Posledný dom naľavo

Řemeslná kvalita tohoto thrilleru (mylně považovaného za horor) mě bezmála šokovala. Tvůrci osekali veškerý zbytečný balast, vypustili většinu laciných teen-propriet, korektnost nechali mírně couvnout a soustředí se na zdrcující válku nervů v komorním prostředí. V chladné zelenomodři lesního prostředí se pěstuje zejména nepolevující napětí a obdivuhodná schopnost chvílemi zastavit dech. Některé momenty rozebírají veškeré představy o dobru ve vesmíru (scéna, kdy matka vchází do domu, zatímco její umírající, znásilněná dcera se plazí opodál v bahně, je hodně silná) a je jen škoda, že charaktery postav nemají větší hloubku, ani nejsou staveny před morální dilemata, jak tomu bylo v Pramenu panny, původním vzoru pro tento film. Napětí hraje hned na několika hřištích - dostane se dcera domů? Dokáže varovat rodiče? Zjistí zabijáci, u koho nocují? Všechny tyto otázky jsou navíc průběžně gradovány a scény násilí jsou natočené s prazvláštní fetiší, takže tu občasnou přestřelenost alá kladívko v hlavě lze odpustit. Monica Potter překvapivě dobře hraje, Sara Paxton je krásná holka a psycho výraz Spencera Treata Clarka (někdejší dětské role v Gladiátorovi nebo Vyvoleném) z hlavy jen tak nedostanu. Závěrečná bitka se sice promění v klasické thrillerové klišé, kde se pravděpodobnost moc nenosí, ale jinak jsem po nízkých očekáváních nadmíru spokojen. (07.10.2009)

„Jednoduchšie to už nebude.“ Cravenov originál z roku 1972 som nevidel. Remake slabý. Takmer DVE HODINY najprevarenejšieho hororového správania postáv (viete, že v záhradnom domčeku SPIA krvilační psychopati, máte totálny náskok + zbrane a PREDSA vás prekvapia) a tucet klišé (hrdinu vrahov monológ na tému „Ako som ti znásilnil dcéru“ vyprovokuje viac, ako to, keď ju predtým videl celú zbitú, postrelenú a znásilnenú). Nevraviac o tom, že tento film má plnú hubu silných kecov, ale keď treba jednať, Wes Craven (ako hlavný producent) sa zľakne a ponúkne nudu (ak by vám niekto prizabil dieťa, uspokojili by ste sa s jednou strelou do hlavy?). (27.05.2011)

Tvůrci udělali s originálním Last Housem to nejlepší, co se dalo. Totiž vyškrtli rádoby komickou groteskní linii s policisty, vyeliminovali spoustu nelogičností a sehnali víc peněz. Násilí je zde na takovém tom stupni, kdy se dá ještě v pohodě vydržet, ale současně je i dostatečně silné na to, aby v člověku vyvolalo nějakou emoční odpověď. Výsledkem je vynikající a skvěle natočený soft-exploiťák, jenž přebíjí původní film ve všech směrech. Diváci hýkající nadšením u Mumie, Transformerů a podobných pohádek mohou dál vypouštět žvásty o nudném a samoúčelně brutálním filmu, no víc mimo však už ani být nemohou. Lepší horor nebyl v českých kinech pěkných pár měsíců, takže skutečnost, že jsem na něm byl v sále sám, je svým způsobem velice smutná. 85% (25.05.2009)

No já zírám! To je aspoň pořádný survival horor s naprosto nepředvídatelným vývojem údálostí. Nejlépe bych to popsal vypůjčenou frází hlávního záporáka z tohoto filmu What are the odds man?  Aneb jaký impulz je potřeba, aby se ze spořádaného páru stalo duo chladnokrevných zabijáků. PS: Odsledováná verze DC (114 min) a hádám, že s těmi bonusovými minutami přišlo extra násilí a možná dokonce i ta scéna s mučením. (20.10.2021)

Kardinální otázka: jak je možné, že film, kde muži znásilňují ženy, hodnotí lépe ženy než muži? (dle IMDb) Vysvětluji to následujícím (-spoilery-): Horor na rozdíl od lehčích mainstreamových žánrů neumisťuje ženu do patriarchálního rozvrhu světa a nepřisuzuje ji v něm pasivní roli, ba naopak, kupř. „final girl“ není nic jiného než feministická ikona emancipující se ženy. Konkrétně tento film pak pracuje s revenge subžánrem – založeným na ublížení a následné pomstě –, jen s tím rozdílem, že oboje nevkládá do jedné ženy, jak je zvykem, ale do dvou, do dcery a do matky, které tímto můžeme chápat jako tutéž osobu. Dobrá, ale jak se tím vysvětluje vyšší hodnocení, které filmu udělují ženy? Jednoduše, ublížení (znásilnění) představuje maximální možnou submisivitu, to jest touhu ženy být ovládnuta a najít silného a spolehlivého muže, naopak pomsta zastupuje maximální možnou dominanci, tedy touhu po oné emancipaci. Horor nabízí ženám potěchu v takovém rozsahu, o němž se mužům může jen zdát. Horor je ženský žánr. Ovšem výše řečené je ve filmu přepsáno něčím ještě mnohem silnějším – důrazem na rodinu, ale zejména vyzdvihnutím mateřské lásky a ženských instinktů (dokonce i záporačka vnitřně ucítí, když se zbídačená dívka doplazí zpátky k rodičům). Poslední dům nalevo je de facto variace na onen notoricky známý autobus, který matka pozvedne, když pod ním leží její dítě. Nadto se ve filmu přepisuje Oidipův komplex, odvěké stigma klasického Hollywoodu (jistý badatel ho údajně našel ve všech filmech této éry), neboť vztah mezi matkou a dcerou se zdá být mnohem intenzivnějším než mezi otcem a dcerou. A co jiného je záporačka, pobíhající s odhalenými „Venušinými“ prsy než apel na rodinu. Chtěla by také poctivého muže a děti. Chtěla by kojit. Jenže není koho. Vážně oceňuji, kterak se tu přímluva za konzervativní hodnoty mísí s oslavou liberalismu. ____ Proč jsou horory tak přitažlivé? Protože horor je žánr velice přízemní a zemitý (bahno, voda, země v centru dění), ale současně revoluční a subverziví (proti-systémový) a idealistický – o velkých věcech se tu vypovídá způsobem, který je nám všem dobře znám. Horory překračují naši vlastní zkušenost, ale neopouštějí člověka a neukazují mu nic nového. ____ Dokonalý a precizní film. V každém detailu (rovněž však v polodetailech, celcích a v polocelcích). (22.06.2009)