Harry Potter a Dary smrti - 2.

Bavila jsem se víc než u předchozího dílu s pracovním názvem 'reklama na britské lesy'; za to ty tři hvězdy. To je ale asi tak začátek a konec kladné části mého komentáře, protože ono 'velkolepé finále' si v mnoha ohledech představuji naprosto jinak. Místo jakéhosi stupňovaného napětí tu máte akci, která neustále v průběhu filmu začíná a končí, místo inteligentních, byť možná lehce patetických promluv ze sebe postavy chrlí jen stokrát omleté fráze, místo emocionálně vypjatých úmrtí některých hrdinů se na konci 'jen mezi řečí' dozvíte, kdo vlastně zemřel. Spojte si to dohromady s milionem logických zádrhelů, kterými trpí již předloha (Pokud Harry slyší vitály, proč k němu nemluvil již deník nebo Brumbálův prsten? Pokud v bance Gringottových nefunguje magie, jak může Hermiona všechny zachránit vznášecím kouzlem?), desítku nevtipných hlášek a několik 'hollywoodských' scén (polibek uprostřed bitevní vřavy), které bych se styděla zařadit i do filmu béčkové kvality; a možná pochopíte, proč i tříhvězdičkové hodnocení je více než laskavé. První část Relikvie smrti měla pár slušných scén, celkově se v ní však nic nestalo a byla více než zdlouhavá. Druhý díl má více zápletek, díky kterým příběh pořád někam směřuje a vyvíjí se, jejich zvárnění mi ale kvalitou připomíná onen děsivý epilog s 'Albusem Severusem'. (14.07.2011)

Nesourodost Harryho Pottera je daná hlavně předlohou, která s každým dílem znovu posouvá a nově vytyčuje paradigma celého kouzelnického světa. Od třetího dílu tak filmové sérii pouze ujíždí rychlík. V době marvelovské by na to dnes i produkce šla určitě jinak. Co se jevilo jako obyčejný kalkul a filmová degradace, dnes vidím jako jediné správné řešení - Harry Potter měl být seriál s povinným dvoudílem prakticky na každou knížku. Posledním dílem toho mnoho nedožene, ale tohle tempo mu svědčí mnohem lépe. Tak se třeba za 10 let nějakého toho remaku na Netflixu dočkáme. (06.04.2021)

S Harry Potterem skončila jedna má kapitola dětství a dospívání. A konec to byl vskutku důstojný. Mé pocity bych popsala asi tak, že jsem byla smutná i šťastná zároveň. Jednoduše řečeno je to jízda od začátku do konce a kdo si stěžuje na slabý emocionální zážitek, zřejmě viděl film s dabingem, ten totiž hodně scénám ubral (byla jsem v kině na obou verzích, takže můžu srovnávat). Na mě zapůsobil nejsilněji asi příběh Severuse Snapea, kterého jsem do onoho momentu neměla ráda. Ten musel vzít dech snad každému. Po shlédnutí mě bolela hlava od zadržování slz, ale i bránice od smíchu, protože potterovský humor nescházel :)) Výborné a projednou zase nemám co vyčíst. No dobře, snad až ten neskutečně trapný konec, za který ale může Rowlingová, lépe se to natočit asi nedalo.. (16.07.2011)

Rozčarování, zklamání a dost možná i mírná nasranost nad posledním Potterem, který, namísto aby nabídl dech beroucí finále, stává se z něj pouze dvě a čtvrt hodiny dlouhý epilog k předchozím sedmi dílům. Yates opět drží laťku atmosféry setsakramentsky vysoko a dovádí k dokonalosti své vlastní vizuální trademarky, které vnesly do Potterovské série svěží vzduch a v jednotlivých momentech (od několikavteřinových okamžiků po několikaminutové scény) je nezřídkakdy fenomenální. NAPROSTO FATÁLNĚ ALE SELHÁVÁ v propojení děje. Přestože odhadem 80% filmu tvoří v podstatě jeden ucelený proces, Yates film kouskuje na krátké fragmenty, jejichž propojení je přinejmenším diskutabilní, povětšinou ale spíše zcela nahodilé. Jednotlivé epizodky se stanou a jde se dál. Hřebíčkem do rakve je pak takřka absolutní absence emocí (Alan Rickman je jediná jistota), paradoxem je, že největší lítost ve mě vzbudil Voldemort, jehož mi bylo vlastně hrozně líto, jak mu všichni ubližují. A to je špatně. Zatraceně špatně. Na druhou stranu Daniel Radcliffe v poslední scéně "o 19 let později" definitivně dokazuje, že umí hrát! Prozatím tedy rozpačitých 7/10 s tím, že se to možná trochu zvedne, až si dám někdy v klidu první i druhé Relikvie hezky za sebou... Viděno v originálním znění, ve 2D.. (14.07.2011)

Oh My Granger! To, co dělá z knižních Relikvií magické finále, umocňuje filmová adaptace na nejvyšší únosnou míru, z Nevilla dělá zaslouženého frajera, z Princova příběhu nejlepší scénu ságy a z Davida Yatese jednoho z nejlepších režisérů, co znám. Ve chvíli, kdy se tenhle kouzelnický svět uzavírá všem divákům, zůstává jen těžko ovladatelná chuť vidět a číst to všechno znovu. Zkrátka v těžké euforii po skončení snímku jasně stoprocentní podívaná a asi i nejlepší filmový díl celé bradavické série. Některé zážitky jsou nesmrtelné už v době, kdy se odehrávají. Děkuju, že jsem mohl být při tom. (21.07.2011)