Chicagský tribunál

Podle mě nejvyzrálejší Sorkinův počin. Nejsilnější paradoxně v momentech, kdy se nemluví, vypiplaná skvostná práce je opřená o brilantní výkony excelentních herců, kdy to, co předvedl Baron, dlouho nedostanu z hlavy. Pecka. Já ty některé překecané sorkinovky příliš nemusím, ovšem tady to zajelo do příběhu natolik košatého, že divák jaksi intuitivně hltá každou slabiku a nepřipadá v úvahu si některou nechat ujít. Skvělé! Vynikající film. ...a ano, souhlasím s názorem, že pokud můžu tvůrcům něco vyčíst, tak snad jen intenzivní obavu, že film přišel v blbé době. Akorát by mohl přilít do ohně a reálně hrozí, že si z některých pasáží vezmou mustr sráči, kteří zrovna nutně potřebují dělat bordel jak ve žluté vestě nebo kdekoli jinde na obranu afroameričanů nebo čehokoli je, pro demolici systému, zrovna z plezíru napadne. Nebo pakliže zůstaneme na place od Šumavy k Tatrám, rozhodnou se třeba jedno sobotní odpoledne pohazovat dlažebními kostkami po jiných lidech a nechají třeba na kamery a objektivy fotoaparátů vulgárně vřískat do megafonů sedmileté děti, že je premiér kkt, zatímco jejich ctění rodičové pořvávají hlášky nacistické, protože aniž by šlo o roušky nebo cokoli, co by je některé tuponě točit nemělo, ale mohlo, stačí vyřknout 4,4 a rázem část (bohužel) voličské obce světu demonstruje, kterak neumí napočítat do šesti. Topík se takto před veřejností odkopat. Fajn, že je složky nechaly 3 hodiny dělat bordel. Aspoň vidíme, co za pakáž nácky volí. Moc pěkné! Takové moderní a pokrokové, že? Na úrovni kultivovaného člověka, že? Inu holá, vymaštěná kanada na krku, plná akorát destilovaného jalovce není nejlepší startovací sada. Řekla bych, že tahle mizerně zmenežované akcička jejich fírerovi nepomůže ani trochu. Naopak. Po tomhle chytí na Nejvyšším ještě větší latu a v báni ho bude etnikum píchat do hnědého podstatně déle, ne- li než zčerná! ..pan učitel... No a co se týče nedělního odpoledního čajíku staroměstského, k tomu jen dodám, že celá ČR může být na sebe pyšná, protože narozdíl od Slováka si duchaprosté, vylepané fandy Baníku nebo Sparty v kanadách nedosadila až do parlamentu. Slovo závěrem: jediné, co mě malinko uklidňuje je naděje, že tahle pakáž snad na Sorkinovo inteligentní počiny nekouká a tak je, jen pro jejich omezenost, případná inspirace mine. Pevné zdraví, dobrou náladu a rozum vám všem. Čaute. (21.10.2020)

Výborne natočená súdna dráma so skvelým hereckým obsadením a vysoko kvalitným scenárom, ktorá aj vďaka záživným prestrihom na protesty ani na chvíľu nenudila. Aaron Sorkin dokázal z relatívne náročnej politicko-súdnej témy nakrútiť film, ktorý si užije azda každý. Je plynulý, v žiadnej časti sa nezasekáva a napriek väčšiemu množstvu postáv si v ňom divák dokáže pomerne ľahko spraviť prehľad. (30.11.2020)

Předně mi připadá na sorkinovský projekt pozoruhodné, že konstrukce celku je v tomto případě jednoznačně nadřazena konstrukci konkrétních dialogů, které celku slouží. ___ Aby přitom tento celek o mnoha liniích a vrstvách udržel pohromadě, zvolil Sorkin schéma detektivky. Kauzálně propojené vyprávění tak probíhá v postupně odhalované minulosti, zatímco soudní přítomnost je překvapivě eliptická, postavená především na paralelách, na určitém katalogu postojů a na střídání dvou typů scén (soudních a mimosoudních). Jako hlavní sjednocující linie, která to nakonec svazuje dohromady, mu pak slouží časově nezařazený stand up jedné z postav. ___ Upřímně řečeno, mnohem CHICAGSKÝ TRIBUNÁL mnohem více funguje právě jako kompozičně impozantní filmařská hra než jako síť postupně se propojujících životních i hodnotových perspektiv a politicko-filosofický film o demokracii, spravedlnosti a názorové pluralitě při sdílených principech, jimiž by rovněž chtěl být. (Za mistrovské dílo v obou těchto ohledech považuji LINCOLNA, podle mě nejlepší Spielbergův film od půlky devadesátých let. Jsem ale u nás dost možná jediný, kdo si to myslí.) ___ Vlastně by se dalo říct, že jistou významovou banálnost těch načrtnutých disputací či prezentovaných tezí "zachraňují" herci, kteří i na docela malém prostoru vytvoří silné figury (zejm. Keaton) - a i zprvu trochu nešikovné paralely díky nim nakonec zaklapnou (zejm. v přímé paralele Cohen vs. Redmayne a v nepřímé Rylance vs. Levitt). Oproti tomu obecně chválený Langella je sice typicky langellovsky démonický, ale v tom uměřeném pojetí působí už trochu jako - jistě, impozantní - karikatura, víceméně jako o něco méně růžová Umbridgeová v Potterovi. ___ Ačkoli tedy nakonec Sorkinův film hodnotím pěti hvězdičkami, protože ta konstrukce je strhující a mám pro Sorkinovy hry slabost, srovnání se Spielbergem či Fincherem mi přijdou dost neadekvátní. To je vidět hlavně na inscenování těch klíčových klimaktických scén (zejm. v hodině filmu), kde si namísto postupného budování prostorově, časově a kauzálně vrchlící akce dost pomáhá vypravěčským komentářem a vřazováním archivních záběrů. ___ Oproti tomu vypravěčsky elegantní je úvodní předávání si "slova" mezi liniemi jednotlivých postav. Činí tak pomocí dialogových háčků, kdy se nedokončené věty v jedné linii jako by dopovídávaly v první replice té bezprostředně následující... s určitým posunem důrazu a interpretačního rámce. Řečeno slovníkem časopisu Cahiers du Cinéma v 50. letech, pořád jde ze všeho nejvíc o (parádní) scenáristický film… který si scenárista i zrežíroval. Mohl se přitom spolehnout na herce, který odvádějí pozornost od relativně mechanické práce s inscenováním natolik suverénně, že z této spolupráce nakonec vzešel jeden z nejpozoruhodnějších snímků roku. (22.10.2020)

