Clannad

„POŘÁD SI PAMATUJI NA CHLAPCE, KTERÝ SE KDYSI ZATOULAL DO MÉ ZAHRADY. MĚLA JSEM HO OPRAVDU MOC RÁDA. BYL TO MŮJ JEDINÝ PŘÍTEL,TAKŽE...TAKŽE JSEM NA NĚJ STÁLE ČEKALA...“ Tato série byla vytvořena podle stejnojmenné vizuální novely, která se dělí na dvě části. Stejným způsobem se dělí i tento seriál. Hlavní hrdina Okazaki Tomoya je záškolák a flákač, kterého škola pranic nezajímá. To vše se změní, když po cestě do školy potká Furukawu Nagisu. Ta má sen; stát se členkou divadelního klubu. Avšak cesta ke členství je trnitá a Tomoya se jí snaží pomoci. Přitom však prohlubuje city jak u ní, tak i u stávajících i nových kamarádek... » Co se mi líbilo: 1) Děj seriálu. Pominu-li poslední díl, tak je příběh a proměna povahy hlavního hrdiny naprosto skvělá. Je ale pravda, že se příběh dává do pohybu až od sedmého dílu, ale i tak to stojí za to. 2) Vztahy. Zamlouvalo se mi, že se všechny holky snažily Okazakiho nějak získat. Také bylo pěkné sledovat Tomoyův vztah s Kotomi. Držel jsem jí palce, byla to má nejoblíbenější holka v celém seriálu. O něco méně jsem fandil i Tomoyo a Kyou. Ani jedna z nich se mi nezdála špatná. 3) Vtipnost. Podle mého je tato série co se týče komedie naprosto vydařená. Mezi to nejlepší patří "vzájemné poznávání" Sunohary a Tomoyo, Kyouniny dobře mířené hody slovníkem a vhodně načasované achievementy. 4) Hudba. Opening byl celkem poslouchatelný, ale mě zcela uchvátila dramatická hudba Roaring Tides. Dokázala vždy solidně zdramatizovat příběh. 5) Podobnost s Kanonem a Airem. Každý, kdo výše jmenované série viděl, tak si všiml jistých podobností. Kotomi se podobala Mai - obě jsem měl v seriálech nejradši; a Fuko byla podobná Ayu. Ale i jistá zvířátka zde měli něco společného, a to Botan a Potato. 6) Animace. Tak jako v Kanonu, tak i tady je kresba na tak vysoké úrovni, že jsem s ní zcela spokojen. » Co jsem nemusel: 1) Zakončení. Provdou je, že jsem si konec představoval trochu jinak. Doufal jsem, že se Tomoya rozhodne pro Kotomi nebo Tomoyo (popřípadě Kyou), ale autoři mi postupně vnutili Nagisu. Mě ta holka nevadí, ale přál jsem si pro hlavního hrdinu jinou holčinu... 2) Ending. Jak jsem již psal, opening byl dobrý, ale o endingu to už bohužel tvrdit nemohu. Na mě byl až moc dětinský. » Shrnutí: Chci věřit tomu, že první série byla jen předkrm před hlavním chodem. Vkládám hodně nadějí do druhé série. Snad mě něčím ohromí... Přečtena původní vizuální novela. (03.05.2020)

„KDYBYCH ZDE NA NI PROMLUVIL, NAGISA A JÁ SE ČASEM SEZNÁMÍME A BUDEME SPOLU CHODIT. ALE MOŽNÁ BY BYLO LEPŠÍ, KDYBYCH TO NEUDĚLAL. MOŽNÁ BY BYLO LEPŠÍ, KDYBYCHOM SE NIKDY NEPOTKALI...“ Celá série byla vytvořena podle vizuální novely Clannad. Seriál přímo navazuje na první sérii, ve kterém se dočkáme už jen pár vedlejších příběhů, začlenění všech postav do společnosti a poté dalšího vývoje vztahu mezi Okazakim a Nagisou. » Co se mi líbilo: 1) Pokračování příběhu. Už jen to, že autoři nevynechali z předlohy druhou část, mě potěšilo. Bohužel jsem od ní očekával více, než se mi dostalo. 2) Vedlejší příběhy. Yukinina část byla celkem pěkná, ale to nejlepší z celé série byl Misainin příběh ze středoškolských let. Její vztah s Katsukim se mi zdál uvěřitelnější, než vztah hlavního hrdiny s Nagisou. Velmi mě dojal a poprvé došlo i na slzy... 3) Žánry. Vždy se mi líbily příběhy, kde mělo silné zastoupení drama se špetkou komedie. Občas se zasmát a zároveň být napnutý jak struna, jak to dopadne... Ten pocit mám prostě rád. 4) Animace. Její propracovanost netřeba chválit, dosahuje stejně vysokých kvalit jako první série. 5) Hudba. Oproti první sérii, kde mi ending lezl krkem, v druhé sérii se mi neprotivil. Byl průměrný, zato opening byl povedený. Jeho zpracování se velmi podobalo openingu ze seriálu Air. Samozřejmě se musím ještě zmínit o melancholické klavírové melodii Roaring Tides II, díky které jsem si uvědomoval závažnost daných situací. » Co jsem nemusel: 1) Poslední díl. Bohužel nepatřím k těm, pro které byla Nagisa nejlepší hlavní hrdinkou. Dokázal jsem si domyslet, že to tak vše dopadne. Ushio byla chudák, nemohla za to, ale Nagisa už ano. Proč byla tak tvrdohlavá? A hlavní hrdina to vše odnesl... Fakt solidní drama, které bych v tomto místě ukončil. Ale autoři byli vázáni námětem, a tak vznikl 22. díl, kterým to vše zkazili. 2) Nepoutavost. Od okamžiku, kdy Tomoya odmaturoval, jsem do závěru 17. dílu cítil, jak se do sledování musím nutit. I přes občasnou vtipnost či drama mě tato část příběhu nudila. Tedy až na chvíle, kdy se na scéně ukázal Yuusuke... 3) Nedostatek romantiky. A té tu bylo zatraceně málo. Tomoya se s Nagisou sotva drželi za ruce, a to byl vrchol veškerého vztahu, víc se divákovi neukázalo. Ani na ten polibek nedošlo! Proč byla Nagisa tak sakramentsky plachá? Jak si pak mám reálně představit pokračování příběhu? » Shrnutí: První série sázela na středoškolskou vtipnost a romantiku, druhá na drama o rodině, které se, podle mého názoru, až zas tolik nepovedlo. Nebýt Misae a jejího vztahu, tak udělím tomuto kousku pouhé dvě hvězdy. Předchozí adaptace vizuálních novel od vývojářů Key byly prostě lepší. Shlédnuto v japonském znění s českými titulky v TV verzi (11.05.2016)