Nové sčítání hlasů

"Naneštěstí pro nás slepí netopýři volí demokraty." Patřím mezi vyhlášené milovníky spravedlivých "vítězství demokracie". Mezi jedno z mých nejoblíbenějších patří to, při kterém byl slavnostně zvolen do funkce 43. prezidenta USA zparchantělý synek 41. prezidenta USA a Bůh zase jednou nadšeně žehnal Americe. Pochybnosti o legálnosti zvolení G. W. Bushe v roce 2000 dorazily i k mým uším a protože Georgeův intrikánsky zabržděný úsudek byl později častokrát zdrojem neslušné zábavy, tak mne zajímaly podrobnosti jeho zvolení. A celkem jsem si to užil, protože se mi dostalo příběhu plného zastaralých technologií, najímání právnických expertů k podávání vypočítavých žalob, organizování "spontánních" stávek a politicky korektního boje vedeného železy ukrytými v boxerských rukavicích. Tato filmová rekonstrukce mi poskytla nejen nějaké ty zákulisní informace, ale jednoznačně mne utvrdila v přesvědčení, že debilní národ si zaslouží debilního prezidenta. (20.12.2012)

Triezve a objektívne. Ďalší z filmov, ktorý by som ako povinný včlenil do školských osnov. O pár rokov by po konšpiračných hovadinách ani pes neštekol. Že sfalšované voľby! Obyčajný zápas "na život a na smrť". Dvaja šľachtici, každý s vlastnou armádou, tvorenou dvoranmi, veľkostatkármi, sudcami, cirkvami a v neposlednom rade dedinskými drbnami. Profesionáli, žoldnieri, radcovia aj prištipkári, čvarga na pohľadanie. Tých všetkých si treba kúpiť, udržať v chode, motivovať k stále lepším či ochotnejším výkonom. Každé štyri roky vytiahnu súperiace rody do boja, po ktorom víťaz zbiera vavríny a vládne, zatiaľ čo porazený, i keď musí vyprázdniť mnohé teritóriá, neprestáva striehnuť na každú príležitosť, ktorá mu o ďalšie štyri roky pomôže zvíťaziť. Popri občasných výpadoch lokálnejšieho charakteru hlavne mobilizuje. A potom je tu ešte prostý ľud ako divák v aréne, zapálene mávajúci palcom raz hore raz dole, lebo zase raz verí, že tentokrát ide o neho samotného. A možno ani neverí, často mu stačí, že môže svoje vlastné nenaplnené sny projektovať do z jeho pohľadu šťastnejších jedincov. Fandí im, cíti sa ako ich priaznivec dôležitejší. Rovnováha a pohodlie na pohľadanie. Tak čo vlastne chceme? Veď pekne sme si to zariadili. (29.09.2012)

ze zacatku tam opravdu objektivita nebyla. kdyby druha strana natocila podobny film je mi jasny jak by to vapdalo. taky bych vytkl ze se zde objevilo malo sokujicich informaci. vesmes to byla nuda. proste o lidech co delaji kampan ale nic vic. cekal sem o hodne vic. nejaky sokujici zjisteni nebo tak. bohuzel tomu tak nebylo takze horsi 3 * (03.06.2009)

Když jsem tady tak pročítala komentáře na Recount, říkala jsem si: "Co to sakra Demokrati natočili za politickou agitku?" Po zhlédnutí ale musím tvrdit, že HBO bylo možná ovlivněné jakýmsi stranickým podtextem, přesto se drželo faktů mnohem víc, než bych od filmu kdy čekala. Věřím, že většina diváků, která se na to podívá kvůli Kevinu Spaceymu, o amerických volbách z roku 2000 nebude mít široké podvědomí, za sebe ale můžu říct, že jsem o nich něco málo přečetla, třeba David Boies (ten muž s padající zmrzlinou) o nich napsal poměrně hezkou knihu. Na Recount jsem se tedy nedívala proto, že bych se chtěla dozvědět něco nového. Spíš pro mě symbolizoval snímek, jehož děj znám podrobně, ale mě zajímá, jak se ho filmový štáb ujme . A - jak už bylo řečeno několikrát a jak lze odhadnout z hodnocení - ujal se ho výborně. I člověku, který o volbách nic neví, snad vše hezky zapadne do sebe a daná osoba by si měla být schopna odvodit, jak malý je v USA rozdíl mezi tím být prezidentem a bývalým kandidátem na prezidenta. Půl milionu hlasů v zemi neznamená nic, pokud člověk dokáže získat pár stovek na správném místě. A jestli je vůbec získal, je otázka. Recount vám na ni nedá odpověď, nikdo ji nezná. Pomůže vám ale nahlédnout pod slupku politických událostí, kde jeden špatně definovaný zákon (jak poznáte, co ještě je, a co už není úmysl občana?) a zaujatí lidé na správných místech mohou rozhodnout o všem. V pohledu člověka žíjícího na konci roku 2008 se navíc volby roku 2000 odrážejí krásně v tom, jak dnes lidé oba kandidáty vnímají. George W. Bush je ten, který začal nepopulární válku, došlo za něj k ekonomické krizi, propadl se v popularitě na samé dno. Al Gore získal Nobelovu cenu míru, jeho dokument vyhrál Oscara a v popularitě si s ním dle průzkumů z konce minulého roku nezadal Barack Obama ani Hillary Clinton. Gore přesto na prezidenta nikdy znovu nekandidoval. Přesunul se jinam. A já asi nikdy nezapomenu na to, jak na začátku své přednášky před třemi lety vystoupil na podium a představil se: "Jmenuji se Al Gore a byl jsem budoucí prezident USA," načež se publikum začalo smát a Gore s úšklebkem reagoval: "Nepřijde mi to moc vtipné." Ne, vtipné to skutečně není. Ale jsem ráda, že se Al dokázal přesunout dál a že to byl on, kdo v reálu i na konci filmu prohlásil, že "nemá smysl pokračovat ve válce, pokud nemohu vyhrát. A já nemůžu. I kdybych vyhrál, stále nemůžu vyhrát." (29.11.2008)

Pomerne dlho som sa rozhodoval medzi troma a štyrmi hviezdičkami. Mám rád filmy a seriály z tohto prostredia (Západné krídlo, Prezidentské voľby a pod.). Ukazujú na akých tenkých nitkách často visia osudy ľudí a vlastne aj krajiny, aké prostriedky sa používajú na dosahovanie cieľov a akú úlohu v tom zohráva zmanipulovaný dav. Film je obsadený výbornými hercami, a to dokonca aj v epizódnych úlohách a ako celok pôsobí veľmi vierohodne. Jeho najväčší prínos spočíva v poukázaní limitov demokracie a škodlivosti improvizácie. (01.12.2013)