Usmievavá tvár

Zdejší módní časopis má jasné poselství a krásné bílé vydavatelství. Všude se zpívá a tančí. V kavárnách se diskutuje. Celý film už je natáčen na krásnou barevnou kameru a pohledy na padesátkovou Paříž jsou moc nádherné. Audrey Hepburn  káže o empatii a můžeme si její krásu užít ve všech podobách. Ona byla zkrátka tak roztomlá, že je skoro úplně jedno, co se kolem děje.  Ano, pane Oskare,. I já vím, že její krása, je i v neokázalosti a děkuji, že jste to napsal za mě. Ale musel jsem uznat,  že jako panička se zlomeným srdcem nebo princezna na plese se spanilým princem holoubkem vypadá rovněž úžasně. Tak jsem si s ni opět během Vánoc dal film a opět to byl krásný výlet do starých časů a pohlazení na duši. Letos už Wilderoviny došly, ale i u Stanleyho Donena se mi líbila celková režie a líbívá scénografie scén s pestrobarevnými kulisami. Na tohle se zkrátka krásně kouká. Opravdu mě mrzí, že jsem stále nezpíval v dešti.  Ale zpívat s Fredem a Audrey ve svatebním bylo taky hezké.  Zjistil jsem, že z tohoto filmu pochází možná stejně ikonických  fotek jako z omílaného Tiffanyho a znám je už od prvních dob, kdy jsem se o Audrey začal více zajímat.  Nejradši mám tu, kde Audrey drží balónky. Má to vůbec chybu? Ano, totálně brakový  příběh (hlavně v závěru, kdy Fred umlatí slizkého filozofa kytarou, to jsem si říkal, že je WTF)  a opět velký věkový rozdíl mezi Audrey a jejím partnerem. Legendárního Freda Astaira jsem rád konečně někde viděl. Nic proti jeho výkonu jinak nemám, líbil se mi určitě víc než Cooper loni v Odpolední lásce (jinak by u mě oba ty filmy skončily jako plichta.) Fredovi nejde nic vytknout. Byl elegantní, vtipný, tancoval krásně...Ale  i on by mohl Audrey dělat dědečka.  Také je škoda, že postava Audrey tak zapomněla na své ideály ze začátku a ve výsledku se plně oddala světa modelingu, se kterým ze začátku nesouhlasila. Trochu jsem čekal, že děj uhne jiným směrem. Ale ne, jinak to chybu nemá. A pokud ano, tak kdo jsem já, abych ji soudil?:D (30.12.2023)

Další příběh o Popelce (prodavačce v knihkupectví), ze které se vyloupne princezna (modelka), s Audrey v hlavní roli to moc práce nedá, co si budeme nalhávat. Krev mi ale ztuhla v žilách hned na začátku, když ta "příšerná" šéfka zvolala- ty knížky jsou všechny stejné, rozházejte je. Byla jsem stejně zoufalá jako Audrey... Rozházet knížky! :-) No ale pak už tam pořád řádí fotograf Fred Astaire, potom Paříž sama o sobě (asi každého hned napadne, že by se tam měl vypravit) a v neposlední řadě umělecké scény "teď jste Anna Karenina, jste smutná, milenec vás políbil naposledy, už ho neuvidíte." "teď je jaro, jste zamilovaná." "Jste nevěsta, ženich už vás čeká v kostele, je to váš nejšťastnější den". "chytáte ryby, tvařte se profesionálně!" Možná se to nevyrovná My Fair Lady, ale písničky a především ústřední dvojice potěší. A empatikalismus rules :-)), někdo se vcítil do vás, teď se vciťte vy do něj a setkáte se v představě jednoho z vás... (17.07.2013)

