Kuky se vrací

Je to malé, růžové, vtipné a zažívá to setsakra dramatické situace, kde jde o holý plyšový život! Je to Kuky./// Po velmi úspěšných Vratných lahvích, na které stáli (nejen) důchodci frontu přichází J. Svěrák s dalším filmem, ovšem na české poměry velmi netradičním. Kuky je mixem hraného a loutkového filmu. Projekt měl být hotový už v roce 2008, ale potýkal se s řadou obtíží. To tak ostatně bývá, když natáčíte povětšinou v lese, kameramani se válí po zemi, loutku drží až 4 lidé a odpoledne už štáb posíláte domů, protože v lese je tma jak pod mechem./// Když se Kuky na skládce zvedne a začíná utíkat před bagrem, co mu jeho pidi nožičky stačí, přichází tak dobrodružství, kde je zdánlivě obyčejný les plný zvláštních postaviček, maliní je nebezpečným škrtičem a pošírované zaječí bobky luxusní pochoutkou! Je zřejmé, že Svěrák chtěl svůj příběh ukotvit v realitě, ovšem já bych si celou linii reálného světa nechala ujít. Ne, že by Ondřej či jeho matka hráli špatně. Ale linie s bezdomovcem (divný Kaiser) nebo neustálé nákupy v Albertu jsou otravné. (Product placement z filmu často přímo řve, ale bez něj zkrátka v našich podmínkách film nikdy nevznikl). Jakmile se Kuky rozběhne po zasluněném obilném poli, rozehraje se hravá hudba, jste tam! Jste v kouzelném dětském světě plném fantazie a skvělých nápadů. Co postavička, to originál. Film pobaví děti, aniž by ovšem na dospělé působil infantilně. Rozesměje, aniž by použil trapné a vulgární troškovské vtipy. Vše vypadá dokonale a zcela profesionálně. Svěrák dokázal, že máte pocit, jako kdyby ten lesní mikrosvět skutečně existoval./// Dabéři se se svými postavami vypořádali dobře (Čtvrtníček, Lábus, Liška), až na Macháčka, který v roli zlého Anušky dost přehrává. Ondřejovi jde dabing Kukyho kupodivu lépe než samotné hraní. Jeho dětsky rozviklaný a nejistý hlas je přesně to, co byste si u světa neznalého médi představovali. Z. Svěrák coby morousovitý Hergot je skvělý (jeho hlas dobře zafungoval už v teaseru) a dodává postavě novou dimenzi. Chválím též hudbu poměrně neznámého Michala Novinského. Když je to potřeba, stává se hudební podkres epickým a mocným, jindy je decentní a jemný, aby pak mohl být hravý a rozverný – stejně jako svět, ve kterém se vše odehrává./// Přesto, že Kuky nemá vyloženě nudné pasáže, dokonalý také není. Když ze mě cca po hodině opadlo prvotní vzrušení a nadšení, začala jsem víc věnovat pozornost jiným aspektům filmu, než jen uchvacující vizuální stránce. Gradačně je film docela nevyrovnaný, v poslední třetině bezhlavě servíruje jednu akci za druhou, přidá i divočáky, ale napětí tak dlouhou dobu udržet nelze. V podstatě Kuky neustále někam jde - domů, zpět do lesa, zase zpět domů… Neustále před někým prchá (hlídači skládky, Anuška). Pokud však nejste zarytí cynikové, doteď máte na posteli svého oblíbeného plyšáka a odmítáte ho vyhodit, byť už je úplně olezlý, věříte, že když jedete rychle, tak je zima, bude vás Kuky bavit. Film vás do vezme originálního světa, z jehož odpadků by dostali zelení amok, kde by gurmáni znechuceně krčili nos nad místními pochoutkami, kde mají místní obyvatelé vytuněná auta nitrem a kde malý medvídek s velkou hlavou plnou pilin hravě natrhává všem záporákům… pytlíky! (11.05.2010) (menej) (viac)

Právě jsem se vrátil z předpremiéry v Českých Budějovicích a jsem pln různorodých pocitů, kterými mne nový (a asi docela přelomový) film Jana Svěráka naplnil. Na jedné straně převládá nadšení z naprosté originality, která je vtisknuta do loutkařiny a estetické roviny Kukyho odysey, absolutně zvládnutého řemesla (stálý a osvědčený tým Svěrákových spolupracovníků, jemuž vévodí Smutného dokonalá kamera a Fišárkův precizní střih, vypadl snad jen tradiční autor hudby Ondřej Soukup, který byl však více než dobře nahrazen), na straně druhé mírné rozpaky z celkového vyznění, v němž převládl spíše nostalgický a posmutnělý podtón a tak trochu působil jako nějaká rodinná psychoterapie, v jejímž běhu mi scházela tvůrčí invence otce scénáristy Zdeňka Svěráka, respektive jeho obvyklé mixování tragického a komického, z Kukyho se na mě mimo pilin sypala záplava spíše toho smutného, na což jsem nebyl připraven. Dlouho jsem si také nemohl zvyknout na hlasový projev Janova syna Ondřeje, který mi nepřišel jakožto ideálně zvolený, ač potomek slavných předků, stále je to výrazný neherec, což v případě postsynchronu vadí. Když však Svěrák junior a jeho tým rozevřel po chladnějším entrée přede mnou coby divákem to úžasné panoptikum lesního života, v běhu děje jsem na výše zmíněné pomalu zapomněl. Kuky se vrací je filmem apriori pro dětského diváka, ale svou nespoutanou invencí a bytostnou originalitou, týkající se především vizuální složky, osloví asi každého. Jan Svěrák spolu s animátorem Jakubem Dvorským (z brněnského vývojářského týmu Amanita Design, který proslul vizuálně unikátně zpracovanými flashovými hrami Samorost 2 a Machinarium a videoklipem pro dánskou post-rockovou skupinu Under Byen) vytvořili pak zcela originální a nezaměnitelný svět lesních bůžků a bytostí a jejich estetika je natolik osobitá, že dává vzpomenout na to nejlepší z české školy animovaného filmu. Jasné inspirační zdroje lze pak rozpoznat v díle světoznámého českého výtvarníka Františka Skály, zvláště v jeho dvou knihách Jak Cílek Lídu našel a Skutečný příběh Cílka a Lídy, jimž peripetie Kukyho jakoby z oka vypadly. Stejně tak jsem si vzpomněl na dávnou Skálovu retrospektivní výstavu v centru Egona Schieleho v Českém Krumlově, kde byly již tehdy k vidění vozítka podobná těm, na kterých se prohání kapitán Hergot. Možná je škoda, že se Skála rozhodl nakonec se celého projektu neúčastnit, mohla tak vzniknout obdoba Švankmajerova podílu na legendárních filmových parodiích dua Brdečka/Oldřich Lipský, přesto se spolupráce Svěrák - Dvorský ukázala jako nanejvýše plodná a životaschopná. Předesílám, že dle mého úsudku se Kuky směle může měřit s originály typu Trio z Belleville, tak osobitý je jeho design. Škoda, že trochu vázne složka scenáristická a že hlavní dvojroli nehraje a nedabuje výraznější dětský herec... PS: Jak řekl na předpremiéře přímo Jan Svěrák, na filmu se podílelo celkem 180 lidí, z toho 80 film přímo natáčelo a 100 pak sedělo u svých PC a vyrábělo počítačové efekty, retušovalo atd. Ten poměr napovídá mnohé o dnešním fenoménu zvaném film... (Kdeže časy skromných Ropáků jsou...) (12.05.2010) (menej) (viac)