Šaráda

Roztomile naivní špionážní film, ve kterém se pět mužů snaží získat 250.000 USD od nepříliš truchlící vdovy, která toho času vlastní pouze svou holou řiť. Motivace jednotlivých mužů je různá, logické nesmysly se kupí, ale ustrašené oči Audrey Hepburn vykukující z různých skrýší mi zabraňují dát nižší hodnocení. (08.05.2009)

Audrey Hepburn sice někdo pomohl s rozvodovými papíry dost svérázným způsobem, tím ale její problémy ani zdaleka nekončí. Ba naopak. Sympaticky hravá režie Stanleyho Donena nabízí směs žánrů, která je solidně vyvážená a nemá moc příležitostí nudit. Černý humor střídá romantický moment, pak se zase vracíme do vod špionážního thrilleru. Prostě na plátně se pořád něco děje, dějové zvraty těší, nadhled zrovna tak, mezi Grantem a Hepburn to náležitě jiskří.. co chtít víc? (16.06.2012)

Audrey jako vždy nádherná. Šaráda je výborná v tom, že se jedná o thriller plný špiónů a vrahů, ale zároveň tento styl vlastně paroduje, kupříkladu představení hlavních tří záporáků v kostele jsem se smál, když jsem viděl, kterak jeden z nich zkouší mrtvost píchnutím špendlíkem. Prostě mi to připadá jako komedie u které jsem se pobavil, navíc na Caryho Granta a Audrey Hepburn se prímovně kouká. (8/10) (19.01.2009)

Špionážní film, který jde tak trochu civilnější, romatničtější a komediálnější cestou než ranné bondovky. A i tento přístup sklízí úspěch. Chytře vypoinotvaný příběh je vyprávěn s vtipem a v takové dynamice, že člověk ani nemá čas sklouznout k myšlenkám o logice či věrohodnosti toho co je nám předkládáno. Tenhle film prostě díky všem svým složkám prostě svižně prosviští před očima. Navíc jsem byl při sledování ozářen snobskou romantikou šedesátých let, do níž Audrey tolik zapadá, až jsem si popřemýšlel jaké to muselo být kdysi krásné, patřit mezi smetánku, zcestovávat horská letoviska a velkoměsta. (30.06.2008)

Žánr, který je dnes už klasický sám o sobě, se představuje filmem, který se nezávisle na tom sám o sobě stal rovněž nadčasovým. Zhlédneme-li ho, pochopíme proč. Brilantní výkony obou protagonistů jsou páteří, která činí děj tohoto díla, tažený brilantními dialogy staré školy, zvlášť přitažlivým. V tomto pojetí zaniknou některá méně silná místa (zejména návrat muže s železnou rukou po rvačce na střeše budovy), ale i některé další zvraty včetně poněkud klopotné a tak trochu úmorným opakováním vymleté samoúčelné záměny jmen Grantovy role. Naopak scény mezi oběma protagonisty se vyznačují poměrně slušnou a relativně dobře zvládnutou psychologií obou postav; v některých momentech se přitom více do popředí oproti Grantovi dostává Hepburnová (připomíná to první "ženské" filmy továrny na sny z konce třicátých a počátku čtyřicátých let). Dalším pozitivem je dobře zvládnuté prolínání žánrů starého filmu a výborné humorné komediální scény (výstup s pomeranči). Ve výčtu kladů tohoto pozdního klasického amerického filmu by bylo možné dále pokračovat. Jisté je jedno: divák, který si jeho zhlédnutí dopřeje, rozhodně neprohloupí; v hladivé patině starých časů to na něj nejednou dýchne modernitou "předrockových" raných šedesátých let. A svěžím půvabem mladé a krásné a současně i talentované i již vyzrálé skvělé americké herečky i nestárnoucím Grantovým šarmem. Rozhodně se je na co těšit. (12.09.2008)