Zďaleka nie len taký profesionálne spradený a dúhovo kolorovaný muzikál o tom, ako sa knihovnícka ťapka hviezdou modelingu stane a nádavkom získa životnú lásku. Je to síce propaganda tupého módno-dizajnového kultu, ktorý ukáže, že ťahúni tohto priemyslu v podobe inovatívnych šéfiek sú hlboko cítiace empatické osobnosti s mierou pre realitu a biznis, no je to aj kritika spôsobov ľudí, reprezentujúcich tento svet. Tých proti prúdu idúcich scén a náznakov je viac: Hneď v úvode módni mágovia predvedú ukážkovú lekciu reklamnej totality pripomínajúcej svojou bezvýhradnoťou predobraz o 30 rokov mladšej piesne "Píšte všetci modrým perom!" kapely Bez ladu a skladu, Tu má celospoločenský príkaz titul "Obliekajte sa všetky na ružovo!". Vzápätí na to vtrhne arogantná skvadra leslého časpisu pre ženy do kníhkupectva, poprehadzuje všetky knihy, narobí bordel a to všetko bez náznaku porozumenia či vypýtania si súhlasu. Prostredie parížskych intelektuálskych zadymených podzemných vinární a barov je vystihnuté dokonale, čo umocňuje slávny Hepburnovej psychedelický klubový tanec, nakrútený ešte pred masívnym nástupom hlavnej vlny hippie kultúry. Nuž a nebezpečenstvo duchovných guru, z ktorých sa pomerne často stanú neomylne totalizátorské figúry s početným háremom oddaných priaznivkýň je vyobrazené skvele. Hoci toto bolo dvojsečné - na jednej strane trefné poukázanie na slepé vetvy alternatívnej duchovnej scény, na strane druhej zgeneralizovanie, že všetko, čo sa odlišuje od oficiálne tolerovaných verzií správania a rozmýšľania je zvrhlé, márnomyseľné a chlípne. Ideovo nevyrovnané, vznášajúce sa na romantickom obláčiku lásky, rozvinutej v meste lásky - Paríži - zušľachťuje charizma Audre Hepburnovej, tance vyslúžilého, no stále vo forme Freda Astaira, nejednoznačný charakter šéfredaktorky módneho magazínu a farebné ladenie scén. (14.01.2015)

Funny Face osobně shledávám nejslabším filmem s Audrey Hepburn - tedy alespoň z toho, co jsem s ní zatím viděl (rozhodně nekončím!). Donenovu filmu asi moc nepomohlo, že jsem si upirátil verzi bez otitulkovaných hudebních čísel, a tak je možné, že se některé vtípky ztratily v překladu. Nicméně, ani sebelepší překlad by zřejmě nezabránil tomu, abych filmu nevyčítal v prvé řadě jistou "přeslazenost" - zhruba 3/4 filmu variují pohádku O ošklivém kačátku, ovšemže bez toho, že by Jo (Hepburn) v začátku někdo reálně šikanoval nebo ostrakizoval, že by jí její jinakost reálně vyčítal - že tě v prvních minutách filmu objeví v zapadlém knihkupectví, že se Ti v prvém kroku vysmějí, že nemáš vkus, aby tě vzápětí "unesli" do Paříže, aby tam z Tebe udělali módní divu, přičemž Ti bezděčně vyplní všechny tvé sny, jelikož o Paříži jsi vždy snila, to vskutku nelze nazývat dramatickou kolizí nebo krizí (přesně tak, teď odkazuje k výstavbě dramatu dle Aristotela; samozřejmě vím, že toto se týkalo výstavby dramatu, ale myslím, že to je převoditelné i na umění filmu). Ano, nějaký konflikt se v závěru s objevivším se druhým nápadníkem (kontra k fotografovi Dicku Averym, ztvárněnému Fredem Astairem) filosofem Flostrem (Michel Auclair) rozběhne, ale že by si mě jakožto vyučeného filosofa tímhle dějovým zvratem - v němž se naznačí, že se spoiler tento nápadník okázalým vzýváním empatie snaží toliko dostat svým posluchačkám pod sukni spoiler - film konečně získal, to se fakt říct nedá; naopak mi tahle trajektorie - kdy se v posledku spoiler vyzdvihuje krása Jo (jakoby se plně realizovat mohla teprv jako "věšák na hadry" + v lásce), její intelekt a charakter je odsunut na vedlejší kolej (ne-li úplně eliminován) a filosofická škola, Jo tolik obdivována, se kroky svého původce odhalí jako pokrytectví spoiler - zní poněkud podezřelé, antifeministicky a antiintelektuálně. 60 % (28.06.2024)

nezostáva mi nič iné len si povzdychnúť nad kúzelnou, nevinnou a hravou atmosférou 30., 40., a 50tych rokov. K tomu si treba pripočítať neodolateľnú Audrey Hepburn a Freda Astaira, ktorý mi svojou charizmou a šarmom veľmi pripomínal Seana Conneryho v časoch, keď bol v službách jej veličenstva. Príjemný muzikál hoc určite má zopár múch kt. by bolo dobré vychytať. Stredná časť filmu a 2/3 by buď potrebovali prestrihať, alebo sa oprieť o zaujímavšiu dejovú líniu, taktiež choreografia nebola práve z tých najdokonalejších. Celkový dojem z filmu mi to však veľmi neskazilo. Romantická atmosféra a Audrey v svadobných šatách vykompenzovali takmer všetky nedostatky :-) Kiež by sa aj v dnešných časoch točili podobné filmy 80% (15.04.2008)