Nepokojný

Poutavé a netradiční drama, které prostřednictvím příběhů otce a syna představuje zajímavé a drsné pohledy na současný Izrel a nepochybně nutí i k zamyšlení. Malinko mě zklamal konec, který tak nějak po tom všem vyzněl do ztracena, ale jinak film, u kterého jsem doslova hltala každou minutu. Lepší 4*. (13.03.2012)

Nadprůměrné drama o leckdy nepříliš lehkém životě přináší tento snímek, který se paralelně odehrává v New Yorku a v Izraeli. Moshe, původem z Iraele, žije už 20 let v New Yorku a snaží se protlouci jak se dá a v poslední době se mu začíná dařit na poli básnického umění. Tzach je jeho syn, kterého Moshe zanechal spolu se svou manželkou v Izraeli těsně po jeho narození a zpřetrhal s ním veškeré kontakty. Jenže jeho bývalá manželka nyní zemřela a Tzach, který je ostřelovačem v izraelské armádě, začíná postupně kontaktovat otce a je připraven mu dát důrazně najevo svůj hněv. Film o poutu otce a syna, kteří se nikdy nepotkali, kteří se neznají, a kteří nejsou ve svých životech příliš šťastní. To je hlavní téma tohoto snímku. A musím říci, že velice nadprůměrného snímku. A ač jsou tu třeba některé nudnější či hluché scény, přesto film dokáže zaujmout a dokáže divákovi vpustit do žil trochu toho smutku a trochu té depresivní nálady. I když zase ne příliš mnoho. Film je totiž také o naději, a ta z konce filmu přímo prýští. Herecké výkony jsou zde snadno uvěřitelné, všichni herci si se svými rolemi poradili se ctí. Prostě zajímavý a rozhodně pozoruhodný film, který stojí za to vidět. Dávám čtyři hvězdičky. (21.11.2008)

Na Neklidného jsem se rozhodla podívat, když jsem zjistila, že v něm hraje Ran Danker, který mě zaujal již ve filmu Eyes Wide Open. V popisu filmu se píše, že se střetávají dva lidé. Předpokládala jsem tedy, že na jejich vztahu bude většina děje postavena. Že budeme sledovat, jak se jejich počáteční obavy, vztek, léta ukryté a stále bolavé city či nesmělost budou postupně, přes všechny nesnáze a chyby, formovat do silného pouta mezi otcem a synem. Jenže jejich první setkání proběhne zhruba dvacet minut před koncem filmu. A je to přesně pouze tato krátká doba, v níž je nám jejich shledání, konflikty či usmíření ukázáno. Jinak většina děje se zaměřuje na Mosheho a jeho čtení poezie v klubu či čtení dopisů od syna. A z druhé strany na Tzacha a jeho pobyt v armádě, při plnění "úkolů" a nakonec při jeho propuštění. Příběh je natočen rozhodně kvalitně, ale postupem času může začít upadat do jednotvárnosti, zvláště, když jste byli zvědavi na jejich setkání. (13.03.2012)

Pred chvíľou som to dopozeral na STV 2 a musím povedať, že sa mi trafili týmto filmom do nocou zakalenej nálady dokonale, hneď som dostal chuť znovu napísať nejakú neveselú báseň čo pomáha odstraňovať posledné záchvevy mojej umierajúcej duše. Príbeh dávneho utečenca z Izraela (týpek príbuzný Bukowskemu), ktorý zdrhol pred vojnou a hlavne malým synom je perfektnou sondou do dvoch rozorvaných myslí, ktoré majú šancu pristať v "pokojnom prístave" New Yorku. (11.08.2010)

Neprávom nie príliš známy izraelský film sa našťastie dostal do programu našich verejnoprávnych televízií, za čo im patrí vďaka. Málokedy mi zostane v hlave nejaký herecký výkon. Výkon Mosheo Ivgy, jeho splynutie s postavou vo mne vzbudzuje pocit, že sa jedná o autobiografický film, kde hrá samého seba. Omnoho mladší Ran Danker zaostáva iba o kúsok v úlohe jeho odcudzeného syna. Film sa zaoberá ich komplikovaným vzťahom, kde otec nie je schopný prijať zodpovednosť za svoj život , zatiaľ čo jeho syn sa musí vysporiadavať s vraždením teroristov, ktorí sú ale tiež otcovia rodín. Izraelská spoločnosť pôsobí navonok kvôli pretrvávajúcim konfliktom ako celistvá, Režisér Kollek sa snaží v tomto kontraste ukázať, že na tej najelemtárnejšej úrovni, v rámci rodiny, to vôbec nemusí fungovať. Potešilo ma porušenie niektorých zavedených dramatických klišé (postrelené dieťa nezomrie, Izraelský vojak sa normálne baví s mladými palestínčanmi a zbalia spolu ruské turistky). (22.05.2012)