Moje meno je Nikto

Tenhle snímek jako by byl natočen na dvakrát. jednou jako čistý western to ,když je na scéně samotný Henry Fonda a pak jako westernová komedie s Terencem Hillem , když jsou oba dva spolu je to takové divné stojí to na místě a jakoby nevědělo na ,kterou stranu se dát. Ten konec je až moc "dojemný". Ps: Když si na konci při přestřelce s bandou Henry Fonda nasadí brýle vypadá jak hodný strejda a né legendární pistolník. (29.07.2008)

Western ako sa patrí. Keby ho režíroval celý sám Leone, tak by mohol vyznievať o dosť lepšie. Valeriiho kopirácia bola predsa len kopirácia. Leoneho scéna bola zrejme len tá prvá ale veľmi dobrá. Morriconeho veselé tóny dokázali dať filmu tú správnu spaghetti-atmosféru. A záverečné slová boli naozajstnou poctou Divokému západu. (15.10.2009)

Záměrem asi bylo předat viditelně štafetu ve spaggeti westernu. Jenže vznikly dva filmy, protože Fonda a Hill si každý hrajou svoje. Určité scény jsou promakané, jenže ve filmu s Fondou mě štvou groteskové zrychlovačky vypadající dost pitomě. Prostě nejde spojit fackovací komedii s vážnou horse opera. Tluče se to. (16.09.2008)

Tenhle film je učiněná nostalgie! Nečekal bych, že na konci snímku u mě převáží spíše pozitivní dojmy, protože v průběhu sledování to na to rozhodně nevypadalo. Ano, příběh je slabý, některá místa jsou hluchá, ale to co činí toto dílo vskutku ojedinělým je pozoruhodná kombinace žánrů, kdy jeden neví, jestli kouká na drama, komedii či parodii. Jedna legenda odchází (Fonda, není v tom symbolika?) a přichází jiná (Hill, právě s novým atypickým chováním westernového hrdiny), ale Divoký západ již není tím čím býval. Ale byl jím skutečně? To je na tomto filmu kouzelné, protože vrhá na starý dobrý Západ spoustu otazníků. Za velký klad považuju hudbu. Tou Morricone citlivě zvýraznil obě polohy filmu: komickou i dramatickou. No a scény s holiči, netřeba komentovat... Třebaže to tentokrát není za 5, nic to nemění na tom, že Leone byl westernový mistr. Co film, to nevšední a osobitý příspěvek k danému žánru. (25.02.2013)

Mé jméno je Nikdo je pro mně jedním z nejpříjemnějších lehce komediálních a přitom stále nelítostných westernů. Poetika muže, jehož jméno je Nikdo je přední složkou filmu, která skvěle funguje.Terence Hill hraje výtečně. Když tasí, nemá se mu kdo vyrovnat. Henry Fonda a jeho Jack Beauregard je zase typický a slušný hrdina se ctí a přesnou muškou. Hill film vede, ale Fonda předvádí též úchvatný výkon, jako ostatně vždy. Pár známých tváří jako Jean Martin či Geoffrey Lewis doplní obsazení a je vymalováno. Dohled Sergia Leoneho je cítit z každého záběru. Tonino Valerii se režie ovšem zhostil velmi dobře. Gastaldi zase vymyslel krásný půvabný příběh, který ovšem v některých až příliš komicky laděných scénách neúplně funguje. Když je tu dramatika na komickém pozadí, ještě se to dá, ale když některé scény mi tam prostě nesedí. Myslím, že tenhle western mohl dramatičtější. Ovšem dramatickou složku zachovává úžasná hudba od maestra Ennia Morricone. Hlavní vtipné a poetické téma je úžasné a vede celý film, téma The Wild Horde je geniální a ostatní témata převzatá z Tenkrát na Západě sedí též úžasně. Rozhodně tohle není komediální western jako typické Hillovky a Spencerovky, protože napětí a tajemnost z toho v některých scénách přímo srčí. Např. scéna na hřbitově a scéna s divokou bandou na samém konci filmu. První půlka jede skvěle. Úvodní sekvence, pak on nádherný Hillův úsměv ve vodě a tak dále. A samozřejmě úžasné dialogy mezi ním a Fondou. Druhá část je prostě slabší a mě osobně moc nenadchla. Mé jméno je Nikdo je ovšem velice příjemný snímek, který si vždy rád pustím. Když chce mít člověk dobrou náladu a chce western, a nechce ani nelítostný ani příliš "slizký" western, pak vždy potěší Nikdo a Jack Beauregard, jejichž příběh je příjemný a má moc hezký konec. U mě 70% a čtyři hvězdičky. Nejlepší scény jsou na hřbitově, s divokou bandou a setkání Hilla a Fondy v titulcích. (08.02.2019)