Zaslaná pošta

Není to škoda? Točit Pratchettovi romány rutinním režisérem do televize? Vždyť i ten rutinní režisér se díky jeho perfektním příběhům nakonec stane slavným. Například právě Zaslaná pošta je naprosto výborný film. Obsahuje perfektní atmosféru a la Harry Potter, ale také obrovský kus humoru, který v takovém příběhu prostě nesmí chybět. A co víc, dokáže být líbivý i pro kino. A stejně se o něm člověk nikde nedočte. Proč? Vždyť je to hrozná škoda a mrhání perfektním příběhem, který fantasy svět potřebuje jak švadlena pevnější plátno. Každopádně nevadí, možná to skrývá i další výhody a to především ty, že si to ti režiséři můžou natočit jak chtěj a tak z toho vyplyne tříhodinový nářez, na který se prostě vydržím koukat. Ještě aby ne, když v něm hraje nádherná Claire Foy, která se mi jako herečka začíná líbit víc a víc a celé to má takový hezky mystický závoj. Zaslaná pošta je super. Občas sice trošku nudí a mohla by se natočit i jinak, ale pořád je to televizní film a za televizní peníze je to super. (27.01.2011)

Doposud nejlépe zpracovaný film dle předlohy Terryho Pratchetta. Zaslaná pošta je jedním z mých nejoblíbenějších svazků zeměplošského univerza, takže v tomto případě jde opravdu o srdeční záležitost. Slečna Srdénková je k nakousnutí, Vlahoš nezklamal a padouch Nadosah Pozlátko v podání Davida Sucheta je ztělesněné zlo :) Možná trochu odflákle působí ztvárnění golemů, ale vysoká úroveň humoru to plně vynahrazuje. Opravdu jsem se bavil, stále však platí, že knížky pana Pratchetta jsou mnohem (mnohem) lepší než filmové adaptace. (03.12.2010)

Terryho Pratchetta znám jen z vyprávění, sama jsem od něj nikdy nic nečetla, přesto se ke mně jeho typická poetika a humor dostaly. Zaslaná pošta se nese přesně v tom duchu. Je to příjemné fantasy, kde nechybí roztodivné postavy s prapodivnými jmény, vtip, nadsázka, ale samozřejmě i boj dobra se zlem. Místy jde znát televiznost filmu, i tak ale musím říct, že by se rozhodně neztratil ani mezi konkurenty, kteří zamířili do kinosálů. A mnoho jich dokonce předčí. (15.07.2013)

24.10.2010 ~ Na rovinu. Já vám nevím. Respektive vím. Vím, že existuje Terry pratchett, Zeměplocha a že existují povídky a romány tohoto autora do této země zasazené. Ovšem nikdy jsem se s Pratchettem a jeho Zeměplochou nesetkal, tedy až do teď. A musím uznat, že mi to přišlo trochu... příliš. ~ Máme tady zlodějíčka, chudáka, který zjistil, že podvody a obíráním lze vydělat hodně. A tak podvádí a obírá, až se ucho utrhne, protože jak se do lesa volá... Po jeho fingované smrti se mu dostává šance. Může si vybrat, buďto pomůže znovu rozjet zchátralý a nepoužívaný poštovní úřad a nebo si tentokráte smrt vyzkouší na ostro, nefingovaně. Náš zlodějíček souhlasí, jak jinak, a při první šanci se pokusí utéct. Nemá přílišného štěstí, jeho hlídačem je totiž hliněný golem, který sice neumí sprintovat, ale za to netrpí nedostatky lidského bytí, nespí, nejí, pracuje do úmoru. Nezbývá tedy, než se poštovního úřadu ujmout. Zlodějíček Vlahoš nebude prvním poštmistrem, tři jeho předchůdci se ovšem příliš vysokého věku na jeho postu nedočkali. S jejich nehodami totiž má tak trochu něco společného majitel konkurenční formy přenosu informací, Hercule Poirot, tedy vlastně herec David Suchet. Tahle slizká malá stvůrka totiž vlastní síť světelných "morseovkových" věží. Nesnaží se poskytovat kdo ví jaké služby, o věže se nestará a ty se pomalu rozpadají. Jeho primárním cílem je na tomhle byznysu vydělat a existence konkurence mu tyto plány jaksi hatí. Vlahoš ale v tomto případě využije svoje zlodějské zkušenosti, díky kterým si vytříbil i poměrně dobré schopnosti manažera s marketingovým citem. A aby nebyl příběh příliš jednoduchý, vstupuje do něj i krásná temná slečna, s jejíž temnou minulostí má co dočinění Vlahoš, její armáda golemů, skupina středověkých hackerů, hlavoun města, skupina poněkud zvláštních pošťáků, nějací vampíři či co, koně, trubky lidé, špendlíky, známky a hromada a hromada dalších věcí. ~ Vymyslet takovouto slátaninu fantasy, moderních technologií a nápadů do tohoto světa zasazených, stvůr a nestvůr, pošahaných jmen a vůbec moderních vědních oborů (považujete-li za ně management a marketing) může buďto velký fantasta nebo člověk s hodně rozsáhlou psychickou chorobou. Já totiž musím uznat, že mi vadila ta přílišná moderna, která mi do fantasy světa nějak neseděla. Fantasy příběh, ve kterém se postavy zodpovídají akcionářům a technologie se tu míchá s čáry a kouzly, upíry a golemy, mi přijde trochu šáhlá. Přesto se jedná o dobrý filmek na sobotní večer a na to, že se jedná o televizní film, i poměrně dobře zpracovaný. Do kin by tohle asi nikdo nedal, přišlo by pouze velké málo Pratchettových příznivců a ti, o jehož existenci nemají potuchy, by zřejmě v míře nemalé film poplivaly. Ostatním by se to líbilo. Podmínkou ovšem je mít představivost natolik velkou, aby se do ní tahle dvoudílná televizní inscenace vešla. (07.04.2013)

Ztebeplacka je více, než kult. Je souhrnem niterných a těžko sdělitelných představ každého z nás. Tedy v každém z nás. Nebo co... Na počátku stála páně Prathcettova olbřímí fantasie, to nelze popřít, ovšem již po několika řádcích započaly fungovat imaginace naše. Hýčkáme si své vlastní představy Mrakoplašů, Barbarů Cohenů, Odkrágliů či Smrťů, sekáčů z nejnekompromisnějších. A právě proto jsem se dlouho vzpěčoval natočeným dílům z krajů, balancujících na hřbetech čtyř chobotnatých. Nedávno mi však bylo naznačeno, abych nebyl takový přiteplený srábek a dělal konečně něco se svým životem. Tak jsem si tedy pustil Zasranou Poštu, ha! A vypadá to dobře, knihy mám načtené pět - i vícekrát, představy jsou patrně dostatečně hluboko v limbickém systému. Arcikancléře Výsměška stále vidím jako bodrého, dvousetkilového raptora, nikolivěk jako toho připokáleného strejdu, co se zde mihnul jen tak mimoděk. Až si ověřím, že skutečně nebylo napácháno škod v mém světě za zrcadlem, pustím si rád další zfilmovaný příběh. Tedy za pár let. (24.02.2015)