Jak to jenom vyjádřit? Tak třeba: Znáte ten pocit, když vás do bezvědomí bezuzdně upíchá katalogová MILFka, vysoustružená jako z VIP pornokatalogu, navíc chytrá, pružná, řádně chlípná, predickující a bez pokynů samovolně plnící veškeré vaše technické i estetické požadavky, které ale strašně smrdí z huby? Pokud ne, milí panicové, zprostředkuje vám jej Sorkin! Naprosto geniální scénárista ve své vrcholné formě a neméně nadaný režisér, jemuž v tomto kompozičním i dialogovém sqostu neváhala zapózovat celá plejáda nadaných profláklých držek, čímž to svorně dotáhli k totálnímu filmařskému orgasmu. ALE! Kurva špatné načasování! Obviňovat Sorkina nelze. Ač je to bývalý narkáč, scénář lepil už v roce 2007 a film začali patlat ve 2018. Nicméně si dovedu živě představit, jak po tomhle v současnosti skočil jako slepice po Netflusu zkurvený sluníčkářský kokotporát, zřetelně se masově snažící manipulovat ovce ke kolektivnímu vědomí, jen aby to mohl napálit právě teď. Vždyť co může být lepšího, než v době na hlavu postavené společenské negrózy, globální a „naprosto přirozené“ buznyfikace či hysterického prosazovaní, že člověk může mít kromě kundy a čuráka také například kloaku, bliznu, gonospor, pestík, tyčinku, nic, anebo může prostě jen tak cákat na jikry jako ichtyltranska, a to zcela bez zjevných diskriminačních příčin, vytrhkontextově předvádět, jak si jakože „děsně kůl“ levicové smažky a anarchosocialistická mládež můžou děláním bordelu vydupat na tom fuj fuj zkostnatělém systému prakticky cokoliv a navíc se jim nic nestane. Prostě v těchto chvílích nežádoucí vítr do rudočerných plachet diverzitní lobotomie a vůči argumentu, že je zastavení války na příčinných vahách trochu někde jinde než sprostá manipulativní pičidita zamindrákovaných pozornostních kurev a pseudoutlačovaných minorit, budou už ti kokoti jako obvykle kapku retardovaní. Ale jebat. Tedy pardon, chtěl jsem samozřejmě říct „tentokrát se nad to musím povznést“, protože to byla tak úžasná a dokonalá filmařina, že jsem si to naprudko užíval, dýchal jen hubou a ten smrad prostě ignoroval. (19.10.2020)

Byl bych v tomhle případě trochu střízlivější. Chicagský tribunál je velmi kvalitní historickou reflexí a mnohé vypovídá o své rozpolcené době, ale jako inspirativní filmový příběh úplně nestíhá a v poslední půlhodině už vlastně nemá o čem vyprávět - a kompozičně silné vyvrcholení by přitom mělo být pro scénáristu Sorkinova kalibru samozřejmostí. Což o to, soudní retrospektiva se dobře sleduje a nikdy nenudí, jenže jí schází přesahující dramatický impuls, který by našponoval zvědavost a emoce až k závěrečné scéně, o což se přitom inteligentní tvůrce moc snaží. Až moc se spoléhá na vžitý stín ďábelského Nixona, jehož posluhovači necitelně shlíží na vybrané obětní beránky, a zapomíná se na konkrétnější osobní konflikty, popřípadě se zcela opomíná vývoj rozpolcených aktérů (Joseph Gordon-Levitt, jenž má jako státní žalobce svůj vlastní úvod, který naznačuje, že bude hrát v příběhu významnou roli, ale opak je pravdou. Ve zbytku vyprávění už je jen tím 'nepřátelským' právníkem, který má sice dobré srdce, ale jeho potenciální rozpolcení vede jen k dost sentimentálnímu závěrečnému gestu). Herci jsou ale skvělí (hlavně Rylance, Cohen a Langella) a vyprávění má šťávu, která je až příliš návyková, než aby se nedalo mluvit o kvalitním a poctivém řemeslu, jaké byste si neměli nechat ujít - nebýt to tak okatě zjednodušující a manipulativní, mohlo jít bezpochyby o zásadní počin (který bychom dost možná dostali, točit to před třinácti lety tolik skloňovaný Spielberg). Na víc jak 70% to zkrátka nevytáhnu, i když bych i chtěl. (19.10.2020)