Dvaja na ceste

Tuto spíše dramatickou road movie jsem stále odkládala, dobře si vědoma toho, že to bude bolet, a taky že jo. Ne že bych si dělala nějaké iluze o manželství, ale oba hlavní představitelé tu nádhernou chladnost, nevraživost a odcizenost zahráli tak dobře, že mě popadla deprese. A z té deprese mi ještě vosk ze svíčky vytekl na postel a já teď zaboha nevím, jak/jestli to půjde dolů.. prostě dráma, ale vraťme se k filmu. Líbí se mi příznačný název, život jako cesta, dva lidi, kteří ví, že k sobě patří, ale musí si stavět do cesty různé překážky a... úžasně propletené dějové linky minulosti a přítomnosti. To poslední bych vyzdvihla asi nejvíc, neustálé střídání děje, jak manželé rekapitulují svůj život, hledají místo, od kterého to šlo do háje.. a přitom cítí, že nikoho lepšího k sobě nenajdou. Protože stejně tak, jako neexistuje bod "a žili spolu šťastně až do smrti..", neexistuje ani bod "a tady už to bude jen zlé a horší.." Tak to vidím já a Mancini to dopoví ;-). (12.01.2014)

"What kind of people just sit in a restaurant and don't say one word to each other? - Married people?" Výborne natočený film s niekoľkými časovými líniami, ktoré sa ale vôbec nepletú, naopak dobre do seba zapadajú. Zobrazuje manželov, ich zoznámenie, krízy, lúčenia a návraty v priebehu desiatych rokov. Tak trochu romantika s trpkou príchuťou. (07.01.2008)

Tak tihle dva jsou vážně pořád na cestě, nejdřív jezdí stopem (mladí a chudí), pak starou plechovkou, potom si pořídí hezké autino a jak běží čas, jejich vztah se vyvíjí a mění, od prvotní zamilovanosti přes sňatek, narození dítěte až po manželskou krizi.. Audrey Hepburnová je tu nádherná a v jejích očích lze snadno číst všechny emoce, co existují.. Albert Finney mě mile překvapil, moc dobře se mi na něj koukalo a spolu s Audrey stvořili moc hezký filmový pár v takovém poměrně dost reálném příběhu, od smíchu k slzám a od slz ke smíchu.. (20.09.2020)

Vtipně a skvěle vyřešené road movie občas dramatické nebo romantické :-). Moc se mi líbilo, že nenásilně způsobilo něco přechod ze skutečnosti do retrospektivy a naopak - třeba jste svědky zamilovaného páru a najednou se ocitnete o dvacet let později kde vidíte dva stejné aktéry, ale o dvacet let starší a v tom je ta poetičnost. Ten posun zapříčinil změnu událostí, shodu náhod, neskutečnou a nesourodou změť pocitů, ale zanechá ve vás jedno slovo - GENIÁLNÍ! Nevím, jestli mám věřit tomu, že Audrey Hepburn neuměla kouzlit, protože ve 38mi letech vypadala stále na 25 a člověk by jí nehádal ani o minutu navíc. Hudba Henryho Manciniho byla opět třešničkou na dortu. Co více si přát?! (06.01.2013)

Tohle byla jízda. To střídání jednotlivých etap vztahu dvou lidí bylo vynikající a nádherně to na sebe navazovalo. Film přesně ukázal, jaké radosti i strasti můžou ve vztahu a manželství přijít a že je vždy možné se s nimi vypořádat. Audrey Hepburn byla okouzlující v každém svém outfitu a Albert Finney jí byl velmi obstojným partnerem. A jakou měla Audrey nádhernou postavu!! (Ve filmu se objeví v plavkách..) Příběh byl vtipný a romantický, chvílemi i takový laškovní, řekla bych.. To vůbec nebylo na škodu :) Hudba byla poněkud zvláštní, ale skvěle se do situací, v nichž byla využita, hodila, takže musím Manciniho opět pochválit, nezklamal :) Vlastně celý příběh mě ani náhodou nezklamal, rozhodně jsem čekala mnohem, mnohem méně! :)) (25.02.2012)