When Nietzsche Wept
Réžia:
Pinchas PerryScenár:
Pinchas PerryHudba:
Sharon FarberHrajú:
Armand Assante, Ben Cross, Jamie Elman, Joanna Pacuła, Katheryn Winnick, Michal Yannai, Ayana HavivObsahy(1)
Vídeň 1882. Doktor Josef Breuer, přítel psychiatra Sigmunda Freuda, pomáhá slavnému fi lozofovi Friedrichu Nietzschemu bojovat s trýznivými záchvaty melancholie. Svými knihami a především tvrzením, že Bůh je mrtev, neboť jej už lidé dávno zabili, pobuřoval Nietzsche své současníky. Jeho intelekt však Breuera natolik ohromil, že se rozhodl filozofovu duši zbavit utrpení. Ukazuje se však, že tím, kdo potřebuje skutečně pomoci, je samotný doktor Breuer, pronásledovaný hrůznými nočními můrami. Tráví s filozofem dlouhé hodiny rozhovorů a jejich vzájemná „léčba mluvením“ se stane základem v budoucnosti proslavené Freudovy psychoanalýzy. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (19)
Kniha Irvina D. Yaloma (z roku 1992) je velice citlivou fikcí, ve které autor (psycholog) v prvním plánu popisuje virtuální myšlenková setkávání (a mnohdy střetávání) předchůdce psychoanalýzy (hypnóza, léčba mluvením) Josefa Breuera a "atavistického" filosofa Friedricha Nietzscheho. Podat populární formou "Weltanschaung" obou těchto mužů na pozadí jejich osobních problémů se autorovi podařilo skutečně skvěle. S filmem je to horší. Zřejmě ve své americké nabubřelosti se režisér příliš nestaral o to, jak se chovali lidé konce 19. století ve střední Evropě. To platí nejen o vždy uhlazeném a seriózním Breuerovi, ale i o Nietzschem (o kterém Lou Salomé napsala: "er hatte ein leises Lachen und eine geräuschlose Art zu sprechen". Příliš konverzační předloha se tak "musela doplnit" divokými snovými scénami, nadměrným zdůrazňováním "milostných" reminiscencí; ostatně došlo i na Zarathuštru a "turínského" koně. A tak suma sumárum ani jednu z postav, ať ženských či mužských, a jsou to všechno reálné postavy, nelze brát příliš vážně. A film: to je vážná věc!... Ještě jedna poznámka: Kniha (film bohužel jen nepatrně) reflektuje několik závažných témat, jako například, a především řešení rovnice "svoboda + jistota = 0 (čili čím víc svobody, tím méně jistoty a naopak) a Nietzscheovo pojetí "amor fati" neboli láska (příklon) k (vlastnímu) osudu. Pozn. po týdnu: po dalším zvážení relace reálie-film-kniha musím pro klid svědomí jednu hvězdu ubrat. ()
Perfektný scenár, no bohužiaľ dosť slabé spracovanie, miestami by som povedal, že až amatérske. Aj keď je tento príbeh v podstate fikciou, postavy a ich životné osudy vychádzajú zo skutočnosti. Nietzsche, Breuer, Freud, Anna O., Lou Salome - všetky postavy sú postavené na reálnych základoch, no súvislosti sú prispôsobené väčšej atraktivite. Odhliadnuc od tejto fikcie, je to príbeh s obrovským potenciálom. S nadšením so sledoval ďalekosiahle dialógy Nietzscheho a Breuera, ktoré dokonalo medzi sebou preplietali filozofiu s psychológiou. Občas to však zašlo až príliš hlboko a trochu som sa v tom aj strácal. No najhoršie zvládnuté zo všetkého bolo vykreslenie tých predstáv, tranzov a nočných môr - tá ich vizualizácia pôsobila veľmi amatérsky. Film ako celok je veľmi zaujímavý, len to spracovanie ho až príliš tlačí k priemeru. ()
Co vím, o Nietzschem se udělaly dva filmy. Surrealistický brak Dias de Nietzsche em Turim a z knihy Irvina Davida Yalom vycházející When Nietzsche wept. Vím dobře, že kdo se drží primitivní záruky archivních záznamů a jiných o sobě prostoduchých reálií a nevyniká nadáním a citem Flaubertovým (jehož opatrný minuciózní postup vedl například k Salambo; vyzdviženo Šaldou v Josef Braun: Mezi vyhnanci [vytištěno in Kritické projevy 1]), ten se nakonec zastaví na pouhé dokumentaristice, zatímco bibliografický román musí vystihovat historii plasticky, aby ji přiblížil soudobému cítění. Předlohu tedy z principu neodmítám, nicméně filosofie je filosofie, a jestliže je to navíc filosofie cynismu, která se tak často pouští do útoku na vše „lidské, příliš lidské“ a místo plytké, vypočítavé dobroty cení jen dobrotu skrytou pod maskou nesdílné tvrdosti (Mimo dobro a zlo, § 40), pak zrovna komerčně kalkulovaný převod do vlídného jazyka sentimentalitě se oddávajících čtenářů/diváků dneška žádnou reálnou výpověď nepodává. ()
velmi amatérský film špatně je v podstatě všechno od hereckých výkonů přes kameru způsob vyprávění a nebetyčné zjednodušování zřejmě aby ten americký pepik pochopil že jako ten nýči není fiktivní postava (viz úvodní scéna s ním) samotnou kapitolou je potom výslovnost jednotlivých postav protože ani jedna nemluví jako rodilý mluvčí angličtiny a já tak trpěl a trnul při všech těch falešných a pozornost odvádějících německých francouzských a ruských přízvukách (herci sou přitom až na vyjímky rodiláci) a tak jediné co film zachraňuje je ona vynikající předloha ze které alespoň zbylo pár výborných dialogů a pro mě osobně ještě rekonstrukce mé oblíbené slavné fotky s nietzchem réem a salomé ()
Po přečtení knížky jsem čekala dokonce několik let, než jsem se odhodlala k filmu: knížka byla moc dobrá na to, aby se dala zfilmovat způlky tak dobře. Ale překvapivě, docela se jim to povedlo! Breuer trpí, halucinuje, bláznivě sní (a je to všechno pěkně ztvárněné, hluboké, i vtipné), zatímco Nietzsche trpí tiše a v ústraní, ale přesto se posouvá a má moc posunout nejednoho diváka. "Více milujeme touhu než vytoužené". I když moje hodnocení může být předpojaté, protože miluju všechno, čeho se Yalom dotkne byť jen malíčkem. ()
Reklama