Umierajúce zviera

Poslechněte si tohle: před 200 000 lety první Homo sapiens uzřel bludičku ženského pohlaví. Po uvolnění Fenylethylaminu se začal červenat, bludička taktéž a prostě láska jako trám... Říká se taky, že člověk (zamilovaný člověk) má strašný nutkání svou lásku ochraňovat, být s ní. Tak hergott, proč nechal Kingsley mou milovanou Penélope na holičkách ve chvíli, kdy po něm toužila? Člověk pak začne přemýšlet, zda-li byla jejich láska opravdu opravdová. Co když on toužil po pevné kůži a ona po tučném kontě? No, film říká, že se milovali, ale prostě v mém mozku hlodá brouk jménem Pochyby a ten říká, že jsem jim to moc nevěřil. Ale herecké výkony zmiňovaných herců nepotřebují komentář epických rozměrů. Byli boží.. P.S.- červenáte se? Tak se červenejte.. Čau (20.03.2009)

Starnúci profesor je sukničkár, ale jeho nový zárez do pažby sa mení v niečo silnejšie. Aj mladá ženy cíti, že jej vzťah je oveľa viacej obohacujúci so starším mužom. Lenže strach muža zo vzťahu je silnejší než láska... Banálny príbeh je vyrozprávaný s jemnocitom a pochopením pre obe vekové kategórie. Dostať do vzťahového filmu toľko pokory a ľudskosti sa dalo jedine absolútne sústredeným výkonom hlavných predstaviteľov ( Cruz je výborná, ale Kingsley famózny ) a citlivým prístupom režisérky. Výborný film. (01.09.2012)

Ben Kingsley, na Oscara čtyřikrát nominovaný herec, o kterého je stále enormní zájem, rozehrává další silně dramatický part. Jeho sofistikovaný profesor literatury a proutník za zenitem je pragmatický k opačnému pohlaví, bilancuje s jediným přítelem (unavený cynik Dennis Hopper) nad životem, nezávazností vztahů i blížícím se konci. Komorní portrét jeho vzplanutí k mladé studentce kubánského původu (Penélope Cruz snoubí ve své Consuele neposkvrněnost s chtíčem) disponuje táhlými dialogy a hravě dokazuje, jak jsou nejen partnerské vztahy vratké a přitom pevné. Uznávaná španělská režisérka Isabel Coixet konstruuje další citově vyhrocenou story, poeticky (kameraman Jean-Claude Larrieu) i hudebně (emočně bohatá knihovna světové hudby - s tou pracuje jako málokdo) dokonale provázanou, která však horko těžko zakryje svoji literárnost a zbytečnou doslovnost i melancholičnost. Umírající zvíře je přesto prvním filmem z režisérčiny filmografie, který mě skutečně silně oslovil. Zapřísáhlý děvkař neočekávaně jihne, překvapivě propadá novému vztahu, brání se oficialitám, žárlí jako mladý a především je mu záhadou, že se snad poprvé, snad naposledy zamiloval. A v závěru se skutečně bojí. Režisérka si potrpí na dlouhé scény i tíživé atmosféře, přiznává citové vydírání, nicméně zdárně skončí přesně v momentě, kdy jej od kýče dělí už jen krapet filmové stopy. Snímek silný v momentech, nicméně k celkové dokonalosti mu leccos chybí!! 70% (15.01.2009)

Příběh filmu není tím faktorem, kvůli kterému bychom se na něj měli podívat - netvrdím, že je špatný či předvídatelný, nicméně nepřekvapí a v dnešní době jde o lepší standart. Oč tu kráčí je naprosto dokonalý střih, skvělá vypoentovanost každé situace a síla každého momentu - to je důvod, proč si tento snímek pustit. Osudy lidí se vás dotknou a stejně tak situace, do kterých se dostanou. A nejzvláštnější je na tom to, jak snadno se tytéž problémy mohou dostat k nám. (10.01.2011)

Čekání na Penélope ve Vicky Cristina Barcelona jsem si chtěl zkrátit filmem Elegy, kde hraje společně s Benem Kingsleym. Zpětně se však stydím a slovo '''zkrátit''' - dávám do mnohých uvozovek. Jedná se prakticky o herecký koncert těchto dvou person, téma je dosti sexuální (podle povídky Philipa Rotha - díky @ za osvěžení paměti) a věřte mi, že si film (včetně nádherné Penélope) z hlavy jen tak nevyženete. Nejradši bych teď celý text smazal a namísto komentáře vštípil otisk mých pocitů.. budiž aspoň náznak - a nechávám se dále unášet .. aaaaaachhhhh. (26.11.2008)