Vojna a mier

Film se mi velmi líbil. Ale k tomu je třeba mít rád staré americké velkofilmy, odmyslit si jakékoli triky a užívat si báječných herců. Nevím, nakolik byla původní předloha Tolstého zprzněna nebo dodržena, ale z čistě filmařského hlediska jsou především davové scény velmi dobře udělány, kulisy jsou velmi milé, přestože Moskva nevypadá jako ruské velkoměsto a u mnoha scén jde vidět, že jsou natáčeny ve studiu a ne v reálu. Ale to přece nevadí, důležité je, jak film na vás působí. A já jsem měl z něho upřímhou radost. (30.10.2003)

Tolstoj bol génius. Najväčší svojej doby. Jeden z najväčších vôbec. Vojna a Mier nie je kniha, je to Dielo. Do tohto snímku som išiel s veľmi nízkymi ambíciami a priznávam, že ak by nemal také obsadenie, aké má, nikdy by som ho pravdepodobne ani nemal záujem vidieť. Kniha je kniha a ja by som nepotreboval ničiť si zážitok z nej filmom, o ktorom viem, že proste nemôže byť taký dobrý. Nemohol som však odolať niečomu, kde sa spolu stretávajú pre mňa dvaja najlepší herci 20. storočia. Audrey Hepburn + Henry Fonda. Tí by mohli na seba 205 minút len zízať a bolo by to skvelé. Povedal som si, že ak to bude aspoň z 15% tak dobré, ako kniha, vôbec to nebude strata času. Vôbec to nebola strata času a vôbec to nebolo len 15%. Dej bol primerane okresaný, držal sa hlavnej línii a všetko zodpovedalo predlohe. Také veľdielo proste nebolo možné vpráskať do rozumného času, ktorý mimochodom utiekol oveľa rýchlejšie ako som čakal. So zjednodušením deja, ale aj postáv som nadmieru spokojný. Nominácie na Oscara sú plne zaslúžené, najmä za kostýmy. Herecké výkony, ktoré ma koniec koncov prinútili pozrieť si tento filmy, ma veľmi potešili. Mel Ferrer nesklamal, Audrey a Fonda boli proste úžasní. Práve herci, do ktorých som vkladal najväčšiu nádej pozdvihli úroveň filmu minimálne o 1*. Na americkú produkciu vysoký nadpriemer, ktorý našťastie nesmrdí Hollywoodom až tak, ako som očakával. 3 a pol hodiny, žiadna nuda, žiadna zlá pasáž, výborní herci. Vzhľadom ku knihe nemôžem dať plný počet, ale plne zaslúžené, silné 4*. Čakal som mierny prepadák, dostal som krásne prekvapenie vo forme plnohodnotnej adaptácie. (16.02.2013)

"To nejtěžší - ale to nejdůležitější - je milovat život, milovat ho, i když trpíme, protože život je všechno. Život je Bůh a milovat život znamená milovat Boha." (Tolstoy - Vojna a mír) ---- Přiznám se, že knižní předlohu jsem nečetla a popravdě řečeno jsem ani trochu neznala ten příběh, takže tento film pro mě byl naprosto neznámý a nový. A i přes to velké množství postav a příběhů jsem se v tom kupodivu ani na chvíli neztratila, tak skvěle to bylo podáno. Zpočátku jsem se dost obávala délky filmu, ale King Vidor si s tím pohrál tak úžasně, že jsem se nemohla nudit ani na vteřinku.. Válečné scény byly tak dokonale vyvážené s těmi romantickými, že lépe už by to vážně nešlo. Do toho nádherná hudba Nino Roty, která ze začátku byla nenásilná a milá a ke konci v dramatických scénách opravdu velkolepá! Je to mistr! Samozřejmě i herecké obsazení bylo bezchybné. Audrey Hepburn byla jako vždy nádherná a úžasná (a zjistila jsem, že jí bílá sluší mnohem víc než černá :P), tahle role jí neskutečně sedla.. Byla milá, vtipná, vážná, smutná, zamilovaná.. Všechno jsem jí věřila.. Mel Ferrer byl také vynikající. Jeho pohled byl uhrančivý a jeho jednání a gestikulace byly ohromující.. Za zmínku stojí i Henry Fonda, takhle bych vlastně mohla vyjmenovat i spoustu dalších, vlastně téměř všechny. Pro tento film je asi nejvýstižnější přívlastek VELKÝ! (10.02.2012)

Mám rád staré hollywoodské velkoprodukce, jako točil třeba David Lean a jiní, ale tohle byl jen takový dietní čajíček, který nesahá Bondarčukově verzi ani po kotníky. Sovětská verze tuto americkou předčí ve všem – je nesrovnatelně výpravnější (rozdíl několika set hlavého hollywoodského komparzu versus 120 tisíc ruských komparzistů, převážně povinně nahnaných vojáků Rudé armády, je sakra znát, nehledě na to, že jde dodnes o nejnákladnější filmovou produkci všech dob), je režijně mnohem invenčnější, zajímavější, exteriérově bohatší (počet 168 lokací, kde se sovětské verze natáčela, je v zápisu Guinessovy knihy). V porovnání s tím je Vidorova verze taková…...strojená, bez života, bez vášně a bez emocí. A i když miluju Audrey Hepburn, ani ta by neobstála ve srovnání s Ljudmilou Saveljevou a jejím půvabem, vášní a neodolatelnou bezprostředností. (16.02.2012)

Náročný, ale krásný filmový zážitek. S knižní Vojnou a mír jsem začal, avšak po nějaké té stránce skončil, protože se u čtení (přijměte prosím moji omluvu vy všichni její fanoušci) dostavila docela velká nuda. Trochu zajímavější byly jen bitvy a jediná postava, které jsem fandil, byl starý Bolkonsky (navenek tvrdý, nepřístupný, ale uvnitř dobrý a čestný chlapík). O to větší paradox mě čekal u sledování filmu, kde mně tato postava přišla docela nepříjemná, zatímco ostatní se mi silně zamlouvali. Vojna a mír stojí hlavně na hercích; rozkošné Audrey Hepburn (u které jde ale také velmi dobře pozorovat proměna její postavy v průběhu filmu), Henry Fondovi (pro mě největší sympaťák) a krom dalších také na příjemném překvapení v podobě Herberta Loma, jehož Napoleona jsem mu fakt „žral“. Dále jsou zde také velmi zdařile provedené bitvy (a vůbec davové scény), dobrá hudba a pěkně udělané kostýmy. A ať už mi to budete chtít věřit, nebo ne, za těch 205 minut jsem se ani chvíli nenudil (stejně tak při druhém zhlédnutí). P.S. Co se týče té ruské atmosféry, o které se zde několik uživatelů zmiňuje...ne, že by na mě dýchala z každého záběru, to netvrdím, ale obrovsky mě potěšila scéna, kdy umírá Bezuchův otec a u jeho postele je slyšet píseň posledního pomazání, a to v ruštině (v tu chvíli jsem ji cítil naplno). Výstižné komentáře: Véča, tahit (14.01.2010)