Svatba za bílé noci

"Můžeme něco uvařit, přečteš mi své básně, zahraju na piano, můžeme se válet v rose..." hmm, Islanďani si ten život ale umí vychutnat, jen to někdy přeženou s alkoholem, ale co dělat v pustině o deseti lidech, za občasných návštěv turistů? No přece golfové ostrovní hřiště a sem tam nějakou tu svatbu, za bílé noci prý bývají nezapomenutelné... S úsporným počtem herců, které Island nabízí, a s kterými se pokaždé potkávám, jsem se cítila jako doma, ke komické tragédii mně hrála příjemná hudba, do chechotu racků šumělo moře a mně bylo prostě fajn (asi, že se mě to netýká:-)) (17.09.2013)

Viac než obrázky a samotný dej ma fascinovali slová vyslovené v samotnom závere snímku. A ja si ich dovolím zopakovať: "Život neponúka jednoduché odpovede, ale zložité otázky. Zmyslom života nieje smrť, i keď je na konci ako akási bodka. Láska a šťastie nemajú zmysel keď stoja sami osebe. Zmyslom života je hľadanie. Hľadanie lásky, hľadanie štiastia. (26.01.2010)

Svatba na opuštěném ostrůvku, s malým dřevěným kostelem na jeho vrcholku. Spojení se světem - pouze přívozem. Mám-li smutek na duši a jestli si chci při filmu pomeditovat, pak je tohle dobrá volba. Jen už se mi trochu děj vykouřil z hlavy. Severské filmy mě vždy lákaly a islandská kinematografie vystupuje poslední dobou do popředí. Tenhle to jen dokazuje. (08.11.2014)

Islandské snímky snad nemůžu hodnotit hůře jak za 4*... Každopádně varování- pokud se chystáte do toho praštit, tak se na Svatbu za bílé noci radši nedívejte. Možná byste si to pak ještě rozmysleli :-). Jako byl Smích racků záležitost spíše žen, tak Svatba za bílé noci (a že je fakt bílá) je oproti tomu mužská věc. Neviděla jsem sice Pařbu ve Vegas, ale už teď si troufám říct, že Islanďani to umí rozbalit mnohem působivěji. Miluji ten jejich osobitý humor, komické scény, které kolísají mezi tragédií a fraškou, že téměř do konce nevíte, jak vše dopadne... Mužští představitelé jsou jedna perla vedle druhé, ať už se jedná o manžela hoteliérky, který chtěl zpívat v opeře, či bohémského svědka, který v den svatby ztratí jednu botu a málem propásne obřad, kde má zároveň hrát na varhany... (21.05.2013)

Opravdu vypečená tragická komedie z Islandu plná humoru a deprese bílých nocí kolorovaných chlastem . Autor se pořád šťárá v tom, že chlap středních let má touhu a i měl by, něco změnit. Na sobě, ve svém životě, ve svých názorech. Náš povedený profesor pro to udělá úplně všechno a na závěr se dozvíte jak se mu to povedlo. Hudba a kamera na výbornou. Nejsympatičtější mi byla postava spolumajitele hotelu, podpantofláka a operního pěvce s nedokončeným vzděláním. Zaujme i úloha hlavního hrdiny, který už od pohledu je pěkná kurva ale i on je vlastně jen šedý jako my všichni...A po zhlédnutí si víc budete vážit českých holek. Vony ty Islanďanky nejsou úplně ošklivý ale nepocítíte ani ždibýtek touhy jít s nimi na ringle! (06.04.2010)