Svatba za bílé noci

Naprosto jednoduchý děj formálně zmotaný tak, že jsem v tom měla nejmíň celou třetinu totální zmatek, než jsem se zorientovala v těch dvou osudových ženách hlavního hrdiny. Jinak hodně zajímavý "výlet" na Island a nahlédnutí jak tam žijí na malém ostrově v létě (v zimě to musí být totální deprese - proto ten alkohol na každém kroku). Bílé noci mají určitě i své kouzlo, ale souložit během ní na zelené louce pár metrů od kostela i vlastního domu, kde čeká duševně nemocná manželka, to je tedy severský adrenalin... (20.12.2009)

Na jednu stranu to bylo jako život sám - zejména Jón jako by byl chlápek odvedle - sice intelektuál, ale taky člověk, kterej se nechá navézt do totálně nesmyslnýho kšeftu (projektu golfového hřiště s jamkou číslo 1 na ostrově se směju ještě teď). Na druhou stranu to bylo krásně filmově kýčovitý - noční garden party s klavírem, svatba ve vodě... Chvílemi to na mě působilo jako islandskej Kusturica (to je poklona). Jinak manželku měl Jón na svědomí, a do druhé šel pravděpodobně ze zištných důvodů, ale tak to prostě někdy v životě chodí - odmilujeme se a zamilujeme se, přestože rozum byl o krok napřed před citem. V americkým filmu by ho vykreslili tak, že by si o něj člověk neopřel kolo, tady sice Kormákur naznačil, že borec není charakterově nic moc, ale zbytečně ho za to nepranýřoval. Protože nikdo z nás není dokonalý. A ten nadhled velmi oceňuju. I když jsem se ráno po nočním zhlédnutí přistihl, že už vlastně nevím, na co jsem to včera koukal. Asi na Svatbu... brzy úplně zapomenu, ale bude to škoda, protože ten velkorysej přístup k hříšnému byl inspirativní. (16.09.2013)

Ejhle Absurdisland... %-))) . . . Jen mi ten film svou formou až moc připomíná takové ty všechny za každou cenu zlomyslné všepojímající nevyrovnané hořké české komedie. Čechov nečechov... . . . Takže poctivé tři hvězdy v temné noci a ženit že se teda svědomí nesvědomí nebudu... ;o[] - - - - - (Poprvé viděno /s původní zvukovou stopou s č. titulky a originálním formátem obrazu/ 7.11.2011 na nočním >severském prostoru< , hodnocení 330., komentář zde lehce zahořklý jako šestačtyřicátý - 8.11.2011) (08.11.2011)

Viac než obrázky a samotný dej ma fascinovali slová vyslovené v samotnom závere snímku. A ja si ich dovolím zopakovať: "Život neponúka jednoduché odpovede, ale zložité otázky. Zmyslom života nieje smrť, i keď je na konci ako akási bodka. Láska a šťastie nemajú zmysel keď stoja sami osebe. Zmyslom života je hľadanie. Hľadanie lásky, hľadanie štiastia. (26.01.2010)

Poetická obrazivost včetně mnoha kouzelně surreálných scén vybízí diváka ke vstřícnosti k osudu hlavního hrdiny, jímž je pedagog mechanicky vykládající etiku, dávno zmizelou z jeho vnitřního života. Při sledování se nabízí myšlenka, že pokud je tohle komedie, jak asi vypadá islandský horor, ale neodbytně mi tane na mysli, že ty rozdíly nebudou nijak markantní. Chvílemi se zdá, že té deprese je až moc, jako by byla na objednávku, závěrečná část však naštěstí zase podpoří středoevropanovy iluze o životě na kouzelném ostrově. Jenom škoda, že mi během té emocionální sinusoidy byly sympatické pouze dvě postavy, navíc vedlejší – hrdinův tchán a vikingský přítel, tlustý ožralý noční pianista. (14.11.2011)