Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Animovaný
  • Akčný
  • Komédia
  • Krátkometrážny
  • Dráma

Obľúbené seriály (10)

Gintama

Gintama (2006)

Pro svůj jubilejní 100. komentář jsem si nemohl vybrat nic menšího, nežli svůj nejoblíbenější seriál. Gintama je ta nejvtipnější a nejdokonalejší parodie skoro všeho, co fanouška anime napadne. Pracuje se tady skoro se všemi klišé a jejich překroucení a vyznění je tak dokonale jedinečné a unikátní, že to člověka nenechá chvíli chladným, navíc když už nějaký vtípek začne tak to není jen, že by zazněl a odezněl, ne tady se s humorem pracuje i tak, že se z vtipu udělá další vtip a pak třeba další a ve správný okamžik se připomene ten původní ale postaví se úplně jinak a člověk se jen válí smíchy a zároveň žasne, co všechno autoři dokáží. Pan Sorači (autor předlohy) je totiž troll všech trollů a nic mu není svaté a tak si bere náměty prakticky odevšad a nebojí se udělat si srandu z diváků (kolikrát nám už ta Gintama končila...) i sám ze sebe, opičák jeden... Navíc kvalita tohoto anime a jeho humoru neskutečně stoupá s počtem dalších anime sérií, které divák viděl. Když jsem viděl Gintamu před 6 lety poprvé skvěle jsem se bavil, ale místy jsem příliš nechápal, poznal jsem odkazy jen na ty nejznámější kousky jako One Piece, Bleach apod., ale když jsem si jí pustil za rok znovu a měl již nakoukáno víc jak 100 sérií, najednou byl můj zážitek ze sledování úplně jinde a to byl už při prvním sledování hodně nadprůměrný a když jsem se díval vloni (nakoukáno přes 400 anime sérií) tak byl naprostou dokonalý. Nejsou to jen odkazy na různé jiné série ale i filmy jako (třeba Star Wars), nebo hry ( třeba Super Mario Bros.) nebo i herce (třeba Jackie Chan) a perfektní situační i konverzační humor, co dělá z tohoto díla skutečný poklad, ale jsou to i charaktery. Takovou sbírku roztodivných osobností a úchylů, jako je tady člověk jen tak nesežene a samotný Gintoki je mezi nimi naprostým králem, prostě hlavní hrdina, který je líný, drzý rád si zachlastá a zahraje, na kterého se hodí označení loser a v podstatě je pro všechny k smíchu, ale jen do momentu, než mu někdo sáhne na přátele... To je z něj rázem démon, akční hrdina na úrovní epic z kterého by si i Chuck Norris cvrnknul do gatí a z vtipného seriálu se rázem stává akční shounen té nejvyšší úrovně. Dál si k tomu přidejte podobně línou a drzou mimozemšťanku Kaguru s neskutečnou silou, ukecaného moralistu a tak trochu troubu Šinpačiho, jeho sestru, která je milá a příjemná, dokud jí nenaštvete, jejího stalkera, který je šéfem zdejších pořádkových sil, další členy pořádkových sil - sadistu Okitu a milovníka majonézy Hidžikatu, bláznivého teroristu Zuru (Zura ja nei Katsura da !!!).... Takhle bych tady mohl psát ještě hodně dlouho, protože i každá vedlejší postava je naprostý unikát, který si snadno zapamatujete a tak i toho největšího pitomce (u mě jednoznačně princ Hata, aka Baka-oji ) ale i záporáka budete mít prostě z nějakého důvodu rádi. Kromě postav jsou zde i unikátní předměty a tak se vám i takové věci jako je Justaway, nebo Neo armstrong cyclone jet armstrong cannon (hlavně jak vypadá...) dostanou strašně rychle pod kůži. No a co by to bylo za dokonalý požitek s perfektním humorem, neskutečně perfektními charaktery bez pořádného příběhu? Gintama dokáže kombinovat díly, které vás budou bavit, i když se tam vlastně vůbec nic nestane a tak i u dílu, kde je celou dobu záběr na Gintokiho sídlo a hlavní trojice jenom kecá a hází jeden vtípek za druhým, se budete skvěle bavit a pak jsou zde i příběhové sekvence, které svou propracovaností dokáží zaujmout i náročnějšího diváka. Hudba je skvělá a většina openingů i endingů je skvěle vybraná a dobře se poslouchá, animace je také povedená. Zkrátka tento seriál má pro mě všechno, co si od anime přeji a tak je naprosto po právu na prvním místě mé TOP 10 a toto se asi jen tak nezmění.

