Obsahy(1)
Československá televize v roce 1968 vysílala devítidílný publicistický cyklus s názvem Co tomu říkáte, pane Werich? Ptal se Vladimír Škutina, odpovídal občan Jan Werich. Témata byla různá, ale především aktuální. (oficiálny text distribútora)
Recenzie (27)
,,Víte, mně vždycky zajímalo spíš nekonečno, než konečno... '' ----- Úžasná věc. Pan Werich byl a je u mně neskutečná osobnost. Ano, před komančema se krapátek přiohnul, ale na rozdíl od pana Voskovce byl on vždy taký lidovější a tak věřím, že mu některé myšlenky socialistického uspořádání nepřišly špatné. Samozřejmě ho ale jako umělce, škrceného názorově i lecos štvalo a konec šedesátých let umožnil s tím závanem svobody občas něco lehce kritického říci i v tu stranu kam by se to člověk dříve neodvažoval. Je to znít i z tohoto pořadu a vlastně jsem to tam neustále cítil. Z pana Wericha sálá moudrost starého muže. Sálá přirozeně, je nehraná, již jen z jeho projevu víte, že k vám hovoří vyjímečný člověk, kterého je třeba dobře poslouchat a to každičké slovo! Podobný pocit jsem měl jen u jiného člověka a to u přednášek MUDr. Františka Koukolíka. Na rozdíl od něj je mi ale Werich rozhodně srozumitelnější.. :-). Krásný pořad, který nám uchoval záběry na výjimečného muže a který uchoval jeho myšlenky. * * * * * ()
Ve své době naprostá bomba na poli publicistiky - Werich byl zkrátka osobnost a skvěle si dovedl hrát se slovy a formulovat myšlenky do sdělné podoby. Dnes je to především doklad o dobovém myšlení a vzpomínka na klasika českého divadla a filmu. Celkový dojem: 90%. ()
Nejen dramatická, literární a filmová tvorba, ale publicistika šedesátých let vychází ze srovnání s naší dobou víc než čestně. Proslulý Škutinův pořad znamená nejen vrchol jeho publicistické tvorby, ale především úžasný vhled do nevšední duše jednoho ze dvou hubokých myslitelů doby (tím druhým byl emeritní vysokoškolský profesor historie umění Václav Vilém Štech). Tím totiž spoluzakladatel Osvobozeného divadla byl též. Prostota výpravy, forma holé besedy skvěle přibližují ještě cosi jiného, ještě podstatnějšího: kvalitu osobností První republiky, jejích vzdělávacích systémů, moudrosti, která byla stavěna na vnímání světa jako souboru obohacujících rozmanitostí a výzva k vlastnímu neustálému sebevzdělávání a sebezušlechťování (hic Rhodus, hic salta - tady je Rhodus, tady, právě teď a tady ukaž, co v tobě je). Nedostudovaný vysokoškolák tu demonstruje úroveň, z jejíž vyzrálé moudrosti mrazí i dnes. A to, co z tohoto čelního vzájemného podvědomého srovnávání cítíme, v nás určitě nevyvolává pocit převahy neřku-li dominance. Prostupuje nás totiž něco, co cítíme jen čas od času - obdiv, pokora, úcta. ()
Keď si uvedomíme aká ťažká politická situácia vládla v roku 1968 v Československej socialistickej republike, tak je nevyhnutné uznať, že myšlienky, ktoré prezentuje Ján Werich v týchto jeho krátkych publicistických vstupoch boli viac ako odvážne. Jeho slobodomyselný postoj a názory sú mi veľmi sympatické. Je z toho cítiť, že to bol inteligentný človek so zmyslom pre spravodlivosť a demokraciu. *** ()
Tak už jsem tady s tím vápnem! Jan Werich uměl vyprávět. Mistr slova, který dovedl (a díky technice stále dokáže) nasytit duši. A "člověk, který umí nasytit duši, není zlý člověk." Příjemně se poslouchají myšlenky, zážitky, vzpomínky, ale i reakce Jana Wericha na tehdy aktuální dění. Jeho slova mají váhu i dnes. Copak by asi odpověděl, kdyby se mohl setkat s panem Škutinou a ten se ho zeptal na svět 2011 svojí obligátní otázkou "Co tomu říkáte, pane Werichu?" Možná, že někde v nebi právě debatují o lidském chybování, Jan Werich se poťouchle usmívá a říká: "Jen kdyby lidi nedělali pořád stejné a staré chyby, a zvykli si, že jeden druhého vždy šidí, bylo by na světě o tolik míň hádání, jenže ti lidi by nebyli lidi, kdyby neměli chyby, a ti, kteří by tu bez chyby zbyli, na co by tu vlastně byli a k čemu by tu vlastně žili bez chybování?" ()
Milé "rozumování" čili intelektuální rozprava s naším velkým umělcem z lidu... :-) Názory "vážného klauna", který celý svůj život jen chtěl, aby se lidé k sobě chovali slušně a aby to dělali rádi. Když si představíte tu strašnou předpověď v posledním díle tohoto pořadu, je vám ouzko ještě dlouho poté... ()
