Chicagský tribunál

Předně mi připadá na sorkinovský projekt pozoruhodné, že konstrukce celku je v tomto případě jednoznačně nadřazena konstrukci konkrétních dialogů, které celku slouží. ___ Aby přitom tento celek o mnoha liniích a vrstvách udržel pohromadě, zvolil Sorkin schéma detektivky. Kauzálně propojené vyprávění tak probíhá v postupně odhalované minulosti, zatímco soudní přítomnost je překvapivě eliptická, postavená především na paralelách, na určitém katalogu postojů a na střídání dvou typů scén (soudních a mimosoudních). Jako hlavní sjednocující linie, která to nakonec svazuje dohromady, mu pak slouží časově nezařazený stand up jedné z postav. ___ Upřímně řečeno, mnohem CHICAGSKÝ TRIBUNÁL mnohem více funguje právě jako kompozičně impozantní filmařská hra než jako síť postupně se propojujících životních i hodnotových perspektiv a politicko-filosofický film o demokracii, spravedlnosti a názorové pluralitě při sdílených principech, jimiž by rovněž chtěl být. (Za mistrovské dílo v obou těchto ohledech považuji LINCOLNA, podle mě nejlepší Spielbergův film od půlky devadesátých let. Jsem ale u nás dost možná jediný, kdo si to myslí.) ___ Vlastně by se dalo říct, že jistou významovou banálnost těch načrtnutých disputací či prezentovaných tezí "zachraňují" herci, kteří i na docela malém prostoru vytvoří silné figury (zejm. Keaton) - a i zprvu trochu nešikovné paralely díky nim nakonec zaklapnou (zejm. v přímé paralele Cohen vs. Redmayne a v nepřímé Rylance vs. Levitt). Oproti tomu obecně chválený Langella je sice typicky langellovsky démonický, ale v tom uměřeném pojetí působí už trochu jako - jistě, impozantní - karikatura, víceméně jako o něco méně růžová Umbridgeová v Potterovi. ___ Ačkoli tedy nakonec Sorkinův film hodnotím pěti hvězdičkami, protože ta konstrukce je strhující a mám pro Sorkinovy hry slabost, srovnání se Spielbergem či Fincherem mi přijdou dost neadekvátní. To je vidět hlavně na inscenování těch klíčových klimaktických scén (zejm. v hodině filmu), kde si namísto postupného budování prostorově, časově a kauzálně vrchlící akce dost pomáhá vypravěčským komentářem a vřazováním archivních záběrů. ___ Oproti tomu vypravěčsky elegantní je úvodní předávání si "slova" mezi liniemi jednotlivých postav. Činí tak pomocí dialogových háčků, kdy se nedokončené věty v jedné linii jako by dopovídávaly v první replice té bezprostředně následující... s určitým posunem důrazu a interpretačního rámce. Řečeno slovníkem časopisu Cahiers du Cinéma v 50. letech, pořád jde ze všeho nejvíc o (parádní) scenáristický film… který si scenárista i zrežíroval. Mohl se přitom spolehnout na herce, který odvádějí pozornost od relativně mechanické práce s inscenováním natolik suverénně, že z této spolupráce nakonec vzešel jeden z nejpozoruhodnějších snímků roku. (22.10.2020)

Kvalitná súdna dráma, ale podľa vysokého hodnotenia som čakal úplnú bombu, z ktorej spadnem na zadok. Nestalo sa. Herecké výkony veľmi slušné, obsadenie doslova hviezdne, ale to trieštenie a kúskovanie deja filmu nepomohlo navodiť atmosféru. Film v podstate ani nemá hlavnú postavu, možno aj to je problém, kvôli ktorému sa mi film jednoducho nezažral pod kožu. Plné hodnotenia sú podľa mňa dosť prehnané, ale každý to cítime inak. 60%. (19.10.2020)

Co Vám budu lhát, na Netflixu se konečně objevilo něco, co tady okamžitě svítí v červených číslech, nesmrdí to levotou a pohrává si to s myšlenkou nominací na letošní Oskary. Navíc to tady za ani ne měsíc ohodnotilo přes tři tisíce lidí a superlativy se tu nešetřilo. Docela jsem se těšil. Výsledek je ale víceméně průměr. Námět je silně americký. Hodně dlouho mi trvalo, než jsem pochopil, co se ve filmu vlastně vůbec děje. Já, neznalý americké historie kolem roku 1968, jsem netušil, jak významný soudní proces byl v Chicagu veden. Navíc ale stejně jako uživatelka Dzeyna nebo Enšpígl mám pocit, že americký soudní proces už byl zfilmován tisíckrát líp. Devizou filmu jsou ale jednoznačně výkony. Sacha Baron Cohen, Eddie Redmayne, Mark Rylance a Frank Langella zde září. I ten krásný typicky hollywoodský závěr se mi tu hodně líbil. Toť ale vše. Čekal jsem to lepší, daleko lepší. (08.11.2020)

// Aaron Sorkin se zase šťourá v americkém svědomí a vůbec poprvé se mu to daří na hranici geniality taky z pozice režiséra. Progres. Vynikající obsazení, naprosto odpornej Frank Langella, skvělej soundtrack Daniela Pembertona (stává se z toho pravidlo) a neskutečně vygradovaný finále. Tohle se letos bude ostatním filmům trumfovat fakt těžko. (18.10.2020)

Mám rád drámy zo súdnej siene a tak som si myslel, že táto novinka bude úplná pecka, keďže sa tu chválou nešetrí. No začal som pozerať a nič moc teda, skoro ma mrle zožrali. Dialógy zväčša založené na politike a polícii. Nič pre mňa. Na druhú stranu ale uznávam, že filmovú kvalitu to malo, hlavne kamera bola super. A herci boli tiež vybraní veľmi šikovne. Priemer. 60/100 (18.01.2021)