Frankenweenie: Domáci maznáčik

Těžké zklamání. Burton nikdy nepatřil k mým oblíbencům, ale tímhle kouskem se nepředvedl ani tak. Vykrást několik filmů, udělat kýčovitý nezajímavý a ohraný příběh a hodit ho do svého mrtvolného stylu, to mi moc originální a zábavný nepřišlo. JURSKÝ PARK a GODZILLA v podání obrovské želvy...nuda. Pokud jde o Burtonův ujetý styl, tak dobrá, beru ho, ale proč mají jako mrtvoly vypadat i živé postavy?! Na mě byla animace už moc morbidní a vůbec mě neokouzlila. Příběh jak hrnečku vař také ne. Prostě taková rychlokvaška. Burton si asi po Mrtvé nevěstě řekl, že lidi jeho styl milují a tak hodil do placu svůj styl a zbytek ať se ukuchtí sám. (06.01.2013)

Nejvíc se mi líbilo, jak na konci film naznačuje, že by jeho pointa měla být takové to dospělé pixarovské poučení o tom, jak je nutné a důležité umět přijímat ztrátu, aby se to nakonec vysmeklo a vrátilo nás to zpátky do toho svého magického světa, kde se může dít cokoli jakkoli, aby byly ty žádaný obrásky. Paradoxně celý film po celou dobu trvání ale působí zvláštně izolovaně, mrtvě a má šíleně špatně napsané postavy. Poprvé jsem si pojmenoval celkový problém, který mám s Burtonem, totiž, že on nikdy nedokáže jít za první plán. Jsou to fakt jenom povrchy a vizuální citace. Ta hmatatelnost stop motion animace ale potěší dycky a to i přesto, že ústřední čokl má všechny nesnesitelné vlastnosti domestikovaných psů a navíc vypadá jak kříženec pitbulla, prasete a ploštice, který bych přejížděl autem od rána do večera. A to nemám papíry. (29.03.2024)

Nevěřila jsem tomuto filmu, hlavně jsem už teda přestala věřit Timu Burtnovi, ale překvapil mě. Tento film má totiž srdce. Ze začátku na mě silně dýchala atmosféra Střihorukého Edwarda. Ano, je to ten klasický rodinný doják, není zde vůbec nic nového, film je strašně předvídatelný a Burton nedokázal nasazenou laťku a atmosféru ze začátku filmu udržet až do konce, bez mučení však přiznávám, že jsem měla na krajíčku. (25.12.2012)

Hovorte si čo chcete, ale Burton má pravdu. Veľmi ľahko (totiž intuitívne) sa dá rozoznať prospešný následok akéhokoľvek činu spraveného kombináciou rozmýšľania a jednania od srdca. Rovnakým spôsobom sa dá rozoznať rozdiel medzi dôsledkom takéhoto činu a dôsledkom činu navonok veľmi logického, posilneného však motiváciou iných telesných orgánov, od srdca vzdialených. Či už Zadku ("seriem na vás!"), Hlavy (závisť, mamona), Brucha (ego, pýcha) atď. Platí to rovnako pre mutáciu domáceho miláčika ako aj jeho milovanie. Niekedy je to záležitosť prostej oddanosti, inokedy vystatovania sa a zdôraznenia sociálneho statusu. Všetko toto poznanie či pripomenutie základných vecí je nádherne zanimované, s odkazmi na mnohé ikonické filmy (napríklad King-Kong, Gremlins, Jurský park), navyše jednoznačne ukazujúce, že krivé a zlé charaktery nevznikajú v dospelosti, ale sú jednoznačne i fyziognomicky dané už od detstva. Kombinácia výzoru tváre, držania tela a prevažujúco nevľúdneho pohľadu očí nepustí. Potvrdí sa to následne v charaktere skutkov i vyslovovaných myšlienok takýchto malých špuntov. (09.12.2013)

"Nesuď knihu podle obalu" se zpívá v závěrečné písničce filmu, v němž hloubka postav nesahá za design loutek, co je ztvárňují. Rovněž se mi nezamlouvá trend poslední internetové dekády, kdy popkulturní odkazy začínají trvale nahrazovat originalitu a humor. Burton je každopádně dávno vyhaslý režisér, takže už nic z toho nebolí. 50 %. (04.12.2012)