Umierajúce zviera

Nádhera! Strašně jsem si přála nahlédnout do mužské duše a když se mi to povedlo a já jsem jásala, zjistila jsem, že to točila žena. Tak proto je to tak něžné a dojemné. Asi je mi to podání velmi blízké tou ženskou rukou. No ale to nic nemění na tom, že Ben Kingsley v roli staršího milovníka byl skvělý. A Penélope se mi konečně zalíbila. Asi jsem ji neviděla v lepší roli. Vřele doporučuji :)). (22.07.2014)

Jako drama stárnoucího muže, který hledá příležitost k sexuálnímu povyražení a nalezne poslední skutečnou lásku svého života, je to na 5*, protože Penélope Cruz a Ben Kingsley patří k elitě ve své herecké generaci a Isabel Coixet to umí nasnímat s elegancí a citem. Jako filmová adaptace literárního díla Philipa Rotha je to s bídou na tři, viz komentář uživatele Marigolda. Osobně jsem sice literární předlohu nečetl, ale znám jiné Rothovy knihy a kdyby psal tak, jak tlumočí Isabel, nebyl by považován za jednoho z největších, ne-li vůbec největšího amerického romanopisce. Chybí tam hořkost, sobectví, chybí tam ta temná stránka partnerského vztahu, zůstala jen romantika, tragika nenaplněných představ a vážné nemoci. Celkový dojem: 75 %. (28.08.2014)

Ben Kingsley, na Oscara čtyřikrát nominovaný herec, o kterého je stále enormní zájem, rozehrává další silně dramatický part. Jeho sofistikovaný profesor literatury a proutník za zenitem je pragmatický k opačnému pohlaví, bilancuje s jediným přítelem (unavený cynik Dennis Hopper) nad životem, nezávazností vztahů i blížícím se konci. Komorní portrét jeho vzplanutí k mladé studentce kubánského původu (Penélope Cruz snoubí ve své Consuele neposkvrněnost s chtíčem) disponuje táhlými dialogy a hravě dokazuje, jak jsou nejen partnerské vztahy vratké a přitom pevné. Uznávaná španělská režisérka Isabel Coixet konstruuje další citově vyhrocenou story, poeticky (kameraman Jean-Claude Larrieu) i hudebně (emočně bohatá knihovna světové hudby - s tou pracuje jako málokdo) dokonale provázanou, která však horko těžko zakryje svoji literárnost a zbytečnou doslovnost i melancholičnost. Umírající zvíře je přesto prvním filmem z režisérčiny filmografie, který mě skutečně silně oslovil. Zapřísáhlý děvkař neočekávaně jihne, překvapivě propadá novému vztahu, brání se oficialitám, žárlí jako mladý a především je mu záhadou, že se snad poprvé, snad naposledy zamiloval. A v závěru se skutečně bojí. Režisérka si potrpí na dlouhé scény i tíživé atmosféře, přiznává citové vydírání, nicméně zdárně skončí přesně v momentě, kdy jej od kýče dělí už jen krapet filmové stopy. Snímek silný v momentech, nicméně k celkové dokonalosti mu leccos chybí!! 70% (15.01.2009)

Vynikající filmová adaptace stejnojmenné novely klasika americké literatury, Philipa Rotha. Skvělé obsazení a herecké výkony, jakož i kamera, střih a soundtrack (ve filmu mj. zazní skladby J. S. Bacha, L. Cohena, Ch. Bakera, L. Beethovena, A. Vivaldiho, ad.). Výborný film, který jsem rozhodně neviděl naposledy. UPDATE 11. 9. 2014 - Film jsem podruhé zhlédl bezprostředně po (druhém) dočtení předlohy, abych se pouze ujistil, že se mi opět moc líbil. Adaptace se sice od předlohy v některých ohledech odlišuje (nechápu třebaa, proč filmový Kepesh jezdí hnusným starým saabem, když v knize má 2 roky staré porsche, nebo proč byla změněna profese jeho syna na doktora - v knize byl obchodník s uměním), ale to skoro nestojí za řeč. Je pochopitelné, že se do filmu kupříkladu nemohly dostat sexuálně explicitní románové pasáže (Roth v knize otevřeně líčí, jak Consuela již při prvním sexu s Kepeshem vzala jeho penis mezi svoje ňadra, apod.), o výrazně pozměněné scéně s tamponem nemluvě (zatímco v knize je tampon, který v koupelně najde Carolyn, použitý, ve filmu je samozřejmě ještě nerozbalený - těžko si představit, že by v puritánské Americe prošlo, aby se Patricia Clarkson proháněla ve filmu s krvavým tamponem v ruce, ačkoli mi ta představa přijde vtipná). Nejvíc mě v tom filmu asi baví Penelope Cruz, která je zde nesmírně krásná - byť je zde přibližně o 10 let starší než románová Consuela (v době natáčení jí bylo 34, zatímco knižní Consuele bylo cca. o 10 let méně). Naopak Ben Kingsley (v době natáčení 65 letý) své postavě věkově odpovídá věrně (románovému Kepeshovi je na začátku příběhu 62 let) - je to tedy mimochodem zralý šedesátník, nikoli padesátník, jak zde - snad pod vlivem toho, že Kingsley nemá moc vrásek a vypadá mladší - píše POMO. Bezprostředně po dokoukání si sice stejně uvědomuji, jak brutálním okleštěním musí každá kniha projít při svém zfilmování - a zde tomu není jinak - ale to nic nemění na skutečnosti, že se ten film podle mě hodně povedl. UPDATE 17.11.2020 - Když jsem po letech dostal chuť to vidět znovu, překvapeně jsem zjistil, že mě to už moc nebaví. Buď už to znám nazpaměť, nebo jsem si mezitím uvědomil, že Penélope Cruz je sice skutečně krásná žena, ale hrát podle mě moc neumí. Nově mi tam taky vadily různé drobnosti, jaké třeba že některé záběry nemusely být podle mě snímané v takovém detailu nebo že Ben Kingsley evidentně neumí hrát na klavír, jestliže se hrající ruce neobjevily v jednom záběru s jeho hlavou (na tenhle trik jsem ve filmech dost alergický); to hraní na klavír má navíc v té knize dost zásadní význam a ve filmu to bylo v podstatě komplet vypuštěno... a takových drobností by se našlo víc. Určitě to není špatná adaptace a funguje to i bez znalosti předlohy, ale Rothova kniha je prostě nesrovnatelně lepší. (24.12.2012)

Velice zajímavé a poutavě vyprávěné drama o vztahu krásné mladé ženy a stárnoucího, marně se plynoucímu času bránícího muže. Díky knižní předloze nezůstává nic na povrchu a díky charisma obou hlavních představitelů probíhá pod záíkladní linkou vyprávění několik rozmáznutých vrstev, v nichž si divák může téměř volně domýšlet a skoro i vymýšlet, co se v těchto komplikovaných duších asi děje. (13.05.2011)