Šigofumi

Zajímavý nápad, neb se vše točí kolem smrti a absolutního odloučení je to svým způsobem velmi smutné anime; tedy záleží na vás, jak moc chcete, aby bylo smutné. OP dobrý, mně stačilo poslechnout si ho jen jednou, ED se mi líbil mnohem více, obzvláště u 12. dílu :-) Koho máte raději? Fumi-čan nebo Miku-čan? Já teda Miku a není to jen kvůli tomu, že ten obleček je "cool". Je to jedno z těch anime, které vás vtáhnout, na nudu u nich nepomyslíte, ale vypnout to také dokážete, protože to nikdy nekončí žádným ukrutným cliffhangerem, což tomu určitě jen přidává na kráse. Jen ta OVA mě moc nepotěšila, možná by bylo lepší se na ni nekoukat. Není špatná, ale příjde mi, že tam moc nepatří (vzhledem k duchu, ve kterém se nese celý seriál) a že by si ji člověk neměl pouštět - když už ji plánuje shlédnout - hned po 12. dílu. Myslím, že by bylo lepší nechat tomu nějaký čas, nechat dojít zážitek ze zhlédnutí, a až poté si ji pustit, když už není vyhnutí :-) (14.03.2010)

Roznášet Shigofumi musí být už tak dost náročná práce, natož když vám do toho kecá lehce nablblá opora při chůzi. Když bych si měl vzpomenout na nějaké zápory tohoto seriálu, tak to bude opravdu slabý opening song a právě Kanako, kouzelná berla. Nemohu si při tom nevzpomenout na Hermese, mluvící motorku z Kino no tabi. Ovšem díky povaze seriálu byla jeho přítomnost mnohem méně rušivá, než je tomu v případě Kanako v Shigofumi. Dílčí příběhy i hlavní linie byly dle mého velmi poutavé a nejen, ale hlavně proto, že se v nich neřešily prkotiny. Krom dílu, kdy pošťačky naháněly Schrödingera. Od začátku až po přehnaně ubrečený konec, to bylo velmi dobře koukatelné. (07.09.2010)

Šigofumi je seriál, ve kterém kvalita "stand alone" dílů překvapivě převyšuje ty "komplexní". Jinými slovy ač hlavní dějová linie soustředící se na Fumičin příběh není špatná, nemůže se co do působivosti některým samostatným epizodám rovnat. Obzvláště úvodní dvojdíl je naprosto parádní. Trochu rozladěn jsem byl z přítomnosti některých mahó šódžo elementů. Roztomilé mluvící hole nepěkně kontrastují s jinak ponuřejší a melancholickou atmosférou seriálu. I Čiaki je v tomhle ohledu protipól k Fumičině povětšinou chladnému přístupu. Tahle rozpolcenost trochu kazí výsledný dojem a i rozuzlení Fumičina příběhu mi přišlo trochu slabší a zbytečně ubrečené. Přesto je jako celek Šigofumi velmi dobrý seriál a již zmiňované první dva díly by si absolutní hodnocení asi zasloužily. (28.03.2008)

Hlavní hrdinkou Šigofumi je dívka Fumika, která má zvláštní poslání: doručuje posmrtné dopisy (šigofumi) od zemřelých lidí jejich blízkým. Jejím spolupracovníkem, který je vždy po ruce, je mluvící hůl Kanaka. Námět, který byl spolu se vzhledem Fumiky (hlavních postav v uniformě poštovní doručovatelky se v anime mnoho nevidí) hlavním důvodem, proč jsem Šigofumi začal sledovat, a který lehce připomíná Šinigami no ballad, by se v nesprávných rukou mohl snadno zvrhnout v přehlídku stereotypu (ve smyslu jednotvárných epizod) a přehnaného sentimentu. Je tedy štěstí, že se dostal do rukou správných. Vyprávění je někde mezi epizodním seriálem a seriálem s jednou dějovou linií. Některé (více)díly jsou úplně samostatné, jiné se věnují hlavně Fumice a další jsou někde na pomezí. Epizody se liší i co se týče jejich nálady. Některé se nesou spíše ve smířlivém duchu (podobně jako v již zmiňovaném Šinigami no ballad), plno jich však je dosti bezútěšných a znepokojivých (daly by se připodobnit k Paranoia Agentovi) a ty leckdy nabízejí zajímavé exkurze do různých psýché. Přesto na mě Šigofumi nepůsobí jako roztříštěná, nýbrž jako sestavená mozaika. Technické zpracování je na vyšší standardní úrovni a i z ní dokážou animátoři několikrát vykouzlit vizuálně úchvatné obrazy. Hudba je velice dobrá. Šigofumi patří ke špičce nejen mezi anime roku 2008. 9/10 (27.03.2008)

Poté, co člověk zemře, má možnost někomu zaslat svůj poslední vzkaz, šigofumi. Jeho doručení pak obstará tajemná dívka Fumika, která veškerým pozemským strastem přihlíží z překvapivě nezúčastněné pozice a nemálo připomíná cestovatelku Kino ze seriálu Kino no Tabi. Nejen tímto "nelidským" nadhledem, ale i vzezřením, mluvícím a lehce děj odlehčujícím "neživým" společníkem (zde místo motocyklu hůl) a svou záhadnou minulostí - ač (jak pravidla profese velí) po smrti, na rozdíl od ostatních doručovatelek nadále stárne. Seriál je v zásadě epizodický, funkci pojítka mezi jeho částmi plní jednak téma posmrtného dopisu - které je spíš jen jedním z mnoha dobrých nápadů, než že by hrálo nějakou zvláštní roli – a několik dílů odhalujících právě Fumičinu minulost. Podobnost s Kino no Tabi ale nekončí ani tady, společným většině epizod je otření se o řadu aktuálních společenských témat a fenoménů, např. šikana, sebevražednost, sociální konformita, vztahy mezi rodiči a dětmi... Nelze říct, že se nad nimi seriál zamýšlí či hledá řešení, spíše je značně působivým způsobem nastiňuje a nechává na divákovi, co si odnese. Alespoň skvělý zážitek by to být měl. Žel poslední dva díly, které jsou klasicky příběhové a mají uzavřít Fumičinu zápletku, jsou nejslabší a dlouho jsem kvůli nim váhal, zda udělit nejvyšší hodnocení. U zbytku seriálu mám jasno. (24.03.2008)