Clannad

Clannad (2007)

Málokdy mě něco dostane silou svých emocí a skoro nikdy nebrečím, ale to co se mnou dokázal udělat Clannad a především Clannad After Story to byl masakr. Sakra, vždyť já už brečel jak želva u příběhu s Fuko a to jsem netušil, co bude všechno následovat dál. Zkrátka jestli mě něco opravdu dokázalo emotivně dostat, tak je to Clannad a už jenom za to si to zaslouží být mezi mými TOP i když bude hodně dlouho trvat, než se odhodlám si tohle dílo pustit znovu...

Sósó no Frieren

Sósó no Frieren (2023)

Sósó no Frieren je podle mnohých to nejlepší anime, které k dnešnímu dni vyšlo, moderní masterpiece, který má k dokonalosti tak blízko, jak jen to jde. A ti, kteří se se skoro nesmrtelnou elfkou ještě sami nepotkali, se nejspíš budou ptát „A je to opravdu tak dobré?“. Z pohledu někoho, kdo sleduje anime pravidelně 14 let, viděl kolem 1700 anime sérií a filmů musím potvrdit, že Sóso no Frieren rozhodně je jedním z nejlepších anime, které jsem kdy viděl, seriálem, který mě dokopal k tomu změnit svojí zdejší TOPku, něčím kouzelným a jedinečným a jediný důvod, proč zatím na plnou hubu neřeknu, jestli je to opravdu ten můj TOP, je fakt, že ještě neznám celý příběh. Ovšem už jen to, že mě seriál dokázal dojmout k slzám už v první epizodě, dokazuje, jak tu moc pro mě vše fungovalo, a i každý další díl byl pro mě něčím silným, nezapomenutelným, a to až do samotného konce. Neexistují tu pro mě žádné slabé epizody, to, co někdo mylně označuje za filler díly (filler znamená, že jde o části příběhu, které nejsou v originální předloze = výplň, dějová vata, ale také originální anime only dějové linky), jsou zcela záměrné pasáže sloužící k budování charakterů a celého světa + většina těch pasáží je i v manze = tohle není filler! Celková atmosféra je úžasná, je to takový ten hloubavý seriál o tom, že cesta je důležitější cíle, proložená hromadou geniálně vyobrazených (a nejen řečených, jako u jiných anime) mouder, z kterých si můžete mnohé odnést a které se mnou rezonovala ještě dlouho po konci každého dílu. K tomu tu máte neskutečně animované souboje, a to jak fyzické, tak i magické a obojí je úžasné. Dynamika, síla, důraz, rychlost – to vše je zde v nejlepším animovaném souboji člověka s drakem, jaký jsem kdy viděl. Ladnost, estetika, síla, barvy – opět nejpůsobivější magická střetnutí, jaká si dokážete vymyslet. Zkrátka představte si seriál jako Kino no Tabi, nebo Girls Last Tour k tomu dejte worldbuilding a charakterbuilding jako má Mušoku Tensei (mínus jakákoli kontroverze ohledně postav) a souboje jak z Chainsaw Mana (protože na bojových scénách dělal z velké části stejný tým) a zajímavý magický systém, který má svá komplikovaná pravidla a máte Frieren – seriál který září ve všem co dělá. Zajímavějším tématem, než jak moc je Sóso no Frieren dobrý seriál pro mě ale je to, proč je to tak dobré dílo. Sósó no Frieren je pro mě totiž velkým připomenutím, že studio Madhouse nejen stále existuje, ale pořád patří k úplné špičce japonské anime produkce. Pamatuji doby, kdy jsem na každý nový seriál tohoto studia s napětím čekal a věděl, že nebudu zklamaný, i když možná vlastně ano, protože jedním z memů tehdy byla věta „Madhouse nikdy nedělá druhé sezóny“. Tím chci říct, že prvním kamenem úspěchu jakéhokoli anime je kvalitní animační studio se zkušenými zaměstnanci, což zde máme splněné. Je však ještě jedna věc, možná ještě důležitější než celé studio, a to je samotný režisér, člověk, který tomu všemu dá směr, bude vše pevně třímat v otěžích a dělat všechna