Jazero smrti

Ano, s mladými už to opravdu není co to bývávalo a tenhle film dává tomuto názoru za pravdu hodně, ale opravdu hodně drastickým a sugestivním způsobem. Příběh o nahánění páru bandou útočníku není nijak originální, jenže to by těmi útočníky nesměla být banda zkažených a nevychovaných puberťáků. A ty jsou vykresleni opravdu věrohodně a budete je nesnášet hned po prvním střetnutí. A pár je navíc velice sympatickej a v podobné situaci bych se asi zachoval stejně. Ale nejdůležitější je tady atmosféra. Ta je tady opravdu vynikající a ten vzrůstající pocit bezmoci se z filmu přenesl i na mě. Tu úplnou bezmoc navíc korunuje nekompromisní závěr, kterej jsem opravdu nečekal a byl fakt docela krutej. Britové dokázali, že umí budovat atmosféru v hororech v poslední době asi nejlíp. Překvapivě hodně mrazivý zážitek. 80% (23.01.2009)

Jak by řekl pan Winston Wolf, když tě někdo vychová, neznamená to ještě, že jsi vychovaný, aneb kdo si hraje s ostnatým drátem, benzínem a sirkami, nezlobí.. Příspěvek debutanta Jamese Watkinse do diskuse o snížení věkové hranice trestní odpovědnosti sbírá body hlavně svou zneklidňující atmosférou a uvěřitelností. Párkrát jsem se sám sebe ptal, co bych dělal na místě páru, k jejichž patám se smůla připevňovala kvalitním sekundovým lepidlem a oni se zároveň nebáli jít ji naproti, ale tak už to prostě, co se nelogičnosti jednání postav v podobných "survival" snímcích týká, chodí. Kdyby tu krádež auta nahlásili na policii a po půl hodině naběhly závěrečné titulky, zajisté by se tu objevila spousta rozezlených komentářů.. Hodný synek Brett, vzhledem k množství mrtvol a stop, co po sobě zanechal, si už může balit kartáček, patery trenýrky a brýle Ray Ban do zařízení pro mladistvé zločince, kde bude jeho již tak citlivá duše jen dále zkvétat - bezvýchodnost konce umocněna na druhou.. (25.10.2009)

Hororům jsou občas vytýkány klišé a stereotypy, přestože jsou to právě ony, které posilují nevyhnutelnost událostí tím, že z pravidel a očekávání ani na moment nevybočí. Co se v jiných žánrech stává tisíckrát omletým schématem, je v hororu osudovostí. Tomu odpovídá koncept identifikace s postavami pozměňovaný v průběhu filmu – divák začíná jako klaďas (páreček), ale ve druhé půli se mění v ty, kdo mučí a ubližují, protože svým voyeuristickým zájmem prodlužuje utrpení obětí a film to o něm moc dobře ví. Leckdo u konce jistě zatouží vrátit se do pozice párečku a pomoct jim seřezat záporáky, jenže je pozdě. Musí to vytrpět s nimi. Něco jako když se vám přetrhne lano při bungee jumpingu. ____ Proč mám opět ten důvěrně známý pocit, že zatímco většina filmů nám bezostyšně lže a operuje s nereálnými hrdiny, jedině horory odpovídají skutečnosti. Zvláště pak současná oblíbená módní vlna anti-frankensteinovského hyperrealismu výhradně lidských monster. Ono je to velice ošidné, protože štáb se při natáčení nepochybně bavil – jako se to ostatně děje při každém natáčení, pokud tedy nerežíruje Kubrick, který dělal jeden záběr na 70krát –, ovšem nejzazší hmatatelné síle fikce to v dopadu kupodivu nikterak nebrání. Proto jsou horory herecky nejméně náročný žánr – protože odpovídají životu a herci nemusejí číst vykonstruovaný scénář a přebírat rejstřík akčních, melodramatických nebo oduševnělých hrdinů. Stačí jim sáhnout do podvědomí, do oblasti, kde mají nahrány odpradávna zafixovaný darwinistický kódy. ____ Ten film jistě potěší feministky, protože zjevně umísťuje středobod vyprávění do ženy. Chlap je zde slaboch a pouhý strůjce mučení – jak v rovině neschopnosti hrdinku chránit (přitom Michael Fassbender hrál ve 300), tak v rovině hlavních záporáků. ____ Zjevná je paralela s filmem This Is England. Jeden ze záporáků v něm dokonce hrál (Thomas Turgoose) a pouze se přesunul z role skinheada do role hixploitationera, burana mučícího bezbranné měšťáky. Vtip je v tom, že do obou rolí dorostl nikoliv vlastní vinou – tím, čím je, se stal díky špatnému sociálnímu zázemí, jinými slovy, když je fotr hajzl, je hajzl i dítě. Ostatně, jistě ne náhodou je hlavní hrdinka vychovatelkou dětí ve školce a nesporně i budoucí matkou. Celý film tudíž tematizuje koloběh dítě-puberťák-rodič a ptá se po bodu, kde se tento koloběh zvrtne a začne produkovat násilníky. (24.11.2008)

Šokující žaloba chování dospívajících a lhostejnost jejich rodičů. Snímek debutujícího Brita Jamese Watkinse nedává divákovi pranic zadarmo. Prodlužuje utrpení obětí a na nějaké ohlédnutí či lepší rozhodnutí není čas – je třeba to s hlavní dvojicí protrpět až do závěrečných titulků. Totální bezmoc a beznaděj dvakrát podtrhuje neskutečná finální pointa. Eden Lake je ukázkovým příkladem vývoje dnešní společnosti, ve které mladí lidé prakticky neodlišují virtuální a skutečný svět – reprodukce vlastních negativních zážitků z dětství, vliv televize, internetu, extrémně násilných počítačových her (téměř každý třetí patnáctiletý školák stráví nejméně tři hodiny denně právě hraním počítačových her – březen 2009) a pak jsou z toho masakry ve školách jako již nedílná součást dnešního dění. Ale k ději... Sympatický mladý pár si vyrazí na víkendový výlet k jezeru, kde vedle utajených zásnub půjde doslova o holý život. Skupinka nevychovaných smradů nejen, že nereaguje na „přátelské“ domluvy, nýbrž svým budoucím chováním nahlodává doposud tabuizované otázky!! O přehnanosti bych rozhodně nemluvil, i když netvrdím, že se to děje den co den. Nicméně pár zádrhelů se tu najde (i sebevětší strašpytel by jen tak nesledoval bodající „rituál“ svého milého, ale vzal by cokoliv do ruky a začal by se bít hlava nehlava). Klasické kulisy nekonečného lesa tu fungují (kamera tu pracuje lépe než rovněž „zalesněné“, španělské Chvění), herecké výkony – zejména dle mého brzy velmi vyhledávané Kelly Reilly – směle nakukují do slušné nadprůměru. Sociologicky nekompromisní thriller, který filmařsky nikterak neoslní, ale tématem je doslova alarmující. Nebojte se podívat pravdě do očí. Nebojím se ocejchovat coby žánrovou událost roku 2008!! (03.04.2009)

Vždyť jsou to jen děti...Jen děti! Hodně drsný (explicitně i přeneseně) způsob, jak rozsvítit varovné majáky nad brutálním chováním současné mládeže. Pojmout takový film jako explotation horor byl skvělý nápad, člověk pak tu extrémní krutost nedorostlých trapitelů příjmá mnohem snáze, nežli z vypjatých civilních dramat typu Klass. Všechny očekávané hororové nezbytnosti (chcete-li klišé) pak vynahrazuje diskutabilní chování hlavní hrdinky a režisérova pevná ruka. (21.12.2008)