Bitka o Hadithu

Tento film ukazuje že problém je na obou stranách, nejen u Alkáidy a její nenávisti k Američanům, ale i samotných američanů... Díky válce se tato válka nevyhraje !!! ... Jinak film nevím jakou známkou ohodnotit, jako film je to průměr, ale je to i podle zkutečné události, která určitě není ojedinělá a ukazuje také že i obě strany udělají pro svou "výhru" cokoliv ... Hodnocení 80% - (4*) (06.03.2013)

není to ani Krvavá neděle, ač v ní můžeme vysledovat podobné stylistické postupy, ani daleko sofistikovanější filmařsky upřímnější Redacted, navzdory stejnému tématu. nejvíce se Battle for Haditha podobá politickým propagandám nejhrubšího zrna, ať už sovětským, nebo ještě lépe vybraným filmům z Latinské Ameriky (Canoa), které od začátku do konce chrlí ideologicky podbarvený (často i lživý) materiál více či méně důmyslně maskovaný jako zcela bezprostřední dokumentarismus - tedy pravý opak De Palmova soustavného zdůrazňování několika vrstev médií mezi reálnou událostí a vzdálenou veřejností. v případě Battle for Haditha jde navíc o postupy neobjevné a tendenční - ruční kamera, "reportážní" zpovědi na kameru, neustálé připomínání přesného času pomocí titulků v rohu obrazu atp. jakkoliv se mě událost samotná citově dotýká, její filmové zpracování skrz naskrz zakalené citovým i politickým sedimentem i notným apelem jeho autora mě spíše odpuzovalo. namísto aby byla divákům zprostředkována palčivá situace s patřičným odstupem, jsou nevědomky vmanipulováni do dojímavé fikce plné neustálé psychologizace vnitřních stavů "hrdinů" a hlubokého pochopení pro všechny zúčastněné strany (=>primitivní téma filmu je snadno převeditelné na stejně primitivní moralizující frázičku: "obětmi jsou v posledku všichni") a explicitního svržení viny za všechny myslitelné zločiny na "hlavního nepřítele" - americké politiky (odkaz k Sanjinésovi je zcela záměrný, kdyby ho někdo nepostřehl). ať už se (s tímhle podprahově vnucovaným a poněkud extrémistickým názorem) rozhodnu souhlasit, nesouhlasit, nebo udělat si na věc méně zjednodušený náhled, s propagandisticky vtíravými a manipulativními metodami ve filmu použitými se smiřovat nemohu, přestože jsem si jistý, že jak už to tak u manipulativních filmů bývá, širší divácká obec se ráda nechá dojmout, spolu s tím i přesvědčit o politických a etických tezích našroubovaných na přítomné emoce, a nakonec bude možná i pět chválu na nebývalý "realismus" s nímž film "zachycuje" skutečnost a "věrně rekonstruuje" události. jak je komu libo. (03.07.2011)

Cenný nečernobílý pokus o vyrovnání se současností. Kvazidokumentární styl je při řídkém scénáři ctností z nouze. A pokud je vývoj očekávatelný, zbývá jen okořenění stopáže filmovými prostředky - akcí, kamerou, ♫ hudební charakterizací odlišných kultur, symbolickými detaily, více či méně svižnými a neformálními dialogy. V nich vychází lépe zpracování známější strany konfliktu, irácká tvář má pak často převahu v herectví, ale její kulturu charakterizují spíše povchní banality. Výsledkem je obžaloba použití radikálních prostředků, nepřipravenosti silnější strany konfliktu a jejího morálního selhávání, které však vyznívají trochu prvoplánově a kromě syrovosti masakrů i hluše. (16.06.2012)

I kdyby to filmařsky byl zázrak (jakože není) a mělo to tempo (jakože nemá) a lepší herce (dtto), zasekl bych se stejně na dvou věcech. První je dost prvoplánový antiamerikanismus (jako takhle krvežíznivé primitivy popisovalo US armádu snad jen turecké Údolí vlků ) druhý - s tím související - vymyšlený popis toho, co se v Haditha stalo. On to totiž reálně nikdo neví. A i když autor filmu naznačuje, že teroristi vytvářejí umělou realitu, tady ji přesně podle jejich popisu natočil. Ve skutečnosti bylo na základě reportáže Al-jazira obviněno 8 vojáků, z toho 7 už bylo zproštěno obvinění. A ať si o USA myslí kdokoli cokoli, když jdou jejich případné válečné zločiny před soud, tak své lidi trestají. Dost mě udivilo, kolik lidí tady anti-ami postoj považuje v US kinematografii za něco výjimečného. Pokud se podíváte na filmy o irácké válce, rozhodně tam svou vlastní armádu neheroizují, což možná souvisí i s tím, jak mají tvůrci "rádi" G.W. Bushe. Stačí se jen podívat na Ve službách války , částečně na Drsný časy , De Palmovy Redacted , Messenger a nebo na Hurt Locker . (01.02.2010)

Další potvrzení mého názoru, že to s tou válkou v Iráku jde od 10 k 5 (a od 5 do prdele). Ono je lehké říct, že by bylo nejlepší ty islámský magory pěkně všechny vystřílet, aby naše slavná, křesťansko-demokraticko-západní civilizace všem ukázala, jak je dokonalá a uplně ze všeho nejvíc nejlepší... Jenže okupace je okupace a lidem se něco takového nikdy moc nelíbilo. (ani nám ve druhé světové a ani v 68 to nebyla žádná psina) Jediný rozdíl mezi Iráčany a námi je tedy ten, že oni se za své (neříkám dobré či špatné) ideály nebojí položiot život... Prostě film, který snad pohne svědomím každého pochybovače. Škoda citelně nízkého rozpočtu a občasné nezáživnosti děje. (26.10.2009)