ta důležitá rozhodnutí. A Keiičiró Saitó zde potvrzuje, že Bočči the Rock! nebyla náhoda, zkrátka že tenhle pán je někým, kdo dokáže ze solidní mangy o dívčí kapele udělat kultovní záležitost a z nadprůměrné fantasy mangy vytvořit legendu. Je to navíc i někdo, kdo má skvělé kontakty v branži, je oblíbený mezi ostatními animátory, takže dokázal složit velmi kvalitní tým, a to především proto, že jim dává velkou kreativní svobodu (takže pod ním mnozí sami doslova chtěli pracovat) a sám má neskutečný cit pro látku s kterou pracuje a pro různé drobné detaily. Co víc, pan režisér se tu mnohým schopným animátorům odvděčil i tím, že je nechal režírovat některé epizody seriálu. Když se podíváte na jednotlivé epizodní režiséry, tak uvidíte krásně vyvážený mix zkušených tvůrců (včetně jednoho ze zakladatelů Madhousu), ale i úplných nováčků. Vůbec celá ta produkce vypadala velmi zdravě a že vše fungovalo na výbornou potvrzuje nejen to, že seriál neměl jediný odklad, vše vyšlo přesně v termínech, ale samotný Evan Call v jednom z rozhovorů uvedl, že měl při tvorbě doprovodné hudby k jednotlivým dílů často už k dispozici vizuální materiál, někdy i celý díl, a tak neskládal naslepo dle zadání, ale přímo s jednotlivými scénami před očima. A když už jsme u hudby, kvalitní soundtrack je dalším důležitým aspektem, který si můžeme odškrtnout, co víc, i ten je něčím nadpozemským. Máme zde skvělý první opening od Yaosobi, který opět potvrzuje, že cokoli, na co tohle hudební duo sáhne je hitem, navíc mít takhle zvučné jméno v týmu (obzvlášť po tom co Idol z Oshi no Ko dobyl hudební svět) je skvělý marketingový tah. Sice se hudebně ne vždy tenhle hit sešel s laděním epizody, ale je to skvělý track o tom žádná. Co však ladilo k Frieren perfektně je ending od Milet, v rámci seriálu chytře rozdělený napůl, takže nás mohl provázet celou sérií, tu píseň jsem si doslova zamiloval a jsem schopný si pustit hodinovou verzi při práci a doposlouchat jí, aniž by se mi ohrála. Není to však ani opening ani ending, co je pro mě nejlepší písní z celého seriálu, protože i doprovodná hudba je zde perfektní, donutila mě si pořídit OST na Spotify a když náhodou neposlouchám Milet, tak sjíždím na Youtube třeba hodinovou verzi skladby Zoltraak, která je definitivně mým nejoblíbenějším hudebním motivem z celé série a Evan Call mi připomněl, že je dalším skladatelem, kterého musím bedlivě sledovat a že hudba k Violet Evergarden nakonec nebude vrcholem jeho tvorby, jak jsem si donedávna myslel. Pojeďme si to shrnout. Proč je Frieren tak skvělá? Protože tu byla velmi zdravá produkce, která všechno stíhala, šikovný a oblíbený režisér, který sehnal spoustu talentovaných animátorů, velká část dostala tvůrčí svobodu (i nějakou tu zodpovědnost) včetně autora hudby, který navíc i viděl pro co tu hudbu dělá. Vznikla perfektní animace, geniální soundtrack – vznikl opravdový klenot. Mohl bych pokračovat dál, ještě jsem nerozebral samotný příběh, nezmínil to jak, elegantně a chytře seriál pracuje s časem, jak tempo příběhu odráží zájem a vnímání samotné hlavní hrdinky (a tak tempo postupně zpomaluje). Jak vykresluje samotnou hlavní hrdinku, která působí tak nějak bez emocí, ovšem zároveň je to jedna z nejcitlivějších postav. O tom, jak skvěle tu fungují flashbacky a že i když je hrdina Himmel po smrti, stále je to on, kdo je hlavním hrdinou příběhu. Nebo zmínit, jak skvělá je tu romantika! Ale je to třeba? Koukněte na to celé sami, nebudete litovat. Pro některá díla je 5* a 10/10 asi i málo…

Mušiši

Mušiši (2005)

