13 dní

Na danou tématiku velmi uvědomělé a velmi málo patetické. Sice je to v podstatě film natočený za pár babek na jednom placu a těch 80 mega zřejmě stál herecký ansámbl, protože osmdesátkové triky to zcela jistě být nemohly, ale je poměrně dynamický s velmi silným tématem a personou JFK, která má v roli Bruce Greenwooda určité fluidum/charizma, zřejmě velmi podobné tomu, kterým dle memoárů oplýval skutečný Kennedy. Nekouká se na to úplně nejlépe, ale poslouchá se to dobře. Nejdramatičtější scény jsou ty kde se v houfu povídá. To nelze vidět úplně běžně. (07.12.2017)

Moc politické a pro Američany. Costner pořád dělá, že nechce prezidentovi lozit do řiti, ale stejně to dělá. Zdálo se mi, že se tam pořád dokola točí o tom samým. Takže z tohohle filmu na mě dýchnul tento závěr: Americká paranoia, blbost a pobožnost je nekonečná. Celý to bylo braný jen z americký strany, takže jsem tomu věřil sotva z poloviny. Hezký byly povedený výbuchy atomovek hned na začátku, ale to je tak všechno, co ve mě probudilo aspoň trochu zájmu. Hm, koukám, že takhle nízko hodnotím jako jediný. Ale kecy si nechte do školky pro předčasně vyvinuté kvákozoby luční a rači se smiřte s mým názorem. (13.08.2008)

Umě zvládnutý politický thriller, jenž vypadá jako by vzešel z dílny mistra tohoto žánru jímž byl Alan J. Pakula (Všichni starostovi muži či Případ pelikán). Rozebíraní otázky jak mohla vyvrcholit třináctidenní krize, že stačilo málo a svět odnesl mocnářské tahy jadernou válkou. Roger Donaldson (který konečně překonal svůj vlastní filmový stín) vsadil na dvě karty z nichž ta první bylo slušné herecké obsazení, kterému vévodí Kevin Costner (pro kterého tohle bylo rozhodně zase vzkříšení jeho uhnívající kariéry) a tou druhou je slušná atmosféra na níž příběh stojí jako dům na svých základech. Za dost slušnou kamerou stojí známé jméno Andrzeje Bartkowiaka, který dodal pro leckoho nijak zvláště spádnému ději značnou působivost. I když tohle nikdy nebyl můj top žánr, ke kterému by tíhlo mé já jak srdce fotbalistova k míči, o těhle událostech jsem kdysi viděl dokument, takže bylo velmi zajímavé sledovat jak daleko se film přiblíží či vzdálí. Tudíž mé hodnocení se pohybuje někde na hranici tří a půl hvězdiček. (03.10.2004)

Třináct dní je v podstatě dokumentární rekonstrukcí. Nebo alespoň podle toho, co o Karibské krizi vím, tak vývoj filmu odpovídá realitě. Samozřejmě neznám zákulisní vyjednávání, ale souboj jestřábů (Pentagon a někteří ministři) a hrdliček (zejména Bobby, který tehdy zastínil svého bratra) jsem si takhle nějak představoval. Podle historiků je dneska už jasné, že si ani jedna strana válku nepřála (umístěním raket na Kubu neměl Chruščov v úmyslu USA napadnout, ale postrašit), takže Karibská krize byla především válka nervů. Pravdou je, že zejména díky váznoucí komunikaci se tehdy svět ocitnul asi nejblíže k WW3, tj. ke své apokalypse. Karibská krize v podstatě nikomu neprospěla (snad s výjimkou Castra), což bylo docela dobře vidět i ve filmu. Ten si i přes svoji délku udržoval vysokou míru napětí, plně odpovídající atmosféře oněch třinácti říjnových dnů roku 1962. (04.02.2011)

Zdramatizování událostí, které málem poslaly svět do smrtícího jaderného víru, je na americké poměry nečekaně uměřené, bez patosu a melodramatu. Přesto však osudové momenty viděné očima Kennedyho poradce dodnes mrazí hrůzou, která byla na dosah. Bylo to fakt o chlup. Sledujeme vysokou hru lidí s různými záměry a motivy, kdy se tančí na hraně katastrofy. Snímek se skládá převážně z dialogů popisující krizi den po dni. Tenhle příběh by neměl být nikdy zapomenut, i když drásá představou, že stačilo jen málo a všechno by bylo jinak. A že to „málo“ platí i dnes, protože jaderné zbraně tu jsou stále, a když je dostane na povel někdo, kdo nemá žádné zábrany, můžeme tohle zažít znovu a s mnohem horším koncem. SHRNUTÍ: Poučení: lhali, lžou a vždycky lhát budou, i když už nejsou SSSR. (17.10.2022)