Frankenweenie: Domáci maznáčik

Nevěřila jsem tomuto filmu, hlavně jsem už teda přestala věřit Timu Burtnovi, ale překvapil mě. Tento film má totiž srdce. Ze začátku na mě silně dýchala atmosféra Střihorukého Edwarda. Ano, je to ten klasický rodinný doják, není zde vůbec nic nového, film je strašně předvídatelný a Burton nedokázal nasazenou laťku a atmosféru ze začátku filmu udržet až do konce, bez mučení však přiznávám, že jsem měla na krajíčku. (25.12.2012)

Tim Burton se pouští opět do animovaného děsivého příběhu. Příběh o klukovi, co bohužel nešťastnou náhodou přijde o pejska, je smutný a zároveň jak asi fanoušci Burtona i čekají, tak temný. Výborně naamimované postavičky, které jsou technikou stop-motion animace bravurně zvládnuty. Burton a jeho "děsivá " atmosféra na vás v tomto snímku bude dýchat po celou dobu. Film je v černo-bílém provedení a to se mi taky sakra líbí. Vkusný, příjemný snímek, u kterého mě trošku zarazilo nelogičnost "finále" filmu. Kdy Viktorovi spolužáci začnou ožívat všechny svoje malé potvůrky. Potom zírám na Godzillu a kočko-netopýra a vlastně ani není vysvětleno, proč pes Sparky je stále stejný a naopak jiná zvířátka se mění v monstra. No nebýt tohodle úletu, líbil by se mi Frankenweenie mnohem více. Zkrátka a dobře na Mrtvou nevěstu to nemá. (72 %) (14.01.2013)

Budu se hodně opakovat, ale Frankenweenie je prostě stoprocentně typický Burton. Tento film se mi sice nelíbil tolik jako animačním zpracováním podobná Mrtvá nevěsta, ale rozhodně mě zaujal více než Temné stíny ze stejného roku. Dojemný příběh chlapce a jako psího miláčka, které nemohla ani Zubatá rozdělit, není vůbec nijak komplikovaný, ale potěší právě svou jednoduchostí. Černobílý vizuál perfektně podtrhuje ponuré vyznění filmu, které mám na Burtonových snímcích rád. Film je plný odkazů na Burtonovy i jiné snímky a nebýt toho příliš sentimentálního konce, tak by byl skoro dokonalý. Zkrátka film, který má ono typické burtonovské kouzlo, kterým se nechám rád pohltit. (13.03.2014)

Mrtvoly se nevyplatí oživovat. Podobně to platí i o předchozí práci, v tomto případě kraťasu, Time. Frankenweenie má uspávací vizuál, dialogy i postavy. A hlavně odzívané finále. Jedná se spíš o chtěný dojáček, který je v letošní záplavě "hororových" animáků trochu do počtu. Nemůže to myslím bavit ani děti, ani dospělý doprovod. 50% (04.12.2012)

Oživování mrtvých domácích mazlíčků se vyplácí. Vyplatilo se v roce 1984, vyplatilo se i v roce 2012. Ještěže si Tim vzal poučení z mouder filmového pana učitele Rzykruskiho, který úspěšnost opakovaného vědeckého experimentu spatřuje v dostatečném množství investovaného "srdíčka". Ve Frankenweenie je ho i napodruhé dost na to, aby příběh o klukovi a nemrtvém hafíkovi bavil. Sice jen starou známou nostalgicko-infantilně-tributovou limčou, ale stejně jsem se po hoooooodně dlouhé době přistihl, že mám při všech těch chytráckých citacích starých hororů, sexy chraptění Winony, větrných mlýnech i řečech o vědě a lásce zase starý známý burton-knedlíček v krku. Škoda, že závěr trochu neobratně ulítne do monstr hororu a v celém filmu není snad jediná neočekávatelná věc, ale jinak jsem si to užil víc než cokoli od Karlíka dál. Nicméně nevím, jak se Burton hodlá dál vykrádat. Už totiž moc není kde brát. (04.12.2012)