Obsahy(1)
Štechův Deskový statek je další výpravou Činoherního klubu a režiséra Ladislava Smočka do české minulosti, přesněji do počátku minulého století. Tato dnes už sto let stará komedie Václava Štecha poněkud relativizuje náš sklon k idealizování "starých zlatých časů", neboť jsou v ní účinně propojeny rovina privátu s podnikáním a podnikání s politikou, a tedy i privátu s politikou. Na scéně se odehrávají stejně bouřlivé scény milostné jako lstivá úřední jednání a v neposlední řadě i politické předvolební schůzky a zasedání, jež v zárodečné a ještě značně naivní podobě poukazují k dnešním, daleko rozvinutějším a rafinovanějším "demokratickým" praktikám. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (19)
Deskový statek je krásně napsaná a podaná hra, která přesně zná svě místo a nedělá ze sebe nic, čím není. Kdyby situační komika fungovalo u všech děl, které se do ní zaklínají, tak jako zde, byla by ot nádhera. Vše podpírá strhující výkon Pavla Kikinčuka, Veronika Žilková, které bych uvěřil o dvacet let míň, a Matěj Dadák jako milý objev. Michal Pavlata pak už jen potvrzuje svoje postavení stálice Činoherního klubu. ()
Koukám, že dělám jedině dobře, když jsem od r. 1996 žádné divadlo nenavštívil. Smysl tohoto představení, které jsem shlédl v televizi, mi zůstává poněkud nejasný. To, že je politika špinavá, přeci dávno víme, to nám nemusí nikdo vykládat. A nějaké opravdu vtipné hlášky nebo situace, těch se v tomhle díle nacházelo pramálo. Ale abych jen neočerňoval,oceňuji, že bylo myšleno na naše sluchově postižené spoluobčany, neb zejména Kikinčuk neustále řval jak na procesí. Také mě překvapila Štechova odvážnost, už před sto lety vepsat do hry takové odvážné lesbické scény, to tedy klobouk dolů! Bohužel v tomhle případě to bylo poněkud kaženo představitelkami oněch lechtivých podívaných, neb cicmající se Žilková rozhodně nepatří mezi 1000 věcí, které musím vidět, než zemřu. A nejen v oblasti ženské lásky, i v oblasti lásky normální se Štech projevil jako pěkný prasáček, ti dva "mladí" se jeden den poznají, druhý den ji on požádá o ruku a ona mu ji hned dá (na penis). No prostě hrůza. No a na závěr bych měl kapku výhradu vůči hereckému obsazení, moc zvládnuté nebylo, Žilková by se spíš typově hodila na tu posedávající babičku a né na dvacetiletého diblíka. ()
Místy trochu jednodušší hra plná známých herců. Sice jsem se nesmál tolik jako u Procházkových komedií, ale i tak jsem se moc dobře bavil, a to i díky skvělému hernímu výkonu všech zúčastněných. Pokud nebudu vyzdvihovat brilantní výkon Pavla Kikinčuka, pak nejvíc mě překvapila a bavila Veronika Žilková. 90% ()
Vynikající nadčasová komedie, která mu tu výhodu, že bude patrně platná v každé době. Všichni se svých rolí zhostili perfektně. Nepřekvapil, ale dost potěšil hlavně Pavel Kikinčuk a Veronika Žilková. Perfektností této komedie je již zmíněná nadčasovost, kdy odehrávaný děj se zde projevil hlavně v 90. letech a nyní se tu k podobnému modelu asi zase vracíme. ()
Deskový statek je vzácný případ lidové frašky, která si drží úroveň a dokáže uspokojit ty nejširší vrstvy diváků, aniž by rezignovala na vysokou kvalitu. Přináší zajímavé téma se spoustou chytrých nápadů, vychytaných hlášek a skvělým hereckým obsazením. Prakticky se nenajdou slabší herecké party nebo scény. Překvapil mě zejména Pavel Kikinčuk, kterého mám zafixovaného v podstatně povrchnějších věcech. Jedno z nejlepších představení Činoherního klubu posledního desetiletí. Vedle Kikinčuka stojí za zmínku výborný Pavlata a málo obsazovaná Dana Černá. Celkový dojem: 95 %. ()
Reklama