MichalMou

Je mi 21 let a tenhle snímek, je můj neoblíbenější ze všech. Pro mě ten film je zdrojem představ, jak to v naší zemi vypadalo v těch dobách, které jsem nezažil, ale učili jsme se o nich. Řada podtextů, narážek na tehdejší režim a pohled na to, jak ta doba měnila lidi, jak ta doba ovlivňovala vyjadřování lidí a celkový koloběh života. Pelíšky bych mohl vidět milionkrát a ještě víckrát a nikdy by mě to neomrzelo, protože ten film stojí za to. Jak se někomu může povést to, že se celý film řežete smíchy a pak příjde pár vteřin, kdy se ze smíchu stane slza v očích a nepoberete dech nad minutami, kdy nás obsazoval sovětský svaz. U scény, kdy pan Jíří Kodet hraje snad nejsmutnější a nejprocítěnější verzi české hymny, mě pokaždý dostane a v téhle fázi filmu ze sebe nedokážu dostat ani slovo. Celkově obsazení filmy a herecké výkony těchto herců je dokonalé. Miroslav Donutil, Simona Stašová, Jiří Kodet, Eva Holubová, Bolek Polívka - nikdo jiný by se mi na ty role snad ani nehodil. Pan Kodet a jeho cholerická role v tomto filmu - osobně si myslím, že v této roli se snad i viděl a zžil se s ní. A vůbec všichni ze zmíněných byli ve svých rolích neuvěřitelní. Co věta, to perla. Vtipný film dohromady s historií naší země, vtip / nostalgie / smutek / hluboká myšlenka = Pelíšky - pro mě nejlepší film, co nikdy neomrzí.

Vzhledem k rozpočtu tohoto filmu si myslím, že vznikl jeden z bravurních filmů české kinematografie. Jen škoda, že nedosáhl takových ocenění, kterých si zaslouží. Lidé by měli vidět hloubku tohoto filmu v jiné perspektivě, než v jaké tento snímek vidí. Jde o příběh,jde o historii, jde o smutný fakt, že českým letcům se nedostalo dostatečného ocenění a uznání za to, co v té době dělali, udělali a dokázali. Milostný příběh je pro mě až ta druhá story v tomto filmu, ano nějaká jiná zápletka tam taky musí být, ale mě se líbí ta strana filmu, kde se čeští letci seberou od svých rodin, přítelkyň, manželek a jdou bojovat nejen za svojí vlast, ale i za ty ostatní, dělají vše pro to, aby dopadlo všechno dobře a ve výsledku se dostanou domů, bez svých kamarádů, do složitých rodinných vztahů. Metafora se psem Barčou mě taky dostala. Nejmilejší pes, nejlepší přítel člověka, pak se František Sláma vrátí zpět a už ani pes ho nepozná a ocitá se v situaci, kdy jeho psa má někdo jiný, jeho přítelkyni má někdo jiný a i přátele už jsou v jiném světě. Válečný hrdina, který by si zasloužil všechno, ale nezbylo mu nic. Je to hlubší film, než si spoustu lidí myslí a zaslouží si obdiv. Patří to k jednomu z filmů, které můžu vidět pořád.