Vznešená spoločnosť

Remake, který zkrátil dialogy a prostor některých postav, aby tam mohl vecpat písně. Byť by některé písničky byly fajn, působí to násilně. Obsazení v podstatě nesedí, mladá holka (chvíli mi příšlo, že se Grace Kelly snaží intonovat jak Katharine Hepburn) v oblažení obstařozních pánů. To nemělo jiskru. Celkem nuda, trochu se to pohnulo od zásnubního večírku. Ale film, který se nutím dokoukat .... (23.05.2015)

Po dvou letech měním komentář, nejvyšší hodnocení ale nechávám. Ne, pořád jsem neviděla Příběh z Philadelphie, ale po High Society ho ani chuť vidět nemám, protože nehledě na jeho (jisté) kvality, bych si ho asi nezamilovala tolik jako právě tento film. Velký podíl na tom má obsazení a hudba; jak Sinatra, tak Crosby a Kelly patří mezi mou vyvolenou desítku, kterou na plátně vidím nejraději (a to nehledě na to, že oba jmenovaní pánové jsou lepší zpěváci než herci) a jazzové melodie s doprovodem kapely Louise "Satchmo" Armstronga miluju. Ačkoliv jsem viděla řadu jiných filmů s Frankem, Bingem i Grace, je to právě High Society, které si cením nejvíc, ostatně je to jediný film, který nosím na iPhonu už rok všude s sebou a mám pocit, že si ho opakovaně pouštím častěji než všechny ostatní filmy, co znám, dohromady. A abych reagovala na kolegu dopitaka, musím dodat, že ač jsem si původně nejvíc cenila Sinatrovy části, poslední dobou má mé sympatie hlavně Bing, jehož postava je podle mě charakterově, herecky i pěvecky (promiň, Franku) zvládnutá ze všech nejlépe. Někdy se holt Sinatra svému učiteli, vzoru a příteli vyrovnat nedokáže a právě v High Society ten moment nastává. Dodatek 14. října 2009: Konečně jsem zhlédla předlohu tohoto filmu a ještě víc se kloním k tomu, že je mi High Society prostě bližší. Všechny tři hlavní postavy (Bing, Frank, Grace) mi přirostly k srdci víc než jejich předlohy z Philadeplhie a mám i pocit, že - co se dialogů postav týče - byl remake i o něco vtipnější. Asi je to jen pomatení mé barbarské plzeňské mysli, aspoň z komentářů ostatních to tak vyplývá, ale já si High Society, narozdíl od jeho černobílého předchůzce, s radostí během života pustím ještě aspoň desetkrát znovu. (29.09.2007)

Remake úspěšného předchůdce z roku 1940, tentokrát ve formě muzikálu, vypráví zmatenou a chaotickou historii svatby milonářské dcerky, v níž hraje svou roli bývalý manžel i vyděračský novinář... Hudebně na vysoké úrovni. Zásluhu na tom má i široký úsměv Louise Armstronga, jenž si tu zahrál sám sebe. (29.03.2005)

Taky jsem zatím neviděl zmíněný Příběh z Filadelfie. Jedu si teďka v sérii filmů s Frankem Sinatrou, v kontextu čehož musím konstatovat, že tenhle film je jen průměrný. Málo vtipné, málo záživné. Jak zmiňují kolegové, co tu napsali komentář přede mnou, hudebně je to na vysoké úrovni, vlastně (pro mě) zatím té nejvyšší. Ovšem kromě Take Me Out To The Ball Game se v žádném z těch filmů nezpívalo, takže zkreslení je snad nasnadě. Nicméně optimistický úsměv Louise Armstronga musí potěšit každého a skvělý zpěv Franka Sinatry (nechť se na mě ostatní nezlobí, ale zpěvem Sinatra převyšuje zbytek ensemblu minimálně o třídu) jakbysmet.___Kvůli slabému scénáři a vtipnosti s nádechem šafránu se však musím držet při zemi. (24.09.2008)

Svěží a u nás málo známý muzikál z luxusní společnosti, jehož hlavní předností je bezpochyby chytlavá hudba. A to zejména z úst usměvavého Louise Armstronga a jeho bandu. Příběh je prostý, Grace Kelly hrála nejednou lépe, ale několik zajímavých momentů si urvává čistě jen pro sebe. Není to dokonalé, ale pozornost si to zaslouží!! (09.03.2008)