Precious

Produkčne naplánovaný plán. Doň sa vnáša všetok chromatický cyklus privlastňovania-opakovania, lehota zapôsobenia upresňujúca vzostupnosť apatie voči degradačnému utláčaniu matky-tyranky a nenahraditeľný "všeliek" na dokaličovanie knižných predlôh-súcit s príslušným postihom. Veď kto sa nezarmúti nad traumatizujúcim trápením okolím zavrhovaného individua, koho nepobúri situačné hnanie do krajností alebo kamže by sa podel ten katarzný prídel proamerickej sekcie "patetické pako" bez tej slávnej metodiky zadosťučinenia. Opätovná osveta o defektnom rodičovstve, o mentálnej obmedzenosti ľudstva nijako neškodí, ale radšej si o tom zalistujem v literárnych riadkoch, ako si to takto na silu obzerať v scénografických súvislostiach. (11.10.2010)

Sonda do života boubelky mou hlavu nakonec v depresi tolik nevymáchala. Zajímavá byla ve filmu zejména náruč milující matky a domácí prostředí, kde dostávala „plnoštíhlá“ Precious sodovku nejtěžšího kalibru. Domov ale ve snímku tolik prostoru nedostal a protože školou nebo nemocnicí se boubelka protloukala odevzdaně, jakoby smířená se svým hrůzným osudem, nedostává divák od filmu až tolik deprese, jak by mohl čekat. I přes její příšerný úděl sem tak velkou citovou angažovanost necítil, zato jsem se občas nudil. Nelehké dospívání měl i Josef v estonské Zkažená mládež. Alternativa: Klass, Mudge Boy. (28.06.2010)

Nemám nic proti uměleckým sociálně-kritickým filmům, dokonce je mám i rád, jen se nestotožňuji s jejich častým nešvarem, kterým je přílišné tlačení na pilu. Jen málo tvůrců dokáže odolat citovému vydírání diváků, což je i tento případ. Hlavní hrdina těchto snímků nemůže mít jeden či dva (velmi závažné) problémy, to by bylo příliš málo, musí jich mít minimálně rovnou deset, podle pořekadla "čim více, tím lépe". Chápu i touhu o emancipaci barevných z jařma bílého muže, jen nevím, zda tento příběh je tím pravým. Nechci zabýhat příliš do podrobností, jen bych rád upozornil, že snímek je možno i interpretovat jako sbírku těch největších stereotypů černochů, které si lze představit (flákači, vyžírkové, zloději, feťáci atd). Osobně jsem od filmu čekal více. P.S. Tohle natočit běloch, tak ho při nejbližší možné příležitosti zlynčují. (02.11.2014)

Jen máloco je mi protivnější než prvoplánová deprese a Precious mi první třetinu nedala nic jiného než ji. Všichni jsou zlí, všechno je v háji, všechno je hnus. Až odhodlaná učitelka Blue Rain s programem "Each one teach one" zachránila nosnou linku od toho, aby se pod vším tím pesimismem zhroutila. Ale špatný film jsem určitě neviděl. Všichni hrají opravdu výborně a fandit hlavní hrdince po tom všem prostě musím. Komplexně výjimečná událost se ale nekoná ani náhodou. (25.02.2010)

XXL matka žárlící na dlouhotrvajícím incestem poznamenanou XXXL dceru, tatínek, co je otec i dědeček v jednom a zázemí zcela dysfunkční rodiny meloucí veškeré šance býti jiný na padrť - ještěže se zjeví lesbický anděl s aurou svátosti, co pomůže najít ze zdánlivého no way out inferna cestu ven.. Akademicky vděčné sociální drama postavené na civilních hereckých výkonech (především Mo´Nique, jejíž excelentní mrcha, požírající prasečí nožky zásadně se zelím, dokáže vzbudit nenávist vskutku dovedně), které se však k mému zklamání místo očekávané gradace rozplynulo v emočně nevýrazném konci. Překvapily role L.Kravitze i M.Carey, kterou jsem po náhlém úmrtí všech vizážistů světa a zničujícím požáru továrny na Dermacol, přiznávám se, vůbec nepoznal, ale rozhodně si zaslouží pochvalu za odvahu do takové role jít. Jinak při sledování Precious si nelze nevzpomenout na každoroční výroční zprávu amerického ministerstva zahraničí, v níž nás společně se Slovenskem kárají kvůli diskriminaci některých etnik a souvisejícímu nedodržování lidských práv. A přitom by úředníčkům strýčka Sama tak krásně slušel v rukou nástroj na zametání, kterým by nejdříve odstranili nečistoty před vlastním prahem.. (13.04.2011)