Akty X: Chcem uveriť

Pokud se vypravíte na Chci uvěřit (moc vám to neradím), uvidíte jeden dobrý vtip, jednu krizi středního věku, jednu reklamu na auto, jedno deus ex machina, jednu upocenou honičku, jeden hloupý příběh a jednu českou komparsistku. Taky uvidíte Muldera a Scullyovou, ale klidně to mohli být třeba Dempsey a Makepeace nebo Randall a Hopkirk a vyšlo by to nastejno. (31.07.2008)

„Byť na vašom mieste, sledoval by som ho aj v posteli.“ – „Je to usvedčený pedofil.“ – „Dobre, posteli by som sa radšej vyhol.“ Mne nevadí, že sa Akty X: Chcem uveriť nevenujú UFO záležitostiam. Naopak, patrím k fanúšikom, ktorí v minulosti najviac ocenili samostatné, prevažne hororové diely netopiace sa v Carterovej ku koncu už ozaj masívnej a chaotickej mytológii. Problém je v tom, aké strašne televízne to je. Vidno to na komornej výprave, kde po scéne behá hŕstka postáv a ak sa aj objaví niečo akčnejšie alebo trikovejšie (pád z poschodia), ťahá to za oči a pôsobí to neprirodzene. Oproti prvému kinocelovečeráku vyzerá druhý ako chudobný príbuzný, čo je vo svete filmových sequelov nečastý, až obskúrny jav (rozpočet dvojky bol takmer o 40 miliónov nižší, než u jednotky wtf). Ani herci ma príliš nepresvedčili. Scully je fajn, ale Mulder mal divný účes, ktorý mi celý čas trhal pozornosť. Skinner sa len mihne a nová FBI posila ma nenadchla (najlepší je Billy Connolly ako padlý kňaz). Vďaka ponurej rozčľapkanej sychravej výprave snímka disponuje nepríjemne mrazivou a chladnou atmosférou, ale scenár je biedny. Síce mu nechýba zopár silných momentov (často v nich figurujú hlavy, či už ľudské, alebo iné), ale inak je akýsi nevýrazný, matný, nepresvedčivý. Celosvetová tržba 69 miliónov bola na taký fenomén fakt málo (situáciu nezachránil ani triezvy 30-miliónový rozpočet), ale tvorcovia si za to mohli sami: pustiť do kín takýto "televízny" film a čakať 200 miliónov na tržbe asi bolo fakt nereálne. (25.01.2009)

Nic jsem neočekávala, nic mě tedy nezklamalo. Snad příliš mnoho Boha a víry, ale co, byla tam Scullyová, byl tam Mulder, muckali se a bylo to fajn :-) Akorát Fila je idiot, fakt jsi mě nasral, Kamile, s tím titulkem u své recenze. Vím, proč je nečtu, ale název fakt přehlédnout nejde. Jo a díky za boží UNKLE v závěrečných titulcích! (26.07.2008)

Zbožňuju Akta X a vždy budu - jenže teď k nám dorazil nový, fanoušky (tedy i mnou) dlouho očekávaný film... Je to strašné. Bohužel bez legrace. Být jízlivý, musel bych napsat, že Chris Carter moc přemýšlí o vizích, nadějích, a hrozbách moderní medicíny, příliš diskutuje se svým knězem o úloze Boha, a navíc nakupuje u nejhoršího dealera ve městě. A přitom to začíná tak nadějně - přítmí kinosálu rozřízne legendární hudební motiv, během několika minut máme oba hrdiny pospolu, a po tom, co si s Mulderem smlsneme na pár slunečnicových semínkách, vyrážíme do terénu za knězem prohlašujícím se za médium (a bývalým pederastem) a agenty FBI, tradičně rozpolcenými v postoji k čemukoliv paranormálnímu. A tady se začíná všechno kazit. Důvod je jednoduchý - scénář. I kdybych svůj nadhled povznesl do nebeských výšin, příběh a pozadí celého případu to od nálepky naprosté blbosti nezachrání. Kdo viděl, ten ví, o čem mluvím. Ale to není všechno. Snad nejhorší na "Aktech X: Chci uvěřit" je zjištění, že prakticky nefunguje ani ústřední dvojice. Z Muldera se stala figurka slepě toužící uvěřit, ale tentokrát tato víra nevychází zevnitř. I na Davidu Duchovnym je znát, že Muldera tentokrát hraje z jakéhosi umělého přesvědčení, bez lehkosti, a ani typické foxovské vtípky ho nespasí. Scullyové daroval Chris Carter víc prostoru než jejímu partnerovi (malá odbočka - stejně si nezvyknu, že mezi těmi dvěma vznikl milostný vztah), přesto se i ona utápí v hrozivých dialozích a proslovech. Problém je prostě v tom, že se Carter snažil sdělit své obavy ohledně výzkumu a lékařského pokroku, medituje (především prostřednictvím Scullyové) nad tématy jako je osobní odvaha versus tlak okolí, naděje proti pochybnostem, boží vůle ve střetu s racionálnem, trest kontra vykoupení atd. Je toho hrozně moc, spojení všech těchto témat neumožňuje jít do hloubky ani v jednom z nich. A pokud je mám navíc vstřebávat prostřednictvím šustivých dialogů, prostých lidsky uvěřitelného rozměru, říkám "Děkuji, nechci!". A přitom Chris Carter uměl. Nedokážu pochopit, že člověk, který napsal tak emotivní, hluboce lidskou, myšlenkově plnou a přitom báječně tajemnou a v mytologii Akt X zásadní epizodu Memento Mori, mohl stvořit takový paskvil a zmrzačit svoje hrdiny. Je mi smutno. Chci věřit, že jsem tenhle film neviděl. P.S.: Poslední záběr v závěrečných titulcích musel být vtip... Musel. Prostě musel! (26.07.2008)

Průměrnější epizoda, kterou někdo bohužel natáhnul na dvojnásobnou délku. Zápletka překvapivě drží pozornost hodně dlouho, vyústění je bohužel takové nijaké a dost do prázdna. Nostalgická linka zpočátku fungující, po stém zopakování něčeho na způsob: "Sakra Muldere, uvědom si, že tohle už je všechno za náma, teď jsme jenom civilové, kapiš?" už ale spíše otravná. Pochvala Carterovi za překvapivě hodně dynamickou a divokou režii a na druhou stranu pohlavek Carterovi za scénář, stavějící až moc na náhodách a řešící několik situací nečekaným skokem jinam a dost nelogickým nedokončením (například honička na stavbě). Pak ještě nemůžu nezmínit Marka Snowa, který zase jednou válí a složil jeden z nejlepších soundtracků roku, ale to je z toho zásadnějšího asi všechno. Suma sumárum, na jedno podívání slušné, pro fanoušky (mezi které se počítám) ucházející, ale podruhé už mě v kině asi nikdo neuvidí. Film tak možná bude překvapivě víc fungovat pro naprosto nezaujaté diváky, kterým nabídne docela povedenou a trošku drsnější detektivku. Toť vše a slabounká šedesátka, která si odřela obě uši až na chrupavky. (22.07.2008)