Svého času to byl veliký počin a hit. Dnes je to už spíše úsměvná vzpomínka. ()
Jan Werich je pro mě synonymem moudrosti. Škutina do jeho vycizelovaného filozofování příliš nezasahoval a nechal proudit tok jeho myšlenek. Kéž bychom i dnes měli takového moudrého klauna, který sic s humorem, leč říká věci velmi závažné. Dnes se množství humoru měří počtem vulgarismů a urážek všeho a všech. Jak to ten Werich dělal, že dokázal mnohem ostřeji tnout do živého, dopouštěl se jednoho satirického šlehu za druhým, přesto nepotřeboval využívat fekální slovník? ()
Pan Werich to nepochybně s češtinou umí, ale aniž bych chtěl brát v potaz jeho moudrost, je tento pořad dokladem toho, jak i on podléhal dobovým mýtům a iluzím. Např.ty řeči o skvělém člověku Alexandru Dubčekovi.... Někdy to vypadá jako by Werich chtěl napumpovat do tehdejších diváků optimismus a odhodlání, či snad přesvědčit sám sebe, že to vyjde. ()
Je to radost poslouchat ale i tady Werich občas vaří z vody. Kdysi se mu stalo že vyšel na pódium, řekl tři věty, zjistil že ani jedna nesouvisí s další a pravil: "Neudělalo se mi dobře" a odešel. https://www.youtube.com/watch?v=ZZ2Ca2c3bmY ()
Pan Werich odpovídá na dotazy svou krásnou češtinou, témata rozebírá svým širokým záběrem a milým vyprávěním. Je radost Wericha poslouchat a zároveň je také dobré dávat pozor na to, jak rozebírá aktuální politickou situaci. Bohužel brzy přijeli "spřátelená" vojska Varšavské smlouvy a bylo po srandě. Včetně té werichovské. ()
Velikán myšlenky. Mudrc. Osobnost osobitého přednesu, s přesahem. Nositel intelektu. Šiřitel charakteru pravd, v metaforách. ()
Mam ho rad, toho dedu vousatyho! ()
Dnes už spíše nostalgické ohlédnutí, v době svého vzniku součást onoho chvilkového "zázraku nad Prahou", kdy se v rádiu a televizi mohla říkat pravda. Aspoň částečně. Normalizátorům rozhodně Werichův a Škutinův pořad musel ležet v krku - když si ho brali do úst ještě v majoru Zemanovi.. ()
Velice inteligentní povídání s velmi inteligentním člověkem, který toho prožil hodně a nesmazatelně se podepsal pod rozvoj naší kulturní oblasti. ()
V titulcích (všech devíti dílů) seriálu uvedeno: název (s chybou v interpunkci) Co tomu říkáte pane Werich? ()
A protože jsem Čech, tak si potrpim, že si potrpim. ()
tak za 1. V názvu je navíc písmeno 'U' a za druhé Werich byl frajer. ()
Tohle je hodně subjektivní hodnocení.. Ale s Janem Werichem posedět u piva nebo u řeky by byla životní čest a zážitek.. A díky těmhle střípkům mám alespoň ochutnávku toho, jaké muselo být to, co bych si přál, ale co nikdy nezažiju. 5/5 ()
Pana Wericha mám nesmírně rád...nejen pro jeho důvtip, sečtělost, zdravý rozum, jazykový cit - hru se slovy, ale i jasný vhled do věcí a způsob jak snadno (rétorika) a hluboce prezentoval názory, byť to chtělo velkou porci odvahy, poněvadž k tématům, ke kterým se vyjadřoval, patřily k těm nejkontroverznějším! ___ V úvodním díle se vyjadřuje k celosvětovému politickému dění...zmínil se o mnoha desítkách zemí, včetně USA, Egypta, Československa. Zmiňuje motiv spáchání atentátu na Roberta Kennedyho..."za nespokojené, chudé Američany se postavil, resp. se jich ujímá jeden z nejbohatších Američanů, rozený milionář...ten, kterému jeho peníze dávají svobodu činu, protože nikdo ho nemůže koupit...nemůže mu nikdo peníze dát do kampaně politické, aby mu za ty peníze sloužil, tak se také (jeho bratr, M. L. King, atd.) musel odstranit" "Egypt, ten je slavný tím, že vyhrál jedinou bitvu a to ve třetím jednání opery Aidy" ...na bezmála dvou desítkách příkladů krveprolití po celém světě staví do opozice příklad naši vlasti...začíná světem okolo nás, jak oni řeší své neshody a konflikty a jakou cestou jsme se vydali my..."je toto iracionální svět? všude, kam se podíváte je brutálnost, krutost, netrpělivost, násilí, surovost, krev a smrt. A v tomto světě, v srdci Evropy, v tom jediném srdci, které je trestné transplantovat, se objeví skupina lidí, kteří si usmyslí a rozhodnou, že odstraní pseudodemokracii a pseudosocialismus a nahradí to skutečnou demokracií, tedy demokratickým socialismem humánním se svobodou myšlení...ono je to svým způsobem také iracionální...a teď si představte, že to udělají nikoliv brutálně, nikoliv surově, nikoliv intolerantně, nýbrž, že to udělají demokratickou cestou bez násilí, bez krve, bez jediného výstřelu, ba dokonce bez jediné facky...no, pochopitelně OSVOBOZOVAT SVOBODU, TO JE TO NEJTĚŽŠÍ a mnoho lidí to nemá rádo, je zapotřebí osobní odvahy, rozvahy, trpělivosti, politického přehledu, umění diplomacie a v neposlední řadě je k tomu potřeba štěstí...no, snad to vytrvá...