Púštny kvet

Není až tak důležité, kde jsem se dočetl, že životopisný film patří mezi schematické žánry. Ten pán měl nejspíš zatracenou pravdu. Události máme dané, tak je jen vhodně seřadit a podmalovat. Tohle první nahé focení uděláme jako okamžik nejvyššího štěstí - uklidňující, povznášející hudba, hodně světla, samý úsměv. Scéna obřízky bude svinstvo (netvrdím, že obřízka je fajn), ať to všichni pochopí - hlavně plno dětského pláče, který všichni ignorují. Scény konfrontace s novým prostředím - frenetická hudba, davy nevšímavých lidí. Tu scénu, kde se Waris naučí říkat: "Today is your lucky day," dáme až dlouho potom, co ji nevhodně použije, takže to bude nejdříve roztomile vtipné a potom sladkobolně dojemné. Pojetí postav je (zřejmě) podřízené pohledu Waris, což je v jistém ohledu oprávněný krok, ovšem v případě několika postav je tento pohled (a troufám si tvrdit, že v nesouladu se skutečným pohledem Waris, leč je to jen odhad) příliš jednoduchý. Nuž - to hlavní se tam dostalo. O životě Waris jsme se dozvěděli, že je ženská obřízka hnus jsme se dozvěděli, že jsme lhostejní zápaďáci zdegenerovaní přepychem jsme se taky dozvěděli. Slaboulinké ***. (05.11.2010)

Veľmi vážna téma ohľadom ženskej obriezky, ohľadom praktík moslimov, možno aj iných kultúr, aj keď možno v ich posvätných knihách sa o tom nič nepíše, bola premenená na akúsi romantickú komédiu, kde človek sa niekedy smeje, inokedy cíti znechutenie a inokedy sa zas cíti trápne. Film bol podaný veľmi povrchne na tie udalosti, je to dosť ľahostajné, i keď to nie je lineárny dej, má mnohé techniky ako vo vás vyvolať rôzne emócie a presne si určil, kde a čo, je to skôr taký jednoduchý film pre nenáročné ženy. Hlavná herečka fajn, ale chvíľami som ozaj nevedel na čo hraje, čo tým scenárom chceli vyvolať, aký charakter, lebo mi prišla umelá a striedajúca zásady s totálnym bláznením sa. Niektoré veci boli zbytočné, iné dôležité skutočnosti chýbali, tiež by som to neoznačoval ako životopisný film. K ženskej obriezke a iným praktikám asi toľko, že mi je jedno, čo kto zo sebou takto robí, ak sa pre to rozhodne slobodne, zakazovať je nesprávne, no robiť to nasilu niekomu, niekomu kto sa nemôže slobodne rozhodnúť, napríklad deťom, to je skutočná ohavnosť a malo by to byť brané ako trvalé ublíženie na zdraví. (07.04.2013)

Jeden z těch filmů, kdy se mi svírá žaludek a probouzí se ve mě militantní atheista s touhou vyhubit všechny ty, kteří kvůli pohádkám svých babiček a moudrých předků dokáží ničit život jinak smýšlejícím a především bezmocným dětem! Člověk je snad nejkrutější živočich na zemi a ještě se u toho dokáže tvářit, že jsou jeho činy požehnáním. (22.02.2013)

Je sice hezké mít v ruce takhle silný příběh, ale má vůbec cenu ho točit, když se vám veškerá soudržnost pod vlivem hesla "dáme tam všechno" rozsype jako domeček z karet? Je tu pohádkový příběh somálské Popelky, problematika ženské obřízky, útěk od rodiny, problémy s úřady a kupa dalších témat. Nakonec se Květ pouště ničemu nevěnuje do hloubky a závěrečný proslov v OSN už je totální křečí. Forma dokumentu by byla mnohem příhodnější, takhle zbývá pouze líbivě podbízivá hudba a Timothy Spall - důkaz, že velcí herci dokáží zazářit i v malé roli. (19.07.2012)

Keď redaktorka žiadala slávnu top - modelku Waris ( znamená to Púštny kvet ), nech porozpráva o dni, ktorý jej zmenil život, mala na mysli krásnu rozprávku o chudobnej dievčine z Afriky, ktorá prežíva Popoluškin sen. Lenže jej medzný deň nebol ten, o ktorom rada počúva a číta západná kultúra, ale ten, keď bola ako 3 - ročná obrezaná. Tento film je veľmi potrebný. Nielen kvôli tomu, že ohavná obriezka sa vykonáva neustále skoro na celom svete a denne ju podstupuje 6 tisíc dievčat... Ale aj kvôli tomu, aby si naša civilizovaná kultúra uvedomila ako sa žije v inom svete ako je náš. Etiópka Liya Kebede je bezpochyby najkrajšia africká herečka, ale jej kúzlo nie je len v kráse, ale i citlivom stvárnení svojej postavy. Jej zoznamovanie sa s priateľkou, prácou, mužom na diskotéke, ale i obyčajným vodovodom je ozajstné a zároveň milé. Film je natočený v dvoch dejových a časových rovinách, keď sa Waris v retrospektívach vracia k neľútostnému detstvu. Treba sa pozastaviť nad vynikajúcou hudbou Martina Todsharowa, v niektorých fázach mi pripomínala naliehavosť a precíznosť Mansellovho Reqiem za sen. (24.06.2010)