Peklo s princeznou

Čím to, že za poslední roky nevznikla žádná pohádka, která by natáhla rok co rok diváky před televizi a získala si stejnou oblibu jako pohádky z 50. až 80. let minulého století? Že by se to mohlo změnit? Peklo s princeznou se třeba dílům par excellence S čerty nejsou žerty nebo Tři oříšky pro Popelku nemůže ani zdaleka přiblížit, i když s ohledem na aktuální stav pojmu „česká pohádka“ je to takové malé vítězství. Tvůrci se nebojí experimentovat, daří se jim to tak z půlky. Nepůjdu do detailů, nicméně ocením casting. Vedle osvědčených charakterů (Nárožný, Postránecký, Vydra, Táborský) je největší prostor věnovaný dvojici Mádl-Voříšková, kteří jsou momentálně v kurzu a nutno podotknout zaslouženě. Co se děje týče, občas je to mazec. Tvůrci jakoby netušili, zda ta či ona scéna má vyznít dramaticky nebo vtipně! Snaha přiblížit se publiku vícero generací je fajn, ale třeba kozy Terezy Voříškové mi už přišly navíc. Prostě, leccos funguje, ale leccos jen tak na půl plynu. Stejné resumé tak ode mě může očekávat i tým kolem zejména divadelníka a dokumentaristy Miloslava Šmídmajera, snaha zmodernizovat jeden skomírající žánr se ale cenní. (02.01.2011)

Viděl jsem s odstupem jednoho dne po "Nejkrásnější hádance" a musím uznat, že lepší. Film si na nic nehraje, je konzistentní, když už se režisérka rozhodla, že točí moderní pohádku, tak točí moderní pohádku. Přestože souhlasím s KarlemR, že je proces zamilování obou hlavních protagonistů zkrácen na minimální možnou míru (možná překročenou), dá se na to koukat. Plus: Za ukázku "nadřezenosti" žen, která funguje jak na zemi, tak v pekle. Mínus: Princezna mi na začátku byla svým stylem mluvy značně protivná. A s odstupem jedno bonusové plus za pointu z konce filmu: Pokud si chcete odpočinout od vaší drahé "polovičky", nemusíte stále utíkat do války. Stačí si zajít na ryby :). 68% (18.10.2009)

Jak je u nás již dlouholetým zvykem o štědrovečerním čase, při nastrojeném stromečku, nám ČT1 naděluje klasickou "královskou" pohádku o dobru a zlu. Je to milé a stále žádoucí. I pro mě, který se už dávno nemůže řadit mezi mladší ročníky. V posledních letech mi však ty naše vánoční pohádky (a nejenom ty vánoční) nejsou zcela tak blízké. Oč jde? Nemohu se sžít nějak s dialogy těchto "staromoderních" filmových výtvorů. V dobových pohádkách mi nesedí dialogy, tedy především slova (ale i gesta) princezen, princů, královských otců či matek. Vím, že dnešní mladá generace používá jiné slovní obraty, než by se slušelo na typickou princeznu či prince z dob dávných a minulých, ale podsouvat do dialogů klasické pohádky tohoto druhu mluvu a gesta dnešní mladé generace mi přece jen nepřipadá nejvhodnější. Obzvlášť to bylo znát na roli princezny Anetky. Z toho důvodu nemohu hodnotit tuto pohádku tak, jak bych si opravdu přál, přestože po stránce filmařské, herecké i kostýmů či triků bylo dílo zvládnuto podle mého mínění na výbornou. (26.12.2010)

Princezna plavat umí, princ ne. Jako děti se pošťuchují, čímž vůči sobě získají nepřekonatelnou averzi, ač si kloudně nepamatují, kdo že to ten druhý je. Když se po letech poznají, sice se nepoznají, ve smyslu - nespojí si ksicht před sebou s ksichtem z těch dávno zajímavějšími zážitky v hlubinách paměti zasypaných vzpomínek, stejně jako že by jeden o druhém něco věděli, či spolu něco zažili, za to přes vzájemnou opět prvotní (není to nedostatek v mém počítání, nepoznali se, tedy před sebou měli neznámého člověka) averzi přijde láska jako páska. Princ bez jehly a nitě navleče korále z jeřabin, princezna by ho za to v tu ránu dovlekla k oltáři, ale zrovna do toho vlítne čert a byť nemá žádné hříchy, odnese si ji do pekla. To se nelíbí jeho snoubence, pročež zmíněná začne řádit jako čert. Luciferovi v důsledku všeho nastalého chaosu a pošťuchování zhase ocas, což je pro něj maximální potupa. Pak už, během pár minut, nastane svatba, před níž musí nastat nezbytné symbolické trucování princezny (obšlehnuto z Pyšné že jo? A to hádání drahého, byť tady princezny a ne milého je z ze Zatoulané princezny, no o co? A ten nedomrlý princ, kterému otec pořád chce dávat lekce je z Prince a Večernice, vsaďte boty). Samozřejmě, že vymyslet něco úplně nového na klasické motivy nejde, vždycky to bude něco připomínat, ale tedy je to převzaté poslepované opravdu divně. Něco se děje až v překotných závěrečných dvaceti minutách, což by bylo v pořádku, pokud by děj gradoval nějak smysluplně a ne k nepřehledné rvačce, zmatku, troše ženského křiku (z úst prince) a zdřevěnělému kováři. (06.12.2015)

Tahle pohádka má v sobě náboj a není to jen tím, že nejvýraznějším zpestřením, jinak poslední dobou unylých pohádek, je sexy čertice Muribana v podání Alžbety Stankové. Ani ostatní herecké party nejsou k zahození a to navzdory tomu, že jsem dvojici Mádl-Voříšková moc nevěřil jejich zamilovanost a jejich postavy byly poměrně upozaděné. Tahle pohádka vlastně ani není klasickým soubojem dobra a zla, je to spíše veselá taškařice, která se ani nebere moc vážně a dokáže diváka bavit. Scény v pekle jsou skvostné, scény mimo něj už jsou horší, ale herci si nevedou špatně, nejlépe svou roli vystihuje Stanková, bavil mě i Blažek, na druhé straně Lucifer Martina Stránského nedosahuje takové démoničnosti, jaké by si zasloužil, ale dalo se to přežít, a navíc tahle pohádka je povedenější a sympatičtější, než některé Troškovy pohádkové opusy, ačkoliv je mírně přeplácaná a dějově neučesaná. (03.10.2009)