Bohové smrti

První tři díly prokazují seriálu medvědí službu, protože extrémně uječená a infantilní groteska je něco úplně jiného, než čeho se dočkáme v dalších epizodách. Ale vizuální styl, dynamická kamera a nebývale kvalitní animace mě přesvědčily dívat se dál a dobře jsem udělal. Vtipy se totiž umírnily, rozjela se zápletka s pořádnými souboji a hlavně se začali vyvíjet hlavní hrdinové, jejich vztahy a schopnosti. Už dlouho se mi nestalo, že bych si nějaké postavy tak oblíbil a těšil se na jejich další akce, jako to dokázali Maka, Soul, Black Star, Tsubaki, Kid, sestry Thompsonovy a mnoho dalších, neméně zajímavých a zábavných. Možná jich bylo až příliš, protože pak dostávaly strašně málo prostoru. ;-( Proto i škoda dost unáhleného konce, ale celkově jsem nadšen. (13.05.2012)

Soul Eater představuje vymyšlený svět, kde se ti hodní věčně bojují s těmi zlými. Ti hodní jsou lidé se schopností se přeměnit ve zbraň a jejich tzv. uživatelé většinou přebývající ve škole Shibusen pod vedením samotné smrtky, a ti zlí jsou čarodějnice a lidé postihnuté šílenstvím aneb tzv. kishinové. Námět v podstatě nic nového nepřináší, stojí na bojích a zároveň i vnitřním růstu postav. Přesto mě Soul Eater mile překvapil. Krapet infantilní začátek představující postavy, u kterých si člověk klepe na čelo a kroutí hlavou, je nutné prostě přežit. Následně se ukáže něco i z děje a dokonce se nastíní i jeden z předních nepřítelů Shibusenu. A najednou je tu zvrat, který druhou půlku seriálu přemění v temnotu, postavám začnete reálně fandit a závěrečnou bitku dlouze se rozkládající ve více jak 10 dílech zkouknete víceméně vkuse. Postavy hlavních tří uživatelů a jejich zbraní jsou po diskutabilním začátku propracovány a stejně jako v jakékoliv RPG se vyvíjejí ve svých schopnostech i po psychické stránce. Neustále boje jsou proto nejenom s fyzickým protivníkem, ale i se svým vnitřním světem, s vlastními démony, pocity a emocemi. Charaktery jednotlivých postav stejně tak vnášejí do seriálu humor a odlehčenost dokonce i ve velice dramatických scénách, přitom trapností to ani trochu nezavání. Hudba mě také začala zajímat až někde od poloviny série, a to nejenom temně podkresová jako z Temného rytíře, ale i ta pro openingy a endingy. Lze zde objevit odkazy a inspirace Hollywoodem a co musím obzvlášť podtrhnout je skvělá narážka na Twin Peaks (Soul a jeho vnitřní démon). Celkově zhruba za 85 % a jedno z lepších anime za poslední dobu. (25.12.2013)

Už na začátku daleko vtipnější, akčnější, zajímavější a celkově dívatelnější než jistý jiný overhypovaný shounen (*coughFMAcough*), ovšem ani tady se nevyhneme nevyhnutelnému úpadku kvality na úkor přehnaného počtu epizod, který postihne každou dlouhou sérii, a konec je tak nemožně tupý, že se nejde nesmát. Moc se mi líbila originální animace a skvělý první opening, i postavy jsou hodně fajn (Maka!) a překvapivě mi tady nevadilo ani všudypřítomné fanservice, i když třeba taková Blair je tam úplně zbytečně a spíš otravuje než aby bavila. 7/10 (27.12.2016)

Začátek nebyl moc povedený, pak se to naštěstí celkem rozjelo a upoutalo, ale na stylizaci seriálu jsem si musel chvíli zvykat. Naštěstí jsem to celé přetrpěl a začal se bavit. Bohužel konec se mi nelíbil a naprosto vyšuměl do ztracena. Proto jsem slabší 4*, ale nemělo to daleko ke třem. Mangu číst zatím nehodlám. (19.10.2012)

Soul Eater řadím do skupinky mých nejoblíbenější anime a zároveň je to jedno z mých prvních "dospělejších" anime. Čím jen začít? První díly mě rozhodně zaujaly svým potrhlým humorem, smyslem pro detaily (které jsou takové pološílené) a akcí. První tří díly vlastně fungují jako takový úvod a poté teprve začíná hlavní děj. Ten se rozjíždí rychle, ale zároveň nikam přehnaně nespěchá. Všechno tu ubíhalo jak mělo, já se každým dílem bavil ať už byl vtipný nebo vážnější a vůbec se mi líbilo postupné prozkoumávání podivného světa Soul Eater, který zajímavě kombinuje reálný svět s tím svým vlastním. Za vyloženě skvělou a možná nejlepší část děje považuji díly, který se odehrávají ve sklepení Shibusenu. Přestože jich není moc, jsou dost temné, akční a dochází tu i některým vývojům postav. Na tuhle část vzpomínám už dlouho a z paměti mi jen tak nezmizí. Už jen to je dobrý důvod, proč se k tomuto anime vracet. Poté mi děj pořád přišel dobrý a i když se možná do konce objevilo pár dílů, které bych označil za méně zajímavé, rozhodně jich bylo pomálu a hlavní děj mě vlastně bavil pořád. Ještě musím říct, že mě vyloženě rozesmála část odehrávající se v Čechách. Jsem téměř poctěn, že tam si autoři snad nejvíce pohráli právě s onou kombinací reálného světa s tím svým pološíleným (je ironické, že hlavním záporákem je tu někdo, kdo rozšiřuje právě své šílenství). Závěr mi možná přišel trochu slabší a úplně v závěru maličko uspěchaný, ale aspoň si můžu některé věci domyslet. Nejvíce mě asi bavilo sledovat podivný vztah mezi Steinem a Medusou, (SPOILER!!!) postupný vývoj postavy Crony a její vztah k Mace a vlastně i pár dalších postav, které mě tu zaujaly a že jich nebylo zrovna málo (třeba Death the Kid, Shinigami, Death Scythe, Mifune, vlastně i Marie...). Nakonec bych tedy řekl, že Soul Eater je dobře vymyšlené jak v humorných (některé hlášky si rozhodně budu pamatovat) tak vážných. Hudba tu funguje jako skvělý doprovod a dost se mi tu líbily i všechny openingy a endingy (hlavně oba op a poslední en). Pokud tedy strávíte onu dávku šílenství, toto anime se vám nejspíše zalíbí! (13.11.2016)