moniii

Tragické svědectví o jedné z dalších občanských válek blízkého východu, o které jsem nevěděla (co jsme se to v tý škole učili?), za 4 a půl hvězdy, a přestřelená dějová linie o tom, jak se všichni náhodně ocitaj na stejném místě, ať v Libanonu nebo v Kanadě, a proplétaj své životy až do zmatečného součtu 1+1=1. To bylo scifi za 2 a půl hvězdy. Nejspíš jsem ovlivněná tím, že poslední film, který jsem viděla, byl nesmírně realistický Nowhere to Hide.

Po přečtení knížky jsem čekala dokonce několik let, než jsem se odhodlala k filmu: knížka byla moc dobrá na to, aby se dala zfilmovat způlky tak dobře. Ale překvapivě, docela se jim to povedlo! Breuer trpí, halucinuje, bláznivě sní (a je to všechno pěkně ztvárněné, hluboké, i vtipné), zatímco Nietzsche trpí tiše a v ústraní, ale přesto se posouvá a má moc posunout nejednoho diváka. "Více milujeme touhu než vytoužené". I když moje hodnocení může být předpojaté, protože miluju všechno, čeho se Yalom dotkne byť jen malíčkem.

Chtěla bych mít možnost hodnotit film na půlky. První část, pět hvězd, a to navzdory tomu (nebo právě kvůli tomu?), že jsem nerozuměla skoro nic (kino ve Švédsku, hindi originál a švédské titulky). Velmi dramatické vyobrazení přežívání chlapečka ztraceného v chudé, bolavé zemi. Velká bezmoc tváří v tvář nefungujícímu systému, lidské ignoraci, a postoji "každý ať se stará sám o sebe"... včetně umouněného prcka. Druhá část, jedna hvězda. Za trapné romantické drama, dlouhé pohledy z oken a povzdechy doprovázené hudbou, která se vám snaží tlačit na slzné kanálky (úspěšně). Ale závěr byl super. Hlavně s uvědoměním, že se to opravdu stalo, jen s tím rozdílem, že ten Saroo byl ve filmu o dost hezčí.