Bledá tvář

Dnešnému divákovi sa tento snímok nezavďačí. Podobností s inými, rokom výroby mladšími filmami, je veľa a preto ho budú odsudzovať za minimálnu originalitu a kreatívnosť ( nemotorný pako sa stane nedobrovoľne hrdinom - pričom si to náležite užíva - aby sa na záver stal bohatierom skutočným a získal srdce svojej dievčiny ). Treba však blbým mozgom vysvetliť, že THE PALEFACE má rok výroby 1948. Napriek tomu, predsa len nejde o nič monumentálne obdivuhodné, aj keď skvelých vtípkov je tu habadej ( občas pripomenú LOONEY TUNES ), dielu tak trochu uletelo kúzlo vetrom veku. (11.08.2015)

Upřímně řečeno nejvíc jsem byl hotový z toho, jak moc je komika Boba H. předobrazem komiky raného Woodyho Allena – tytéž sebeshazovačně zbabělecké slovní eskapády, podobné pojetí fyzických gagů, podobná mimika i situační humor. Nemluvě o ztrátě iluzí o originalitě zubařské scény z Růžového pantera nebo o tom, že zápletka s pátráním po dodavateli zbraní Indiánům jako by z oka vypadla Muži z Laramie, který ovšem vznikl až o sedm let později. Až by to jednomu připomnělo smutný osud Cimrmanovy operety Proso. — Je dost dobře možné, že jiné Hopeovy filmy mají ještě větší šťávu, rezervy v tempu by tam byly, ale i tak mi ta s kamennou tváří servírovaná, v jednotlivostech pečlivě načasovaná směs vybrané absurdity s pustou ztřeštěností sedla velice (vlastně ještě na jednoho komika jsem si u toho vzpomněl – na Jirku Šlitra, a to nejen u Buttons and Bows (BTW, odzpívat mírně lechtivou komickou píseň tak, aby to nebylo trapný, ale výsostně muzikální a zábavný, a ještě se doprovázet na tahací harmoniku a dělat u toho jen tak mimochodem opičky s měchem, na to musí být člověk opravdu machr)). (07.02.2019)

Komediální westernová etuda s nerealisticky krásnou Calamity Jane v pozici tajné agentky, které sekunduje roztržitý zubař. A skutečně se jedná o zábavnou, snad i satirickou, parodii, ve které prostě, chtě nechtě, funguje vše. Herecké hvězdy své doby jsou dobře sehraní a doslova a do písmene vytvářejí dokonalé charisma v té nejbujnější představě. Jane Russel a Bob Hope. Oba mají k humoru krapet odlišný přístup, takže komu sedne Jane, nemusí Bob a obráceně. Tím je však zajištěna určitá vytříbenost v subjektivitě daného humoru. Takže ledasco ve své podstatě může být vtipné a ledasco zase ne. V tom je také kouzlo smyslu pro humor diváka, což vlastně znamená, že každý si může najít to své. A že to byl trefný tvůrčí tah na branku dokazuje ohromná výdělečnost snímku, což tvůrce donutilo natočit volné pokračování pod názvem ´Son of Paleface´ (1952). Jako obvykle by se nějaké ty chybičky samozřejmě našli, ale tady je nejdůležitější fakt, že na to, jak stará to klasika již je, stále neztratila na svém zábavném temperamentu. (11.03.2022)

Po pravdě pro mě byla bledá tvář velkým překvapením. Tak skvělou zábavu jsem rozhodně nečekal. Bob Hope a jeho komediální čísla s trháním zubu, smějícím se indiánem anebo tanečkem se střelným prachem jsou prostě nezapomenutelná. Jane Russellová sice opět po většinu filmu držela svůj permanentně nasraný výraz ale už nehrála jenom kozama a líbila se mi mnohem víc než v Psanci. Trošku škoda, že se to povětšinou točilo ve studiu, skutečná krajina by tomu mnohem víc prospěla. (30.07.2010)

Nevěřil jsem tomu, že westernová komedie bude skutečně vtipná, ale musím uznat, že jsem Boba Hopa vyloženě podcenil. Ten chlap měl neskutečný zábavný talent, a i když sem tam s vtipem přestřelil nebo byl trapný, v jiných momentech vás dokázal naprosto odrovnat. Navíc mu sekunduje krásná Jane Russell, což je rozhodně více než důstojný spoluhráč. (11.10.2014)