Biela vrana

To je tak, když se vám v baráku sejde normální puberťák a autistický puberťák. O zábavu je pak postaráno. S rodinami, které mají podobně nemocné děti upřímně soucítím a zase o kus víc si cením toho, že jsem zdravý a moji příbuzní vesměs taky. Film je to asi lehce nadprůměrný, ženský režisérský rukopis je určitě oživením, ale místy to bylo fakt otravný, ty Charlieho záchvaty a Thomas mi byl docela nesympatický (špatně zvolený herec). 65% (19.11.2015)

Další z úžasných australských dramat, které se mi podařilo vidět. Tentokrát o rodině, ve které se musí postarat o autistického chlapce(Luke Ford předvádí neuvěřitelný výkon) a hlavně o jeho bratrovi, který se s tím nemůže vyrovnat. Má to své mouchy, hlavně ke konci, když vnitřní napětí, které bylo cítit po celý film nějak mizí. Ale kvůli hereckým výkonům a scénám, kdy nevíte, jestli se máte smát nebo brečet, si mě to získalo. (26.08.2008)

Bílá vrána si s autismem nebere servítky a obnažuje jej v celé jeho "kráse", a tak tu máme těžkého autistu se zjevnou mentální retardací, což bohužel není vůbec výjimkou, ale právě naopak, lehké až těžké postižení rozumových schopností jde s autismem ruku v ruce v 50 - 75 % případů, bohužel. Tím však veškerý negativismus končí, protože tohle byl citlivý a jednoduchými prostředky dojímající a veskrze vlastně pozitivní film. Při některých scénách mi běhal mráz po zádech, nepovedené Thomasovy narozeniny byly asi nejsilnější, při jiných se člověk neubránil úsměvu a jako cílovka nemohu tedy ohodnotit jinak než five. Po přečtení některých negativních komentářů mám chuť vyodpadovat Rain Mana, který lidstvu představil "autismus"... (07.09.2014)

Velmi působivý film o tom, jaké to je vyrůstat vedle autistického bratra. Musím říct, že to na mě chvilkama bylo až moc realistické a nerada to přiznávám, ale nebylo pro mě nejpříjemnější sledovat některé scény. Proto kloubouk dolů před rodiči, kteří se rozhodnout takto handicapované děti vychovávat. Také bych ráda vyzdvihla hereckými výkony Luka Forda (Charlie) a Toni Collette (maminka Charlieho) - oba dva jsou naprosto úžasní herci. 85% (02.02.2012)

Filmy zabývající se touto tematikou většinou dost tlačí na city, ale to samozřejmě jinak nejde. Jelikož jsem hodně citově založená, u některých scén jsem se trochu kroutila - měla jsem chuť začít nadávat těm klukům, co se posmívají postiženým lidem, měla jsem chuť do nich šťouchat stejně tak, jako oni šťouchali do Charlieho.. prostě jsem chtěla "něco" udělat a ne jen sedět a koukat se na tenhle film.. Ale nic by stejně nepomohlo. Na světě vždycky byli, jsou a budou hlupáci, kteří nechápou, že člověk může být nemocný, aniž by za to mohl, a i když je nějak nemocný, tak je to pořád člověk z masa a kostí, člověk se srdcem a city. Naštěstí jsou tady i lidé, kteří nevidí například autistu, ale obyčejného kluka, který je trochu neobyčejný, no a co? Co je na tom špatného? Nic. Někdy stačí jeden člověk, který nám ukáže, že ne všechno je tak tragické, jak to vypadá, musíme se jen trochu přizpůsobit a nemyslet na to, co si myslí ostatní. Pak se probudíme a uvidíme "to".... V tomhle případě šlo o přijmutí faktu, že se Charlie asi už nikdy neuzdraví a Thomas ho musí přijmout takového, jaký je. (11.10.2011)