Rejkjavík

Naturalistické gore, temná atmosféra a pôsobivá veľrybárska islandská loď uprostred sychravého, ponurého mora, ale tiež banda nesympatických kreténov, čudných magorov a v druhej polovici, kedy sa z toho definitívne stanú priamočiare jatky, i rutinná réžia a stereotypný, monotónny, ubíjajúci, nudný dej a zvláštny koniec nekoniec, ktorým mi asi niekto niečo chcel povedať, ale ja dodnes neviem čo. Najviac ma ale dostalo vrcholne blbé správanie postáv typu „mám signál a mobil, ale nepoužijem ho“, „kamoške poviem, že sa ma pokúsili znásilniť a na lodi došlo k pár vraždám a ona mi neverí“ alebo „sorry bejby, som gay“. No akože pardon, ale čo je moc, to je príliš. Tento film som chcel vidieť od roku 2009, ale omylom, so sa dostal k snímke Z Reykjavíku do Rotterdamu (v ktorej remaku neskôr hral Mark Wahlberg) a potom ma prešla chuť zháňať ho a tak som si ho prvý raz pozrel až v roku 2017. Nedá sa povedať, že by toľké čakanie stálo za to, čakal som o dosť viac. Nedôležitý bod k dobru za to, že harpúnou omylom zabitého kapitána si zahral Leatherface z Hooperovho krváku z roku 1974. (13.08.2017)

Země původu a prostředí velrybářské lodi znělo pro horor velmi lákavě a zároveň nezvykle, proto jsem se na RWWM docela těšil, respektive jsem na něj byl zvědavý. Dopadlo to bohužel hůře, než jsem doufal. Chyba není v režii, ale spíše ve scénáři, potažmo v hereckém obsazení, takže bych Júlíovi Kempovi radil, aby propříště obměnil tým. Tak nesympatická, nebo spíše neuvěřitelně stupidní banda charakterů nebyla k vidění už hodně dlouho. Ti lidé tam vyloženě hledali příležitost, aby se mohli nechat zabít, vrahouni se naopak snažili umožnit svým obětem útěk. Ke zhlédnutí nedoporučuju, všechno co zde není nepovedené, jsme už měli mnohokrát možnost vidět v lepším provedení. (18.05.2010)

-Jsem milovník přírody.- To řekni mojí sekyře!- Buranský horor na moři? Proč ne, i když moře tu hraje až třetí housle. Velmi nevyvážený příběh s občas pěkným vtípkem a létajícími vražednými nástroji - trubka připomínající kopí, kladivo a sekera(asi nejzábavnější). Postavy nesympatické a s hovadským chováním byly na zabití. Blondýny přirozeně blbé, kosatka trestuhodně nevyužitá a záchrana stráží povedená. Kdyby ještě letadlo spadlo na trosečnici, bylo by to sice děsně absurdní, ale na vyšší hodnocení rozhodně. Takhle jen průměrný snímek na jedno podívání, co mohl být klidně o dvacet minut kratší. (05.07.2023)

Tak na Whale Watching Massacre jsem se velmi těšil už z toho důvodu, že jsem nedávno na Islandu měl také možnost zhlédnout tyto úchvatná stvoření. Takže jsem byl samozřejmě velmi zvědavý, jak se s tím islandští tvůrci poperou. Námět, i když originální, totiž značně zaváněl neúspěchem. Když ale přimhouřím oči nad špatnými hereckými výkony (především ten černoch je katastrofa sama), vygradované v nepochopitelném předzávěru, tak jsem velmi spokojen. Překvapený jsem se totiž dočkal v podstatě všeho, co jsem očekával. Má to napětí, slušnou zápletku a také povedené efekty. Mrazivé prostředí okolního moře podtrhuje hrůzu naháněných obětí a některé scény, jako harpunování, se mi vryly do paměti jak z nějakého kultovního snímku. Také se mi dost líbilo, že scénář neopomněl i charakterovou proměnu lidí v krajně nouzových situací a člověk se i uchechtne, čeho jsou lidé pro přežití schopní. Pár drsně se tvářících se zvratů sice žádné překvapení nevyvolaly, ale jinak jsem se dost pobavil. Nepopírám, že jsem tolerantní a ovlivněn návštěvou místa děje, ale u mě je to na silnější čtyři hvězdy. Nejlepší soundtrack z filmu 80% (21.01.2013)

Úlet z Islandu, který rozhodně nenadchne samozvaného náročnějšího diváka. A něčím výjimečným patrně nebude ani pro rozmlsaného vševiděla. Nenáročný věčný hororový panic jako já však bude naprosto spokojen. Klasický slasher okořeněný černým humorem mi poskytl hodinku a půl dokonalého oddechu a pohodové zábavy. Ani na minutu se nebere vážně, a přitom nepůsobí jako křečovitá komedie za každou cenu. Už do očí bijící multikulturní obsazení hrající všemi barvami, zase však chyběl Eskymák, je jasnou známkou toho, že Rejkjavík se vydá cestou muhehe a nikoliv new age slasheru ve stylu Tarkovského, který tak stále zůstává neobjeven. Tahle vybíjená je přes všechna rozpoznaná klišé přesně tím, proč tenhle žánr miluju. Pětková pohoda. Viděno během Challenge tour 2015: 30 dnů se světovou kinematografií (12.04.2015)