Delta

Tiché, hodně tiché. Mohlo to být, vzhledem k místu kouzelné. Ale ono ne, smutek a nicota.. (07.04.2023)

Poeticky ladeny film, odehravajici se v krasnem prirodnim prostredi. Zajimavy sourozenecky vztah a vesnice plna divnych lidi. Vyborna hudba. Ono se tady v komentarich de facto vsichni opakujeme, pozitiva jsou jasne dana. Vytknul bych mensi dejovou vstricnost k divakovi, jestli se to tak da vubec nazvat.-). (05.04.2023)

Moc pěkné, pomale plynoucí dílko, dovolujíc díky tomu i během sledování hlubší zamyšlení. Už někde na začátku jsem tušil zlou zradu a neodvratný konec se rychle přiblížil...Neradno v určitých oblastech, mezi prostoduchými individui vybočovat z řady a žít po svém. (25.10.2010)

Sny o dobře zvládnutém konci přerušil budík, který nikdo nenařidil.... (17.07.2011)

Měla jsem možnost slyšet různé názory a pokusy vysvětlit chování toho či onoho... Některé byly vyloženě zcestné. Nerada používám slovo symbol, přesto to udělám - pro mě byla ve filmu symbolem ulita, krunýř. Želva, vesta, zatloukání hřebíků a vytváření si vlastního prostoru na řece, dům obehnaný jen vodou, daleko od všech a všeho.. Nepřítomné pohledy sourozenců, absence slov (nejen) mezi nimi. Co ulitu narušuje? Znásilnění, vniknutí, slova, společnost a dav. Ve filmu nebyla důležitá minulost či budoucnost. Jen přítomnost, okamžik, jedna chvíle... (06.11.2013)

Minimalistický film o lásce a stavení dřevěných domů na vodě. (07.01.2015)

Jeden z nejlepších filmů na MFFKV 2008. Krásný příběh o sourozenecké lásce, která skončí tragédií. Odsuzování ostatních včetně vlastní rodiny, vede k smutnému konci, který byl pro mne celkem překvapením. Naprosto perfektní dílo, které se musí určitě vidět. (08.07.2010)

Mircea Dan Duta se (v katalogu LFŠ 2009) ptá asi docela případně, "zda není extrémní malebnost spíše jednou z divácky osvědčených receptur namíchaných pro úspěch snímku". Mně se film nicméně líbil nejen svou "mokřadní estetikou" (cituji z jinak švihlého úvodu k projekci), ale také jejím zvláštním souladem s dějem (příroda zde hraje neoddělitelně vedle herců). Ale možná jsem povrchní: neodešel jsem naplněn otázkami po vesnických komunitách (kromě jediné), nýbrž jaksi ukolébán viděnými obrazy v přijetí nezvratnosti jistých osudů. ___ Pozn. Co to zde někteří plácají o maďarském venkově? Doporučuji si zjistit, kde leží delta Dunaje. (03.08.2009)

Pomalu plynoucí drama, které ale nijak svým tempem vyprávění neztrácí na své intenzitě a síle. Mladý muž Mihail se vrací do rodné vesnice, kde vyrůstal. Po shledání s matkou se setkává také se sestrou Faunou, kterou již dlouho neviděl. Ihned poté, odchází a začíná budovat dům na deltě řeky Dunaj nedaleko vesnice. Na tomto jeho nápadu mu začne vypomáhat také jeho sestra, která se tímto sbližuje s bratrem více, než by bylo zdrávo pro sourozence. Všichni okolo jsou z tohoto vztahu pobouřeni a rozrušeni, zvláště pak nevlastní otec Fauny, jenž s tím rezolutně nesouhlasí. Film na jedné straně ukazuje krásné přírodní scenérie, ticho a klid mimo veškeré lidské dění, čistou i když sourozeneckou lásku a na straně druhé, již od začátku nevraživost a nesnášenlivost okolí, která přeroste až k postupné nenávisti a zlobě vůči těmto dvěma křehkým osobám. Výborný snímek s neméně skvělou hudbou, avšak s tragickým koncem. (12.01.2017)

Mladý muž se vrací do své rodné vesnice, kde žije jeho sestra a matka se svým přítelem. Dál od vesnice si na deltě začne stavět svůj dům. Jeho sestra mu pomáhá při stavbě. Sourozenci se spolu začnou sbližovat více, než by měli. Když sestra doma oznámí, že odchází k bratrovi, její nevlastní otec je naprosto proti incestnímu vztahu, ale svou nevlastní dceru znásilní. Sourozenci spolu žijí po všech stránkách, a když pořádají oslavu pro své sousedy vesničany, jsou jimi nakonec zabiti. Lidé co se stranili a nikomu se nestavěli do cesty byli nemilosrdně zabiti. Film používá minimum dialogů, dokáže diváka do situace a pocitů postav vtáhnout i bez nadměrného řečnění. Gesta a pohledy bývají mnohdy víc, což můžeme ve snímku spatřit. (17.02.2012)

Pěkně vytvořená atmosféra. Děj jako by byl komprimován a tak když na kraťoučký čas začal působit zdlouhavě, přišla pointa a rychlý konec. Drsný pohled na život lidí na maďarském venkově. (05.07.2008)

Těsně po filmu jsem si říkal, jak jsem to jen mohl vydržet. Ač je film natočený velmi pěkně, pěkné záběry s vhodnou silnou hudbou, tak jsem neustále prchal od plátna k zajímavějším pohledům okolo. Předpokládám, že autorův záměr bylo představit předsudky, osamocení a vytržení ze společnosti, což chtěl zřejmě dokázat hrdinou, o kterém nic nevíme; známe pouze jeho přítomnost, ale co k ní vedlo je v tajemnu. To se víceméně podařilo. Je zde mnoho velmi silných scén. Na druhou stranu mi jednotlivé scény na sebe nenavazují, nevidím v nich nějakou logiku, která by je spojovala, jen ten pocit osamění a zmaru. Z chování mnoha postav lze vyčíst, že problém nenastal návratem hrdiny, ale že s ním byl pořád. Právě chybějící kontinuita a motivace u hrdiny proč odešel, proč se vrátil mi zde chybí. Historie člověka se podepisuje na jeho vývoji, a tedy se ji nelze zbavit. Když ji film postrádá, chybí mu jedna dimenze. Neříkám, že by zde musely být nějaké dlouhé vysvětlující pasáže, které by zkazily emocionalitu filmu, ale aspoň něco od čeho se dá odrazit. Něco, co by se dalo použít jako klíč, legenda ke čtení postav. Takto je film postaven tak, že se dá vykládat mnoha způsoby, ale naprostá většina bude zcela zcestných. Nejvíc onu zmiňovanou legendu postrádám během závěrečného pozvání vesničanů a chování sourozenců k nim. Nesedělo mi vůbec do rámce jejich chování v průběhu celého filmu. Skoro bych řekl, že se zachovali navzdory jejich zkušenostem s vesničany, což pak vedlo k onomu závěrečnému, velmi silnému, rozuzlení. (11.11.2013)

Tak nevím, poselství filmu je vlastně dost banální a závěr spíše než katarzi nebo rozhořčení působí divákovi určitou trpkost. Bezútěšný venkov je sice i zde vizuálně působivý, ale to můžeme vidět i v lepších filmech (Béla Tarr). Ta jedna hvězda je za pohřební plavbu - ta scéna byla krásná.. (09.09.2018)

Ako keby na svete nebolo dosť nešťastia (28.05.2016)