1612: Útok križiakov

Plešatý Michal Zebrowski jako záporák??? Tak to ne...mohl z toho být opět velmi dobrý historický film, ale není to ani jedno ani druhé. Scény s jednorožcem, co měl "vlasy" sahající po kopyta byly upřímně příšerné. Příběh nebyl špatný, ale trpěl stejným druhem nevýrazné chuti, jako když si namažete příliš málo Nutelly na příliš velký krajíc chleba. Militantně založení šílenci by si mohli občas zvýšit hladinu svého filmového endorfinu několika chuťovkami i vcelku věrně vypadajícími zbraněmi. (27.03.2009)

Překvapila mne rozsáhlost a epičnost tohoto díla, které se jinak tvářilo docela amatérsky. Připomíná mi to polské velkofilmy - Ohněm a mečem, Když slunce bylo bohem. Detailně propracované bojové scény a povedené efekty jsem ocenil velmi kladně. I když vychází příběh z jakési historické předlohy, je zde zakomponován i prvek fantasy a celé dílko spíše nedbale kopíruje důležité milníky, než aby se jich drželo zuby nehty. Určitě další plus. Trefil se mi do nálady a vkusu a rád jsem zas zahlédl oblíbeného polského herce mezi hlavními protagonisty. 75% (16.01.2012)

Poviná četba pro "umělce" Jakubiska! Ano plné patosu, ano žonglování s historií, ano spousta věcí skřípe (dialogy, herci, logika atd.). Přes to přezevšechno, má to spád, smysl, hlavu a patu, motivaci a hlavně je to zábavné. Krásných 50-60% Neusnete u toho, nebudete se stydět za to, že je to největší(kvalita, rozpočet, reklama, očekávání, obsazení atd.) sračka v dějinách českého filmu. A hlavně si to na nic nehraje. Ještě něco osobního: Juraj! magie se nedělá tak, že obsadíš svou ženu jako čarodejnici - co takhle symbolismus - i třeba naivní a neoriginální, furt to vypadá líp! Bathory (14 mil. dolarů) vs. 1612 (12 mil. dolarů), 0:10 (26.10.2008)

Spíše než o epické historické drama šlo o takovou romanticko-dobrodružnou pohádku (neštítící se ovšem explicitní krvavé brutality) s fantasy prvky zastoupenými kýčovitými prostřihy na pobíhajícího, naději (či co) symbolizujícího jednorožce a posmrtnou výuku umění meče. Po kostrbatém "flashbackovém" začátku se dějová linka narovnala a v příjemném tempu a lehkém proruském pátosu doklusala až k celkem velkolepé bitvě – dobývání/bránění hrádku, slušnému závěrečnému souboji s charizmatickým zlotřilcem Michała Żebrowskiho i uspokojivému uzavření. (05.10.2020)

Historie krizového ruského "truchla" (smuty) po vymření Rurikovců (1598-1613) je sama o sobě neurovnaná, přerývaná, obtížně popisatelná, až chaoticky zmatečná. Zhruba stejná je i matérie filmu 1612 ruského režiséra střední generace Vladimira Chotiněnka. Skutečnost, že pádem sovětského režimu došlo k v ruské společnosti i v "blízkém pohraničí" k diskontinuitnímu zlomu, se projevila i v hraném filmu. Zavedené charakteristiky, na něž jsme si zvykli, jakoby přestaly platit nebo se viditelně posunuly. Časově tomuto filmu předchází jedno z posledních Bondarčukových děl - BORIS GODUNOV. Pokusím-li se srovnat poetiky těchto děl, lze zde konstatovat značnou paralelu, blížící se shodě, ve využití literárních předloh. V Chotinenkově případě se bude podle všeho jednat o směs kronik a lidových podání té doby. Hodnotu filmu značně snižuje poměrně klopotně se rozvíjející úvod, ale také řada nejasných míst v dalším ději. Zřejmá je i nevyváženost ve ztvárnění hlavních postav. To je asi hlavním důvodem jednoznačné dominance polského herce Zebrowského; nezdá se totiž, že by talent jeho ruských kolegů byl viditelně nižší; spíše mají méně ke hraní. I tak se však dá říci, že film představuje v soudobé produkci hraného filmu nejen ruský vysoký nadprůměr a nabízí zajímavé téma ve slušně, místy i dobře zvládnutém zpracování. Tvůrčí dílna Nikity Michalkova-Končalovského se za tento historický záběr určitě nemusí stydět. Naopak. (21.05.2009)