Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Dvoudílná televizní hra nás uvede do tragických let třicetileté války, která natrvalo poznamenala podobu Evropy. V složité hře zákulisní diplomacie se střetávají zájmy zemí i panovníků. Hlavní postavou hry je však český šlechtic, dobrodruh, geniální válečník a postava dodnes tajemná, Albrecht z Valdštejna, muž, který měl v jisté chvíli v rukou osud celé Evropy. V inscenaci z roku 1990 postavu této velké osobnosti našich dějin ztvárnil Jiří Adamíra... V Řeznu se schází sněm německých knížat, kteří chtějí donutit císaře (G. Opočenský), aby odvolal Valdštejna z místa vrchního velitele katolických armád. Císař je nucen ustoupit. Když se Valdštejn (J. Adamíra) dozvídá o ponižujícím rozhodnutí, slibuje pomstu. Brzy se také za přispění svého švagra Trčky (L. Frej) spojí s protivníkem a slibuje postavit se na stranu protestantských vojsk. Nastává dlouhé a složité vyjednávání a vítězící švédský král posléze usoudí, že Valdštejna nepotřebuje. Katolická vojska jdou od porážky k porážce. Císař povolává znovu Valdštejna k velení. Zpupný Valdštejn si diktuje neuvěřitelné podmínky. Stává se znovu velitelem a poráží Švédy v bitvě Lützenu, kde umírá i švédský král. (Česká televize)

(viac)

Recenzie (24)

Crocuta 

všetky recenzie používateľa

Na televizní poměry nadprůměrný počin, zachycující poslední léta Albrechta z Valdštejna. Podrobně a poměrně přesně (až na pár málo podstatných detailů) zaznamenává zejména spiknutí proti generalissimovi a jeho závěrečné chebské dějství. Jiří Adamíra (Albrecht z Valdštejna), Gustav Opočenský (Ferdinand II.) nebo Vladimír Ráž (Axel Oxenstjerna) předevedli v tomto televizním filmu skutečný herecký koncert a svých postav se zhostili opravdu mistrovsky, přičemž ani ostatní protagonisté za nimi příliš nezaostávají. ()

Willy Kufalt 

všetky recenzie používateľa

,,Sotva strčil nos do Bavor, hned se vrátil. Pořád se nám jen vysmívá..."                                                                                  Luxusní herecký koncert Jiřího Adamíry ve filmu o politickém zákulisí temného středověku v dobách třicetileté války. O Albrechtu Valdštejnovi, člověku, jež "vládl zemi, tak, jako jiní lidmi", ale mnohokrát za nim "zůstal jen prach a popel." V osudech Valdštejna a lidí kolem, na první pohled vzdáleným dnešní době na míle, možno najít i jisté nadčasové paralely skrze politických manipulací. Osobně na mne nejsilněji zapůsobila asi scéna, kdy Valdštejn bez výčitek svědomí odsoudí jednoduše 17 více či ménně nevinných lidí na smrt a následně po rozhovoru se svým tajemníkem náhodným výběrem udělí jednomu z nich milost. Celkově mrazivou atmosféru podporuje i hodně scén v pustých komorních interiérech, ač krvavý masakr typický pro středověkou válku zde rovněž nechybí. Jedinou výtku bych měl k hudbě z dílny Pražského výběru (resp. Michala Pavlíčka), svým rockovým syntetickým aranžmá absolutně nevhodné k středověku, ale při hodně silném výsledním dojmu z téměř dvou a půl hodinové podívané rád na tuto výhradu zapomenu. Ne pokaždé mě filmy ze středověku tak fascinují a obohatí i myšlenkově, zde ano. ,,Jsou nám dnes hvězdy nakloněny?" . . . Vedle Jiřího Adamíry bych z hereckých protagonistů vyzdivhl Otakara Brouska. 90% ()

Reklama

Ironfood 

všetky recenzie používateľa

"Zrazoval jsem tolikrát, že již nemám koho zradit" Velmi těžké rozhodování mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. Adamíra v roli Valdštejna sice výborný, ale jinak to v mnoha ohledech skřípe. Scénář nedokáže pořádně vtáhnout do děje, obsazení některých vedlejších rolí není žádný zázrak, exteriérové scény přinejlepším zbytečné, navíc Pavlíčkova hudba mi k nim vůbec neseděla. Kamera je taková zvláštní, když je v pohybu tak, působí dost amatérsky (jestli je to nějaký umělecký záměr, tak moc nevyšel), na druhou stranu některé statické scény vypadají velmi pěkně. ()

