Usmievavá tvár

Začnu tím nejhorším. Autor scénáře by si v dnešní době nevydělal ani na chleba, protože takhle přímočará zápletka je prostě bída, a to jsme v žánru, od kterého se žádné dějové veletoče neočekávají (!). Naproti tomu Donen je velmi schopný režisér, který je autorem klasiky "Zpívání v dešti" a má přirozený cit pro stavbu muzikálů (nápadité choreografie, práce s barevným laděním…). Fred Astaire hraje uvolněně, bez náznaku věkového hendikepu. A Audrey? I love her funny face :) Takže hlavně díky ní 7/10 (29.11.2009)

Zdejší módní časopis má jasné poselství a krásné bílé vydavatelství. Všude se zpívá a tančí. V kavárnách se diskutuje. Celý film už je natáčen na krásnou barevnou kameru a pohledy na padesátkovou Paříž jsou moc nádherné. Audrey Hepburn  káže o empatii a můžeme si její krásu užít ve všech podobách. Ona byla zkrátka tak roztomlá, že je skoro úplně jedno, co se kolem děje.  Ano, pane Oskare,. I já vím, že její krása, je i v neokázalosti a děkuji, že jste to napsal za mě. Ale musel jsem uznat,  že jako panička se zlomeným srdcem nebo princezna na plese se spanilým princem holoubkem vypadá rovněž úžasně. Tak jsem si s ni opět během Vánoc dal film a opět to byl krásný výlet do starých časů a pohlazení na duši. Letos už Wilderoviny došly, ale i u Stanleyho Donena se mi líbila celková režie a líbívá scénografie scén s pestrobarevnými kulisami. Na tohle se zkrátka krásně kouká. Opravdu mě mrzí, že jsem stále nezpíval v dešti.  Ale zpívat s Fredem a Audrey ve svatebním bylo taky hezké.  Zjistil jsem, že z tohoto filmu pochází možná stejně ikonických  fotek jako z omílaného Tiffanyho a znám je už od prvních dob, kdy jsem se o Audrey začal více zajímat.  Nejradši mám tu, kde Audrey drží balónky. Má to vůbec chybu? Ano, totálně brakový  příběh (hlavně v závěru, kdy Fred umlatí slizkého filozofa kytarou, to jsem si říkal, že je WTF)  a opět velký věkový rozdíl mezi Audrey a jejím partnerem. Legendárního Freda Astaira jsem rád konečně někde viděl. Nic proti jeho výkonu jinak nemám, líbil se mi určitě víc než Cooper loni v Odpolední lásce (jinak by u mě oba ty filmy skončily jako plichta.) Fredovi nejde nic vytknout. Byl elegantní, vtipný, tancoval krásně...Ale  i on by mohl Audrey dělat dědečka.  Také je škoda, že postava Audrey tak zapomněla na své ideály ze začátku a ve výsledku se plně oddala světa modelingu, se kterým ze začátku nesouhlasila. Trochu jsem čekal, že děj uhne jiným směrem. Ale ne, jinak to chybu nemá. A pokud ano, tak kdo jsem já, abych ji soudil?:D (30.12.2023)

nezostáva mi nič iné len si povzdychnúť nad kúzelnou, nevinnou a hravou atmosférou 30., 40., a 50tych rokov. K tomu si treba pripočítať neodolateľnú Audrey Hepburn a Freda Astaira, ktorý mi svojou charizmou a šarmom veľmi pripomínal Seana Conneryho v časoch, keď bol v službách jej veličenstva. Príjemný muzikál hoc určite má zopár múch kt. by bolo dobré vychytať. Stredná časť filmu a 2/3 by buď potrebovali prestrihať, alebo sa oprieť o zaujímavšiu dejovú líniu, taktiež choreografia nebola práve z tých najdokonalejších. Celkový dojem z filmu mi to však veľmi neskazilo. Romantická atmosféra a Audrey v svadobných šatách vykompenzovali takmer všetky nedostatky :-) Kiež by sa aj v dnešných časoch točili podobné filmy 80% (15.04.2008)

Usmievavé, milé, šarmantné. Farebné kvietočky na pozadí pekných tanečných choreografií a dobre napísaných stredne krátkych pesničiek sú z hľadiska tempo-rytmiky výborne načasované. Panoráma Paríža a práca v exteriéroch sú slasťou, niečo, čím si aj muzikant zamiluje filmové nebo. Akurát tá zložitosť deja je trocha deravá, nedostaneme k nejakej skutočnej vzťahovej i medziľudskej konštrukcii. A to je alfou a omegou perfektného muzikálu. (06.08.2015)

Celkom pekný muzikál. Hlavne kvôli prostrediu. Ale 30-ročný vekový rozdiel medzi Audrey Hepburn a Fredom Astaireom bol neskutočne vidieť. Vtedy to muselo byť bežnejšie, keďže Audrey sa už viackrát ocitla po boku hercov, ktorí by mohli byť jej otcami. No dnes by sa jeden čudoval, prečo po ich prvom bozku nevolala o pomoc. "Can one kiss do all of this...?" (20.10.2017)