Triangle

Jessie (Melissa George) se se svými přáteli vydává na jachtě na otevřené moře. Ztroskotají však a spásu naleznou v podivném parníku z třicátých let bez posádky, který se objeví jako na zavolanou. Jenže po nalodění na něj se začnou dít zvláštní věci. Jessie se tady vyskytne ve dvou verzích, jako hodná a zlá, a všechny vyvraždí. Jessie se ocitla uvězněná v dokola se opakující smyčce, ze které není úniku, ale není jasné, jestli je blázen, nebo se jí to jen zdá, anebo je parník prokletý. Stoprocentní odpovědi se v závěru stejně nedočkáme, ale přesto jsem byl po celou dobu solidně napnutý, protože film nabral pěkné tempo, nebyl ukecaný a vládl vynikající režií Christophera Smithe, který si také napsal scénář. Jeho režie snese ta nejpřísnější měřítka, a pokud je coby scenárista slabší, režijně si může troufnout na cokoliv a klidně na další (mysteriozní) horor. Melisse George jsem její zápornou verzi věřil trochu méně, ale její kladná verze byla překvapivě zajímavější. Nebylo vůbec snadné z té tajuplné smyčky vybřednout, protože režisér sám si na sebe svým scénářem tak trochu ušil smyčku, ale zvládl to v pohodě a předvedl, že je schopný natočit originální horor s předivem tajemna, který uplyne jako voda. Hrozí však, že se divák ve filmu postupně mírně ztratí, což ztíží orientaci v ději. Tedy trochu zamotané, překombinované, ale v konečném vyznění rozhodně zajímavé. (11.02.2011)

Řízné mystery nenechá nikoho na pochybách, že Smith u jeho psaní trpěl depresí, ze které se potřeboval vypsat. Hlavní hrdinka se ocitá až po uši v děsivé noční můře. Když se zdá, že z ní už, už dostává, tak zabředne ještě hlouběji. Z psychoterapeutického hlediska úžasné a jako film to taky funguje skvěle. (17.09.2022)

Tak jsem se s nadšením pustil do tohoto britsko-austrálského filmu, o kterém jsem toho dopředu moc nevěděl, jen že v něm půjde o časové smyčky. Podobně laděné psychologické - mysteriózní kousky docela můžu a navíc tu hraje Rachael Carpani (kterou si ještě pamatuju ze seriálu McLeod's Daughters). Jako bonus jsem bral i účast Melissy George a tak teď už stačilo si jen užít samotný příběh. Do čtyřicáté druhé minuty tomu tak skutečně bylo, atmosféra po nalodění začala nabírat obrátek a já s napětím očekávat, kam se posuneme dále. Bohužel potom to tvůrci přestali mít pod kontrolou a děj se začal plácat doslova ve sračkách. Určitě se mnou mnozí nebudou souhlasit, ale já se po odhalení oněch „smyček“ a následném opakování scén začal nudit a netrpělivě vyhlížel závěr. Bohužel se mi nedostalo toho, co jsem očekával. Navíc ani originalita si tu moc nepotykala se scénářem (což mi určitě potvrdí ti, jenž jsou v podobných filmech už zběhlí)…50% (28.12.2013)

SPOILERY Jsou ti racci ale svině. Pro žrádlo udělají všechno, včetně hrátek s časem. Líbí se mi na filmu, že některé scény dají smysl až později, když vše zapadne do sebe, a že evidentně není vše omezeno jen na moře, že to má zvláštní, takovou snovou atmosféru, a i když se hlavní hrdinka chová podivně, přece jen její jednání dává jakýs takýs smysl. Celkově jde o vyprávěnou smyčku se dvěma, třemi variacemi, jež nakonec hrdinku donutí jet to celé znovu - ostatně ty spousty mrtvol na lodi, ale i racků pod srázem svědčí, že se to za chvíli nebude kam dávat. Možná by mne ale zajímal nějaký druhý díl, kde se ten gordický uzel podaří nějak rozetnout, pak by to bylo zajímavé a zajímavější - pokud bychom tento film vzali jako smyčkový úvod, z něhož není úniku. Něco, kde už bude mrtvol tolik, že se loď sama potopí, nebo někdo uspořádá na racky vyhlazovací hon. Jinak scény na opuštěné lodi se mi líbily moc - mám obecně rád odkrývání tajemství prázdných míst i měst. Jo, a taky jsem rád, že autor názvem lodi a odkazem na onu řeckou báji nabídl jisté vysvětlení událostí, jež se dějí. (12.04.2016)

Nádherně schizofrenní a halucinační příběh, který jako kdyby vypadl z pera pana Kinga. Přiznám se, že ze všech těch časových smyček nejsem úplně moudrý, ale je mi to fuk, neřeším to, prostě se mi to líbilo a dobře se mi na to koukalo a basta. Filmu byl možná inspirací Nietzsche se svou problematickou myšlenkou "věčného návratu téhož", nebo to byl možná jen spotřební brak a příležitost pro jednu hezkou bloncku ukázat se v tílku. Každopádně ale skvělá relaxačka před spaním, kterou mi pokazily jen dvě věci. Zaprvé - ruční kamera v rukou nějakého škubajícího se dementa, kvůli které dávám hodně slabé čtyři, i když jinak bych šel o hvězdu výš. Narazit to prase na kůl. Zadruhé - onen vládce větrů Aeolus, Římany (a Američany) zparchantělé jméno řeckého Aiola, nebyl otcem Sísyfa, to byl zase jiný Aiolos. Ale koho to dneska zajímá, že jo... (27.04.2015)