Identifikace ženy
Identificazione di una donna
Identification d'une femme
Identification of a Woman
Obsahy(1)
Poslední Antonioniho samostatně natočený film se vrací k principu, který v tzv. tetralogii citů ztělesnila Monica Vittiová a který ovládal celé Antonioniho dílo. Je jím žena jako výzva, záhada i jako mužův klíč k pochopení mechanismu světa. Jenže vzájemné neporozumění je tak hluboké, že tato možnost zůstává nevyužita. Hrdina, rozvedený čtyřicetiletý režisér, hledá v různých městech obraz ženy pro svůj příští film, a táž žena se má zároveň stát řešením jeho života. Nepřiznaná cesta za ideálem ho postupně dovádí k dalším rozchodům a osobním prohrám. Cíl se ztrácí, jako by se na něj díval obráceným dalekohledem, až nakonec otázka stojí docela jinak: nikoli jak nalézt to pravé, ale jak udržet, co zbylo. Mnohokrát přestřihávaný snímek zůstal ve své době nedoceněn. (Febiofest)
(viac)Videá (1)
Recenzie (37)
Opět film, který Antonionimu sednul. Sice se nejednou zadrhne, ale na to už jsem přece jenom u tohohle pána zvyklý... A ne že bych měl něco proti posouvání, ale jsem rád, že oproti minulé zrůdnosti Tajemství Oberwaldu udělal krok zpět ke své klasičtější poloze. (Hudba velmi podléhající době vzniku je opravdu bizarní...) ()
Tenhle Antonioni se mě nějak nedotkl. Řemeslně jako vždy na výši, hlavně Di Palmova kamera úchvatná, ale myšlenkově mi to přišlo poněkud pubertální – ano, ženy jsou záhadná stvoření, ale pro mě záhadná jinak a v jiných věcech, než ukazuje tento film. Jaksi se mi nepovedlo ztotožnit s postavou mého věku, která pořád ještě řeší to, co řeší, takže jsem protentokrát zůstal emočně mimo hru. Ale zase na to, jak mě obyčejně rozčilují sebestředné filmy o režisérech v tvůrčí krizi, to nedopadlo tak hrozně :-) ()
Předpokládám, že do hlavní postavy promítl Antonioni sám sebe a chtěl nám říci cosi ve smyslu, že je rozervaným géniem, jehož životem prochází spousta krásných žen a on chudák neví, pro kterou se rozhodnout. Nic proti této masturbaci, vadí mi spíš nedostatek nějakého nadhledu a nezajímavý a průměrně zahraný hlavní hrdina. Daleko zajímavější (a také krásnější, samozřejmě) jsou ženské postavy, kvůli nim stojí za to se na film mrknout. ()
Film, který je podle mě protivně přesexualizovaný, odtržený od reality, beznadějně zaseklý v době svého vzniku a celkově nesnesitelný i svou délkou. Hlavní hrdina nemusí chodit do práce, tudíž má dostatek času řešit jakési pseudoumělecké problémy, klátit ženský (není bez zajímavosti, že všechny jsou ostříhané na krátko) a pořád se někam přemísťovat autem, což je ve výsledku skutečně úmorné. Dokoukat to bylo utrpení - tematicky podobný Fellini je úplně někde jinde. ()
Asi po čtyřech hodinách subjektivního času jsem se v domnění, že sleduju nějaký narcisticky rozvláčný "dictor´s cut", podíval na časomíru přehrávače, abych v hrůze zjistil, že ještě zbývá půl hodiny (samozřejmě z té standartní dvouhodinové verze). A to nejhorší teprve mělo přijít, vůbec už nemluvě o kýčoidním závěru. Invenčně naprosto vyčpělý film bez špetky sebereflexe. Na povrchu unylé a monotónní, uvnitř nedotažené, nahodilé a v kontextu italského neorealismu a vůbec myšlenkového kvasu toho období silně redundantní. U některých fragmentů mě přepadal pocit, že se dívám na nějakou adaptaci Rosamund Pilcherové. Z toho mě sice Antonioni vždy skoro okamžitě nějakým propracovaným záběrem vytrhl, ale to je od něho prostě zatraceně málo. ()
Reklama