(natáčeno před srpnem)...no a co na to říkám? je to pokrok a přeji tomu a chtěl bych tomu pomáhat...hned ale dodává (k tomu vytrvání...), je pravda, že je za námi dvacetiletá zima a přichází jaro a obleva, ale každá obleva se musí hlídat, aby nenastala povodeň!..." ____ ....ve druhém dílu tohoto devítidílného pásma se vyslovuje k zaklínacím formulím, na kterých představuje nebezpečí totality, kdy nic není jisté: jedna z těch kouzelných formulí se týkala ztráty důvěry: "to byl třeba někde nějaký soudruh, který všechno dobře dělal, uměl, chodil včas do práce, píchal hodiny, platil příspěvky, na schůzích byl aktivní,...nebylo nic proti němu, ale někdo chtěl na jeho místo...tak, co s ním? nic, nic, vůbec nic se nenašlo...to se na chvíli odvolal socialistický realismus a zavolal se na pomoc socialistický mysticismus...a byla schůze, tam rudý stůl, všude kolem visely vzorky plnovousů a seděli tam také zasvěcení...a ten, který měl ty zájmy, aby tam přišel někdo jiný, tak povídá...je to člověk, ehm, chodí do práce, platí, všechno,...ale to je právě podezřelé...že není námitek...víte soudruzi, já mu tak nějak nevěřím...tak se zvedly ruce a vyslovila se zaklínací formule: ztráta důvěry" ____ ve třetím díle je tématem cenzura, protože byla v této době zrušena...tak si vzali toto slovo na paškál...od původního významu ze starověkého Říma, kdy se týkala daní, až po dnešní smysl, jak se má kdo chovat..."v dějinách se vyskytují vlády, které odstraňují vlády, nasazují na ně patřičné psí hlavy a jsou vždycky lepší, než tamti, ale to co pomáhá k vládnutí, i když to vymyslela ta špatná vláda, to si to dobrá vláda nechá, to jsou obyčejně daně a cenzura...za První republiky byla cenzura rakouská, kterou Bach vytvořil také proti nám...za první světové války byly noviny cenzurovány, vybílený, to se vystříhalo, to se nesmělo tisknout a zbylo bílé místo a Hybernské ulici byl takový kluk, který prodával noviny a křičel...co je bílý, to je pravda, co je černé, to je lež, no a zavřeli ho, no, ale prohráli válku stejně...Němci to pak zlepšili, že nebylo vidět, že to nebylo cenzurováno, takže my jsme četli noviny a nevěděli jsme, že tam není, co to tam není...a to zůstalo do nedávna " ... "my jsme to dělávali s Voskovcem tak, že my jsme si napsali hru, jak jsme chtěli a když to bylo hotové, tak tam pro cenzora dali takové špeky, takové návnady - věci, které bylo protivládní, protiagrární a bim ho, on na to vlít...,protože cenzorův sen je, když může vyškrtat jednu modrou tužku úplně a na té naši hře on vyškrtal dvě...a on byl šťastnej..." ____ ve čtvrtém díle čte "vzkaz" z dopisu, který mu poslal Jan Masaryk..."...to máte tak, že jsou mezi národy sloni a poníci. Je dobře, že ti mrňousi dostanou občas trošku na frak, když zapomenou například, že musej do houfu, jenže přitom nesmí zařvat žádný z těch malých, protože mrňousové mají zrovna tak nesmrtelnou duši, jako ti velcí. S tatou (TGM) jsme často hovořili o malých národech, já byl ovšem skeptik ve famílii, starý pán nikdy nepřestal věřit, že mrňousové mají na světě zrovna tak svoje poslání, jako ti velcí. A když někdo hodil flintu do žita jenom proto, že se narodil jako Čech nebo Slovák a ne jako Rus nebo Američan, tata se vždycky rozčílil." ____ atd. atd. až do 9. pokračování......nikdo si tehdy nedokázal představit, že zima je teprv ve své polovině a burcující optimismus, který Werich rovněž pomáhal pumpovat do společnosti, byl sražen tlapou sovětského medvěda, který stál na krkavici naši vlasti, tak dlouho, dokud nepadl hlady z důvodu totálního vyčerpání na nedostatek živin. () (menej) (viac)