Tohle dílo je něco naprosto neuvěřitelného. Neskutečná atmosféra, charismatický hlavní hrdina, který toho nemusí ani příliš namluvit a stejně z něj nespustíte oči, dokonale promyšlený pestrý a barevný fantasy svět, kterému vévodí Mushi všech tvarů a velikostí. Navíc samotný koncept Mushi a co všechno vlastně může být Mushi a jak se může chovat a vypadat vás bude prakticky každý díl dovádět k němému úžasu. Dále pak parádní příběhy, kdy si kolikrát nebudete vůbec jistí jak to vlastně dopadne a kdy vás tohle dílo bude prakticky pořád něčím překvapovat. K tomu všemu přidejte naprosto úžasný opening, který parádně navodí atmosféru a hudbu, která skvěle sedne. Zkrátka tohle anime je opravdový skvost, v kterém nám autoři ukazují, jak nádherná může být fantazie a co vše se dá na základě v podstatě docela jednoduchého konceptu vymyslet. Závěrem bych ještě zmínil, že na toto dílko potřebujete mít slušnou představivost a jistou psychickou vyzrálost, jinak by se vám mohlo stát, že to třeba jako já před cca 6 lety dropnete po prvním díle, protože vám to přijde jako divná duchárna... Každopádně pokud máte výše zmíněné atributy pak vás toto dílo nejspíš chytne a nepustí... 10/10

Hunter x Hunter

Hunter x Hunter (1999)

Dílo, díky kterému jsem se před cca 8 lety znovu vrátil k anime. Přestože se ke mě pár prvních dílu dostalo víceméně omylem, neodolal jsem a velice rychle si mě tohle dílo dokázalo získat. Má to hodně zajímavý a napínavý příběh, skvělé postavy (hlavně Killua a Hisoka), nebojí se to ukázat násilí a krev a to vše v krásných barvách a s pěknou hudbou. Remake z roku 2011 jde sice v příběhu mnohem dál a má mnohem ráznější tempo, ale z čistě nostalgického hlediska jsem si dal do TOP 10 tuto starší verzi.

Azumanga daió: The Animation

Azumanga daió: The Animation (2002)

Dokonalá kombinace humoru a roztomilosti, která mě ani na chvíli nenudila. Charaktery, které jsem si dokázal oblíbit prakticky během pár dílů a za sebe musím obzvlášť vyzdvihnout rozkošnou Chiyo, velmi zvláštní a svým způsobem také roztomilou "Osaku", totálně bláznivou Tomo a podobně ujetou učitelku Yukari a nakonec i Sakaki co má ráda zvířátka (především kočky), ale oni tak nějak nemají rády jí. Za zmínku stojí i hudební opening, který naprosto vystihuje charakter anime a něco tak divně ujetého, ale zároveň zajímavého jsem dlouho neslyšel... Za mě zkrátka naprostá spokojenost. 10/10

Bočči the Rock!

Bočči the Rock! (2022)

