Nová Země

Čekala jsem jakýsi survival film a částečně se mi ho i dostalo. Jen částečně, protože hoši byli od samého počátku určeni k likvidaci, nikoli k přežití. K. Lavroněnko se mi líbil i v tomto filmu a jeho psychopatický kolega, který mě zpočátku hrozně štval, se mi nakonec líbil taky. Chování davu bez kontroly bylo ztvárněno poměrně dobře, jako psychologickou studii film oceňuji lehce nad průměr. (07.06.2017)

Rusové mě poslední dobou překvapují stále víc a víc. Námět sice nikterak originální není, ale to vůbec nevadí, protože se tvůrcům podařilo skvěle natočit pořádný masakr 200 ruských věznů a film již o začátku nabral slušné grády. Bohužel konec mě teda docela zklamal, hlavně co se úplného závěru týče. (30.08.2010)

Tam kde Pán much končí, tam ruský vězeňský systém začíná. Bůh ví proč jsem si myslel že se podívám na drama z gulagu, jakkoliv vím že v Nové zemi žádný lágr nebyl. Místo toho jsem viděl jakýsi polární survival z apokalyptické budoucnosti. Scénář je triviální. Vlády světa zjistily, že výdaje na trestaneckou populaci jsou příliš vysoké a proto se rozhodly převést všechny nepohodlné na odlehlý ostrov a ponechat je tam osudu. Co se stalo dál, není těžké uhodnout. Plusem je, že si i v tomhle brakovém materiálu režisér našel čas na melancholické pasáže a psychologii, mínusem je skoro všechno ostatní. Herci jsou až na výjimky (ti co mluví anglicky) skvělí a Konstantin Lavroněnko je z nich nejlepší. Ruská produkce v posledních letech vyrábí kvalitní filmy téměř hollywoodského formátu a špičkový art který nezapadne ani v mezinárodní konkurenci. Novaja Zemlja ale nepatří ani do jedné kategorie. I v rámci žánru jde o zapomenutelný průměr. (24.03.2015)

Tak Rusi nám stvorili film s nápadom akoby zo stalinistických čias, kde sa nám svet rozhodne umiestňovať väzňov pre nedostatok miesta na odľahlý ostrov. Síce tvrdia, že ak bude chcieť niekto odstúpiť, tak stačí priplávať k bóji a požiadať o to, no zároveň vedia, že sa medzi sebou pobijú a tak znížia počty, akýsi nepriamy program likvidácie vedomého podieľania sa na tom. Začiatok bol ozaj zaujímavý, počúvame sny väzňov, zisťujeme ich psychické poruchy, potom ich privezú na ostrov, dajú inštrukcie, oni sa pobijú najprv na základe národnostnej nenávisti, no potom si vytvoria hierarchiu, kde naplno rozvinú zlo, ktoré sa v nich skrýva. Kanibalizmus ma tu veľmi nešokoval, potom ako im došli zásoby sa to dalo čakať, neboli tam predsa mnísi. Nie je to našťastie ani ďalší Srbský film, či Život a smrť porno gangu, to sú iné extrémy o totálnych šialencoch, no tento sa k nim približoval. Režisér Alexandr Melnik stratil kontrolu nad týmto filmom v momente odchodu postavy, ktorú hral Konstantin Lavronenko do divočiny. Film stratil zaujímavosť a dej sa zamotal k nezmyslom, ktoré vyvrcholili podivným prebraním velenia a príchodom ďalších väzňov, záver s únikom hlavného hrdinu môže pôsobiť motivačne pre normálnych ľudí, no zároveň je to šialenosť a smutné. Práve na tomto filme možno zistíte ako vám záleží na prežití hlavného hrdinu a ako vám je jedno, čo sa stane z ostatnou väčšinou, to je psychologické. Film je psychologický svojou brutalitou, chuť prežiť musí byť vo vás a musíte byť šikovný a vedieť ako na to, inak, nemáte šancu. No keď budete počuť počty mŕtvych za rok a za desaťročia, asi vám zamrzne aj posledný úsmev a budú sa vám preháňať hlavou myšlienky, či je toto až také vedecko fantastické, čo má vlastne zmysel a mnoho iných otázok. Film môže byť poučný, no je to taký neriadený chaos, kde podľa mňa nevedeli, čo chcú ním docieliť, proste zlyhanie mnohých vecí najmä scenára a réžie, o detailoch ako hudba, výprava, efekty som si nerobil zbytočné nádeje v tomto lineárnom filme. (02.04.2013)

Brutální a násilnická sociální studie segregované vězeňské spodiny, která ani tak nešokuje krví, jako poutá sledováním toho, co je komunita nejhnusnějších vymatlanců schopna na pustém ostrově udělat pro přežití. Zvířecí pudy v plném proudu, strach, zima a okolo jen kamení. Ta myšlenka vybudování moderní ostrovní kolonie je sama o sobě hodně zajímavá, a tak je dobře, že film se nezdržuje rozkreslováním konkrétních příběhu a neuhybá ze stanové cesty, ze které běhá mráz po zádech. (14.06.2011)