Adam Bernau 

všetky recenzie používateľa

Vypravěč (Petr Štěpánek? nepříliš šťastná volba), alespoň na začátku druhého dílu zcela přebytečný, nám jako very first message celého projektu sdělí, že válka již trvá 20. rok, čímž nás uvádí do doby, kdy trvala jaksi teprve 12. rok. To je asi ta nejmenší nevychytávka celého filmu. Nehodlám si sice s Horakem notovat o objektivitě, ale s jeho kritikou této inscenace se shoduji téměř bez výhrad. Představitelé obou hlavních figur jsou nejen typově dobře vybráni. Valdštejn je Adamírou ztvárněn excelentně (v rámci možností daných scénářem a prací kamery) a také Opočenského Ferdinand je velmi solidní a zajímavou postavou, v tomto případě ale značně na úkor autenticity a trochu i uvěřitelnosti (nočními děsy stereotypně střídaný stoický klid a sarkasticko-etický nadhled v dané situaci je o samotě projevovanými obavami korigován poněkud neorganicky - samotná volba této koncepce postavy ale vůbec není marná a Opočenský to dává skvěle). Ostatní jednající postavy působí do značné míry (hlavně vinou dialogů) jako stafáž. Bitevní a drancovací scény jsou opravdu směšné. Nejen samy o sobě, ale i tím, jak dotvářejí "dobovou atmosféru" filmu. Natočit takové věci levně a spíše symbolicky ano, ale asi to chce trochu promyslet. Práce kamery ve mně vyvolává rozporuplné pocity. Nebanální záběry a způsoby přesunu, o něž se celou dobu snaží, nejednou mají zajímavý a silný efekt, celkově ale působí jaksi paskvilačně, čemuž dává korunu místy naprosto bizarní Pavlíčkův hudební doprovod (asi aby nikdo nepochyboval, že tohle je echt začátek devadesátek se vším všudy, včetně sem tam obnažených koz nějakých dobrovolnic z NEI). Co se obsahu týče, Valdštejnova osobnost i jeho cesta od zbavení prvního generalátu až k Chebu (ale i jiné postavy a okolnosti) jsou podány vcelku věrně historickému obrazu (nad přestárlým Oxenstiernou přihmuřme oko), samozřejmě s nutnou volbou určité podložené spekulace ohledně údajného Valdštejnova spiknutí (sympaticky vyznívá zvláště Valdštejnova vnější ležerní lhostejnost k nabídce české koruny). Avšak již zmíněnými nedostatky a také rezignací na alespoň trochu komplexnější pohled a některé důležité detaily (přičemž jiné jsou pojaty tím, že o nich některé postavy sem tam prohodí slovo) trpí celek natolik, že bez Adamíry a Opočenského by opravdu nestál za nic. Nemohu se nezmínit o scéně zavraždění Valdštejnových pobočníků, která sice rámcově (nikoli v detailech) odpovídá pramenné infomaci, ale už drobnou zjednodušující (a zbytečnou) úpravou počátečního okamžiku ("kdo je dobrý..." ) vyznívá nejapně, v čemž pokračuje televizně zoufalé podání následného masakru. Podotýkám, že na této scéně, tak jak je v dobovém prameni velmi detailně popsána, by ani nejkomerčnější hollywoodští scénáristi a producenti nemohli chtít cokoli měnit. Nepochopil jsem ty dvě scény, v nichž Valdštejn jednak bezdůvodně zabíjí souložnici načapaného pacholka, jednak vyplivne mladé posluhovčce do tváře doušek, který mu podala. Nechci si s těmi třemi knihami, které jsem o vévodovi Frýdlantském přečetl, hrát na znalce, ale jestli to není čirá fabulace, potřeboval bych to i já dostat trochu pořešeněji v kompozici s celkem. Jako barvitý doklad vévodovy pověstné bezohlednosti a krutosti je to tady dost mimo, byť by šlo i o skutečné události. Rozhodně mohu čtenáře/diváky ujistit, že i nejsuchopárnější historické pojednání či pouhý výpis faktů Valdštejnovy osobnosti a kariéry bude fascinujícnější než tato inscenace. Což není míněno jen jako její kritika - osobnost Albrechta z Valdštejna a jeho osud skutečně patří k tomu nejepičtějšímu, co české dějiny nabízejí. Této nabídky se inscenace Popel a hvězdy zhostila nikoli nezajímavě, čímž se dostávám k tomu, že přes všechny nedostatky a fejly si zaslouží pozornost. Ne proto, v čem pouze "není špatná", jak jsem již zmínil. Silná je tím nejdůležitějším, totiž svým umělecko-sdělným záměrem soustředěným souběžně na projevovaná duševní hnutí obou hlavních aktérů, přecházející v rozjímační náhledy a (u Ferdinanda otevřeně, u Albrechta jaksi skrytě, u obou však pod tlakem) v etická nazírání vlastního činění a osudu. A přestože nepodezíráme skutečného Valdštejna či dokonce Ferdinanda z toho, že by se v tomto ohledu nějak příliš podobali Boučkovým postavám, není v tom žádná plytkost ani laciné roubování autorových myšlenek do hlav jeho postav, což je při takových pokusech poměrně vzácné. Tato soustředěnost nejenže dává smysl celému dílu, ale umožňuje i vstřebávat různé technické a filmařské zhůvěřilosti i naopak jako efektní umocnění (teda až na toho Pavlíčka). A ještě jednou, Opočenský a zvláště Adamíra dělají celou věc tím, čím chce být a je. Valdštejn sám by vydal i na několik velkolepých filmů. Ale ani potom by bizarně splácaná inscenace Popel a hvězdy neztratila nic ze své hodnoty (nehledě k tomu, že už ho nikdo tak dobře nezahraje). Kdyby už nebylo pozdě do toho mluvit, možná bych přidal k paralele Albrecht - Ferdinand též Gustava Adolfa jako třetího. Vždyť po celou dobu se všichni tři eminentní odpůrci v boji o vlastní moc, o Evropu a o její vyznání dovolávají (dokonce i Valdštejn!) téhož Boha. () (menej) (viac)

Ivoshek 

všetky recenzie používateľa

Škoda, že je to jenom televizní film a nebyly prachy na víc, než na dvacet šermířských komparzistů... Protože kdybych hodnotil všechno ostatní (až na prkenného Vyskočila v roli Piccolominiho), bylo by to 100. Skvělá je hlavně historická věrnost a Adamíra jako Valdštejn, i když Ferdinand je tu taky výbornej. ()

Galéria (8)

Zaujímavosti (2)

  • Bitva u Breitenfeldu je první z bitev z roku 1631. (Winster)
  • Gustav II. Adolf (Pavel Pípal) skutečně zemřel v bitvě u Lützenu 16. listopadu 1632. Stejně tak i Gottfried Heinrich Pappenheim (). (ArthasKarfa)

Reklama

Reklama