Jednoznačný vítěz celé zimní anime sezóny a naprosto úžasné a originální anime, které si mě naprosto získalo. A evidentně nejen mě, protože všude kam se podívám nejde uživatelské skóre pod 8/10 a valná většina recenzí je veskrze pozitivních. Z naprostého outsidera, seriálu, od kterého nejspíš moc lidí nemělo žádná očekávání se stal naprostý poklad a možná i budoucí kultovní záležitost, ale to ukáže až čas. Jak se to stalo a co je na té Bočči vlastně tak vynikající? No řekněme, že tolik lásky a tvůrčí kreativity v jednom animovaném projektu se prostě jen tak nevidí. Bočči the Rock je totiž dle mého kombinací toho nejlepšího ze seriálů jako je K-ON! (hudební prostředí), Hitoribočči (osamělá hrdinka hledající kamarády), Watamote (sociálně zvláštní hrdinka a celková bláznivost) anebo třeba Eizóken (neskutečná animační nápaditost) a vše úžasně kombinuje do jediného a neopakovatelného zážitku. Je to něco neuvěřitelného a některé gagy obsahují takové věci a výrazové prostředky, které jsem v anime snad ještě neviděl (i když možná kdybych si pustil třeba Pop Team Epic), které s diváky rezonují a vedou k vytváření mnoha nezapomenutelných memů, které pak kolují internetem a dál rozšiřují povědomí o tomto výborném kousku. Bočči the Rock je také unikátní v tom, že je adaptací, která je dle mého dokonce i lepší než originální manga, do které jsem také nahlédl. Manga je sice také skvělá, ovšem teprve obrovská láska k ní, kterou autoři evidentně měli, vedla k tomu, že jsou mnohé vtipy v anime ještě lépe vypointované, dotažené o kousíček dál, nebo doplněné o něco nového, co v manze ani nenajdete, ale co k celkovému vyznění naprosto dokonale sedí. Tvůrci nejen že mají předlohu rádi, ale také pochopili její smysl, co má divákovi předat, v čem tkví její síla. Dalším důležitým aspektem, který dělá z Bočči the Rock perfektní záležitost a dílo, které má tolik lidí rádo, je totiž samotná hlavní hrdinka a její sociální fóbie. Autor mangy toho o tomto problému evidentně hodně věděl a dokázal velice kreativně a s notnou dávkou typické japonské nadsázky zachytit styl uvažování člověka se sociální fóbií a předvést spoustu situací, v kterých se mnozí lidé, kteří si nejsou v sociálních interakcích příliš jistí, bez problémů uvidí. Zkrátka spousta diváků se v samotné Bočči našla, prožívala všechna její trápení, zamilovali si humor, s jakým k nim seriál přistupuje a možná jim to i pomohlo najít nějakou tu vlastní odvahu, protože když vidím, co všechno tu ta Bočči dokázala... Ovšem i pro ty ostatní, kteří fóbiemi netrpí je tu vše tak vizuálně působivé a vtipné, že se minimálně výborně zasmějí a budou si užívat hrdinný boj, který Bočči svádí sama se sebou a který se jí občas podaří vyhrát. Po pravdě jsem u prvních dílů nevěřil, že Bočči dokáže celý seriál utáhnout, počítal jsem, že se to časem ohraje – jak jsem se mýlil! Není to ale jen Bočči, která je výraznou a zajímavou osobností, v které se mnozí zhlédnou. Viděl jsem v nejrůznějších žebříčcích popularity i ostatní tři dívky ze skupiny (Kitu, Jamadu i Idžiči), tedy je zřejmé, že i ony mají silnou fanouškovskou základnu a lidé jim také fandí, stejně jako hlavní hrdince. A já to naprosto chápu, je to originální a velmi dobře zapamatovatelná směsice charakterů se svými vlastními sny, silnými i slabými stránkami. No a snad už poslední, o čem se tu chci rozepsat a čím je pro mě Bočči the Rock tak skvělá je animace. O neuvěřitelné originalitě a nepřeberném množství nejrůznějších animačních stylů a dalších výrazových prostředcích už jsem se zmínil, ale když si vzpomenu na keramickou Bočči, nebo Bočči Monopoly, tak si říkám, že to možná bylo málo. Jenže ono to není jenom to. CloverWorks odvedl tak výbornou práci, že jsem například viděl nejlepší animované vyobrazení hry na hudební nástroje vůbec. Ruce, které se realisticky pohybují po hmatníku kytary, detailní záběry na struny, nebo zachycení rytmu při hře na bicí, to všechno tu je a vypadá to neuvěřitelně, působivě, prostě skvěle. Už jsem to chtěl ukončit, ale vzpomněl jsem si, že jsem ještě nezmínil výkony hlasových herců, nebo zkrátka že mám potřebu napsat, že výkon Jošino Aojamy byl dle mého bezchybný, nezapomenutelný a úžasný, dala Bočči opravdický charakter, vystihla její sociální fóbii – zahrála to na jedničku. Také stojí určitě i za zmínku, že tvůrci pracovali i velmi kreativně se zvukem, takže tu třeba máme i skvěle použité ASMR v poslední epizodě. Pokud bych měl na seriálu najít nějaké chybičky (a každé dílo nějaké má), pak musím přiznat, že závěrečné vystoupení z dvanáctého dílu pro mě nemělo takovou sílu jako ta, která byla v dílech předchozích (třeba ve vynikající epizodě 8) a pak jsem měl také ze začátku trošku problém s jedním doprovodným hudebním motivem, který se ozýval v takových těch rozpustilejších pasážích a mě do nich moc neseděl a zase jednou mi zněl jako něco, co vyluzoval v devadesátkách můj Game Boy. Ale to jsou v rámci celkového dojmu fakt jen drobnosti, kvůli kterým nemám nejmenší potřebu cokoli strhávat z pro mě naprosto jasného hodnocení, stejně jako to nezmění fakt, že je tohle moje Anime of the Season a dost možná i Anime of the Year 2022. Bočči Rocks! Bočči Rulez! Give me more Bočči! 10/10

Bol raz jeden život

Bol raz jeden život (1987)

Jako děcko jsem ten seriál miloval, navíc ve mě vzbudil zájem o lidské tělo a i jsem se nějakou dobu chtěl díky němu stát doktorem. Nedávno jsem se k němu vrátil a pustil si pár dílů a zjistil, že i jako dospělého mě pořád hodně baví. 10/10

Ovládací panel
154. naj používateľ Česko
143 bodov