Darca

Všechno špatně. Od nápadu, přes debilní děj, až po obsazení nesympatického homosexuála do hlavní role. Knižní předlohu jsem nečetl a ani o její četbu nejevím zájem, takže nedokážu s jistotou říct, zda je neschopný kokot autor předlohy Lois Lowry nebo scénáristi. Nuda po celou stopáž. Těžce nestravitelná záležitost, které nejde věnovat pozornost ani několik minut v kuse. (03.04.2019)

Néé. Prečo? Toto sa mi presne stalo pri Niccolovom Hostovi; tie očakávania, že všetky hlúposti nakoniec nájdu východisko, že tvorcom sa nakoniec podarí vysporiadať sa so sebou samými, nejak vykľučkovať z toho labyrintu nonsensov a odporovania si; až to zrazu začne byť neúnosné, logika neprichádza, uvedomíte si čo sledujete za žáner... Akokoľvek mám pre dekadenciu slabosť, táto hm "zábava", fenomén ktorý odštartoval Twilight, nie je ničím než pásovou výrobou, predajom braku za miliardy, hyperrýchlym realizovaním nedokončených vykrádačiek mládeži neznámych klasík, splácaných dohromady do gulášu bez hlavy, päty a sebemenších náznakov pokusu o prekročenie cieľového publika nedorobených adolescentných ignorantov. Tentokrát všetko od Pleasentvillu po Občana Kanea. Až vás to trkne. A ja nato vždy znovu naletím, vždy dúfam. A zase nič. Hry o život to zvládli, Divergencia k tomu mala našliapnuté. Giver sa topí v tom zvyšku.. Druhá hviezda za tú sexi malú Izraelku (17.09.2014)

The Giver pracuje na poli vizuálneho stvárnenia sveta prechodmi medzi čiernobielym a farebným videním sveta takmer až art prostriedkami. Ďalej poteší výpravou, ktorá nie je megalomanská a je príjemne retro. Otvára nejaké existencionálne otázky, ale tu sa už dostávame k záporom filmu. Nesmela by to byť jasná teen záležitosť, aby tieto otázky dokázali byť servírované nejednoznačne a menej doslovne. Jednoducho sa na konci ukáže, kto má pravdu a vec je vybavená. Zápletka je samozrejme echt prevarená, viac však vadia logické nedostatky, vyplývajúce z deja. Jonas má cestu príliš jednoducho dláždenú scenáristickou vôľou doviesť všetko do zdárneho konca. (28.10.2015)

„Uvažuju, jestli se mám omlouvat za to, co jsem udělal. Nechám to rozhodnutí na vás.“ Děkuju hlavnímu hrdinovi, že to teda nechal na mně. A ano, myslím si, že by se mně měl omluvit, ale především mi dluží omluvu tvůrci. Tenhle film je totiž čiré zlo a těžce snesitelné utrpení. Dárce je naprosto nezáživný, plný patosu, kýče, pokrytectví, naivity, klišé, citového vydírání publika, falešnosti, zjednodušování, vymývání mozku, protiřečení si a nebezpečné manipulace s divákem (resp. jeho myšlenkami). Hlavní hrdina je rozmazlený, znuděný, nezodpovědný, přehnaně zvědavý a hormony zcela ovládaný spratek, o kterém se nás tvůrci snaží přesvědčit, že je statečný, milující, něžný, obětavý, starostlivý a především, že mu „prostě“ musíme fandit, mně byl však maximálně odporný. Což platilo i u ostatních jedinců s výjimkou „záporačky“ Meryl, jejíž postava byla asi jediným člověkem, kdo v tomhle směšném sci-fi světě neprošel lobotomií. Na druhou stranu být zde odlišným miminem je hotové požehnání, protože pokud vás nestihnou „uvolnit“, narostou vám žábry, stanete se odolným vůči mrazu a vůbec nezničitelným (ne, já zapomněl, Gabe byl výjimečný, měl totiž skvrnu a chápal i ve svém věku a stavu, co to znamená, když mu někdo řekne, že ho miluje, ehm). Z žánru nefungoval žádný včetně té nejstupidnější a co (nejen) do zničení přátelství s Asherem dosti sobecké romantiky („Chtěl jsem to s ní sdílet. Ne vše, jen dobré věci. Byla chyba to chtít?“). Postupně byl pro mě film čím dál drsnějším znechucením, utrpením (jen chvílemi se mi podařilo dosáhnout apatie) a každou minutou jsem měl větší problém ho dokoukat, což se mi podařilo jen díky mé sadomasochistické úchylce dát všemu šanci od začátku až do konce (tedy pokud neusnu…jakože Dárce by mě pronásledoval určitě i ve snu). Nenapadlo by mě, že to někdy napíšu, ale zlatá (tematicky víc než podobná) Divergence. Za technickou stránku dávám hodně milosrdnou 1* a doufám, že mi tuhle vzpomínku někdo hodně rychle vymaže z hlavy. (06.02.2015)

Zajímavá myšlenka, dobří zkušení a sympatičtí mladí herci, oku lahodící výprava a slušný rozjezd, nicméně v druhé polovině se film zvrhne, na scénu nastupují kvanta klišé a nelogických situací a divákovi nezbývá než kroutit hlavou, na všechny klady téměř zapomenout a s němým úžasem se ptát, proč Phillip Noyce natočil zrovna tohle. Nevím, jestli je i kniha tak pitomá, ale já každopádně únos kojence do pustiny, pád do rozvodněné řeky a nakonec trmácení zasněženými horami považuji za jedny z nejstupidnějších okamžiků, které jsem v poslední době ve filmech viděl. Spolu s průjezdem bariérou se to co do pitomosti vyrovná i otřesnému Hostiteli, nad nímž měl přitom Dárce docela dlouho navrch. Škoda. (31.12.2015)