Nepokojný

Nad touto čtyřkou jsem dost dlouho přemýšlela, ale nakonec jí dám, protože výrok Mošeho : "Jsme ztracenci a nevíme kudy dál...." jsem mu do písmene věřila. Ne že by mě jeho básnické vlohy nějak zvlášť uchvátily, ale právě ten jeho bezcílný život, kdy se držel jen tak tak nad vodou a ani sám nevěděl co se sebou má vlastně dělat, byl tak skutečný, že jsem tomu musela věřit i kdybych nechtěla .Takhle nějak si to skutečně u takových lidiček představuji v reálu. I Tzacha mě bylo líto a chápala jsem jeho zvláštní přístup k životu a nalomenou duši. Ten výraz "neklidný", či "nepokojný" je velmi vhodný název, protože byl cítit z každého záběru kamery a to oceňuji na tomto snímku především (01.03.2015)

Neprávom nie príliš známy izraelský film sa našťastie dostal do programu našich verejnoprávnych televízií, za čo im patrí vďaka. Málokedy mi zostane v hlave nejaký herecký výkon. Výkon Mosheo Ivgy, jeho splynutie s postavou vo mne vzbudzuje pocit, že sa jedná o autobiografický film, kde hrá samého seba. Omnoho mladší Ran Danker zaostáva iba o kúsok v úlohe jeho odcudzeného syna. Film sa zaoberá ich komplikovaným vzťahom, kde otec nie je schopný prijať zodpovednosť za svoj život , zatiaľ čo jeho syn sa musí vysporiadavať s vraždením teroristov, ktorí sú ale tiež otcovia rodín. Izraelská spoločnosť pôsobí navonok kvôli pretrvávajúcim konfliktom ako celistvá, Režisér Kollek sa snaží v tomto kontraste ukázať, že na tej najelemtárnejšej úrovni, v rámci rodiny, to vôbec nemusí fungovať. Potešilo ma porušenie niektorých zavedených dramatických klišé (postrelené dieťa nezomrie, Izraelský vojak sa normálne baví s mladými palestínčanmi a zbalia spolu ruské turistky). (22.05.2012)

Poutavé a netradiční drama, které prostřednictvím příběhů otce a syna představuje zajímavé a drsné pohledy na současný Izrel a nepochybně nutí i k zamyšlení. Malinko mě zklamal konec, který tak nějak po tom všem vyzněl do ztracena, ale jinak film, u kterého jsem doslova hltala každou minutu. Lepší 4*. (13.03.2012)

Táto konverzačná komorná dráma s dobrým posolstvom má jednu veľkú nevýhodu. Jej jediným zjavným kladom sú obsažné dialógy. To kladie na diváka vysoké nároky na sústredenosť, ktoré sú v nočnom vysielacom čase nesplniteľné. Po väčšinu filmu som si vravel: je to zaujímavé, ale nech to už skončí, lebo sa mám tých dialógov dosť. Moja škoda. (13.06.2011)

Na Neklidného jsem se rozhodla podívat, když jsem zjistila, že v něm hraje Ran Danker, který mě zaujal již ve filmu Eyes Wide Open. V popisu filmu se píše, že se střetávají dva lidé. Předpokládala jsem tedy, že na jejich vztahu bude většina děje postavena. Že budeme sledovat, jak se jejich počáteční obavy, vztek, léta ukryté a stále bolavé city či nesmělost budou postupně, přes všechny nesnáze a chyby, formovat do silného pouta mezi otcem a synem. Jenže jejich první setkání proběhne zhruba dvacet minut před koncem filmu. A je to přesně pouze tato krátká doba, v níž je nám jejich shledání, konflikty či usmíření ukázáno. Jinak většina děje se zaměřuje na Mosheho a jeho čtení poezie v klubu či čtení dopisů od syna. A z druhé strany na Tzacha a jeho pobyt v armádě, při plnění "úkolů" a nakonec při jeho propuštění. Příběh je natočen rozhodně kvalitně, ale postupem času může začít upadat do jednotvárnosti, zvláště, když jste byli zvědavi na jejich setkání. (13.03.2012)