13 dní

Velmi slušný replay dvoutýdenního stresu v Bílém domě, balancování na hraně nejnebezpečnějšího konfliktu, zřejmě nejhlubší krize celé vleklé studené války. Filmařsky tip ťop, v kontextu politiky a historie zajímavé, jako drama postavené na hercích také bez problému. Chybělo mi pouze něco, co by to umocnilo na komplexitě - konkrétně větší zachycení té nukleární paranoie, která se tehdy vážně mohla ze dne na den stát realitou. Třeba jen malým nedorozuměním. Totiž brrrr.... (28.05.2013)

Třináct dní je v podstatě dokumentární rekonstrukcí. Nebo alespoň podle toho, co o Karibské krizi vím, tak vývoj filmu odpovídá realitě. Samozřejmě neznám zákulisní vyjednávání, ale souboj jestřábů (Pentagon a někteří ministři) a hrdliček (zejména Bobby, který tehdy zastínil svého bratra) jsem si takhle nějak představoval. Podle historiků je dneska už jasné, že si ani jedna strana válku nepřála (umístěním raket na Kubu neměl Chruščov v úmyslu USA napadnout, ale postrašit), takže Karibská krize byla především válka nervů. Pravdou je, že zejména díky váznoucí komunikaci se tehdy svět ocitnul asi nejblíže k WW3, tj. ke své apokalypse. Karibská krize v podstatě nikomu neprospěla (snad s výjimkou Castra), což bylo docela dobře vidět i ve filmu. Ten si i přes svoji délku udržoval vysokou míru napětí, plně odpovídající atmosféře oněch třinácti říjnových dnů roku 1962. (04.02.2011)

Těžko něco vytýkat, jelikož Třináct dní je natočeno velice věrohodně, a pokud ne třeba zrovna dialogy, odehrává se vše pravděpodobně přesně tak, jak tomu bylo na podzim roku 1962. I po padesáti letech běhá mráz po zádech z toho, jak blízko jsme byli tomu, abychom tu vůbec nebyli. Celý film má pak asi jen tři drobné neřesti. Začnu hned s Kevinem Costnerem, který hraje perfektně, ale právě kvůli tomu trochu vyčnívá nad všechny ostatní, na což jsem si chvíli zvykal. Tak trochu mě provokovalo ono neustálé stavění Kennediho na piedestal. Přestože jsem si vědom, že to byl právě on, kdo se zasloužil o vyřešení krize, tady je za hrdinu trochu zbytečně od počátku filmu skoro jako superman. Mno a pak už jen ta politika... Kvůli ní totiž Třináct dní není pro každého. Film je jí nadupaný, neustálé intriky, dohody a porady střídají různé šarvátky a napětí Příliš akce tedy neuvidíte, ale milovníky historie nemůže urazit. (70 %) (07.05.2012)

Dva týdny, které málem otřásly světem aneb hra, kde se dva dohadují a svět v roli třetího se nesměje, ale klepe hrůzou, mlhavě tušící, že v jistých hrách buď vyhrávají všichni nebo jako jeden muž vdechnou svou prohru v atomovém spadu. Pokud věříme Dantovi, střed pekla nehoří palčivým plamenem, nýbrž v něm vražedně mrzne, a tohle byl potenciální devátý kruh pekla studené války, ovšem to neznamená, že zúčastnění nebyli zpocení až tam, kde záda ztrácejí své slušné jméno, a zúčastněným i nezúčastněným u toho zadku nehořela koudel... Když v závěru filmu nakráčel do pokoje můj pubertální sourozenec a optal se: "Jak to dopadlo?," byl mou reakcí: "Sedíme tady? Sedíme. Tak se blbě neptej a mazej zalejt kytky," poněkud neuspojen, ale výstižnější odpověď jsem v tu chvíli neměla a že jsem ty kytky nakonec zalila sama, mi přišlo ještě jako malá daň za setrvání tohoto světa v obyvatelném stavu. (12.10.2013)

Politický thriller o kubánské krizi, kdy málem studená válka přerostla ve válku žhavou. Věrohodně působící scénář, dobré herecké obsazení (hlavně Kevin Costner, Bruce Greenwood a Steven Culp), zručná režie, skvělá hudba... Není to sice takový žánrový klenot jako Všichni prezidentovi muži, také to mohlo být o nějakou desítku minut kratší, ale i tak je to velice dobrý film (90%). (20.08.2006)