Superman II: Verze Richarda Donnera

Vážně se mi ten Donnerův sestřih těžko hodnotí, když oba dva díly klasického Supermana bezmezně miluju a i ten druhý mám zarytý hluboko pod kůží... Jsem ochoten připustit, že celé to mesiánské "syn se stane otcem a otec synem" dává vztahu těch dvou větší hloubku (a také větší hloubku Reevovu herectví) a hlavně zodpovídá na otázku, jak se z člověka stal opět superhrdina, ale to šlo i u původní verze, i když to byla spíše otázka domýšlení. Velmi mě pobavil režisérův vzkaz na konci titulků, týkající se zacházení se zvířaty při natáčení v osmdesátých letech a škodlivosti kouření...zkrátka, až mi někdo podá důkaz děsivosti scén s bombou na Eiffelovce a jiných takových, budu možná ochoten změnit názor! :-) (02.01.2014)

Dvojka pôsobi po dejovej stranke ovela kompaktnejsie. Ma to pribeh, ktory od zaciatku niekam jasne smeruje. Jednu liniu tvori suboj zo zloduchmi, ktori prisli ovladnut svet. Bohuzial Zod a jeho trapni poskoci pôsobili jak tupci z beckoveho filmu. Sice maju plnu hubu kecov o ovladnuti zeme, ale jedine na co sa zmohnu je nicenie. Ovela lepsie pôsobi dramaticky vyvoj Supermana pri jeho snahe stat sa kvôli Lois Lane clovekom. Dokonca aj chemia medzi nimi funguje ovela silnejsie ako v jednotke. Brandove poucanie tentoraz vyznie tiez osudovejsie. To ma skutocne bavilo a skoda, ze to nemalo väcsi priestor. Namiesto Zoda a jeho tupcov mohol byt za hlavneho zaporaka znova Hackman, ktory aj na mensom priestore Zoda uplne zatieni. Suboj medzi Supermanom a Zodom ma vôbec nebavil. Bolo to take nekonecne poletovanie a strielanie rôznych paprskov z oci a pritom bolo jasne, ze sa im nic nemôze stat rovnako ako to nemohol schytat ziadny prizerajuci sa clovek. Ale sa mi pacili poletujuce a vybuchujuce auta jak z nejakeho Emmerichovho filmu. Divne pôsobil koniec, ktory kopiroval zaver jednotky v ktorom sa tiez vsetko vymazalo a vratilo spät. Lesterovu verziu si uz nepamätam, takze neviem, ci je Donnerova lepsia, ale pokial je infantilnejsia ako tato, tak ju uz vidiet nechcem. Dvojka je s jednotkou pekne prepojena, takze sa rozhodne oplati vidiet ak vas bavil prvy diel. 6/10. (20.05.2017)

Mnohem lepší film než neuspořádaná jednička. Donnerova verze je dospělejší, napínavější a stojí pevně nohama na zemi. Rozpor mezi komedií a dramatem vyřešil režisér rázně a dvojka má výrazně vážnější tón. I přes stále stejně ploché postavy už dějem občas probleskují emoce. V prvním díle se dala romantická linie zdařile ignorovat, ve dvojce už hýbe jak dějem, tak atmosférou. Nevím do jaké míry pomohla efektům moderní technika, ale i ty jsou působivější a uvěřitelnější. (25.06.2013)

Kdyby díky ničemu jinému, tak díky postavě Jor-Ela (fantastický Marlon Brando) je tato verze rozhodně lepší. Jenže ono je těch změn ještě více - přibyla třeba úžasné scéna s Lois a revolverem nebo zjištění, že vězení generála Zoda zničila záchrana planety z prvního dílu, na druhou stranu ubylo nemístných ptákovin typu "Superman vrací střechu Bílého domu", které snad nikdo ani neohl myslet vážně. (19.07.2018)

Mno tak existence Donnerovic cutu alespoň pomáhá uklidnit divoké teorie o tom, jak zlé studio sebralo mladému auteurovi jeho nekompromisní vizi ve prospěch prostoduché rodinné zábavy. Připitomnělé jsou totiž obě verze naprosto stejně. Při znalosti obou cutů ale můžeme alespoň studovat ten střet dvou naprosto odlišných režijních přístupů - donnerova dynamického, postmoderního a novohollywoodského a Lesterova veskrze staromódního, odkazujícího svojí tříkamerovou metodou do období Hollywoodu 50. a začátku 60. let. Chybějící příšerné scénické sekvence z Paříže či od niagárských vodopádů, za kterými Lester stojí, budiž největší odebranou hodnotou tohoto sestřihu. Druhý díl jinak zůstává i nadále líně napsanou pitominou, která strádá zejména kvůli špatným záporákům a z toho vyplývajícího nefunkčního spektáklu. Dokud jsme v prvním díle viděli, jak Superman čelí přírodním katastrofám a lidským úkladům, mohli jsme si uvědomovat jeho schopnosti a síly na povědomých elementech. Když se ve vzduchu zpomaleně pere se třemi personifikovanými archetypy zla (touha po moci, touha po násilí, touha po utrpení), naráží akorát na limity tehdejších technologií. Superman II nebyl dobrý film v žádné verzi, ale při znalosti obou střihů alespoň nabízí zajímavý náhled střetu mezi mladou a klasickou režijní vizí. A můžete se zde alespoň rozloučit skrze některé dříve nepublikované scény s přece jen strašně roztomilou dvojicí Christopher Reeve a Margot Kidder. (24.02.2021)